Jihočeský kraj - nejen za rozhlednami a pivovary – 6.den – Želnava-prohlídka města s úžasnou tech. památkou, Borová Lada- pozorovací místo Zahrádky, Vlachovo Březí-prohlídka města a pivovar Březí koza

Večer jsme typovali, že bude v noci zima, ale že až taková, to by mne nenapadlo. Ve 3 hodiny už teplota klesá pod 10 stupňů. Soukám se do teplé vložky do spacáku, kterou jsem si pořídila na Islandu. V teplíčku usínám a spím až do 8. To už venku svítí sluníčko. Ve stínu však teplo ještě není.

Už večer jsme si naplánovali ranní koupel ve Vltavě. Trochu váháme, ale když vidíme, že někdo leze z vody, jdeme tam taky. Voda je jako led. To i Otava na Šumavě byla v květnu snad teplejší. Chvíli stojím, vodu nad kolena a mám pocit, že mi nohy snad umrznou. Takže teď nebo nikdy. Raz, dva, tři a už jsem tam. Jenže je to hrůza. Po pár tempech už nohy zimou necítím. Rychle to otáčím a asi po 10 tempech lezu z vody. To Ota vydržel o chvilku déle. Jak jsem na sluníčku, už je teplíčko. Osvěžení bylo bezvadné, ale otužilá tedy vůbec nejsem.

Po snídani opouštíme kemp. Krátkou zastávku děláme v Želnavě, kde je krásný kostel. Původně jsme si chtěli projít 7 km dlouhou NS Želnavskem, která vede malebnou krajinou podhůří Šumavy okolo meandrů Vltavy a přes Želnavský vrch, odkud jsou krásné výhledy. Jenže potřebujeme být do večera doma a všechno bychom nezvládli. Navíc na mne i po koupeli doléhá krize měnícího se počasí. Vůbec se mi nikam nechce.

Jdeme tedy jen ke kostelu sv. Jakuba, který je na kopečku na severním okraji obce. Písemná zmínka o zde stojícím gotickém kostelu je z r. 1395. Z té doby se zachovala kostelní věž. Ostatní části kostela byly postavené poč. 18. stol. V interiéru je dvoupatrový dřevěný kůr z r. 1834 s historickými varhany. Tam jsme se bohužel nedostali.

Vracíme se k autu a najednou v malém parčíku vidíme zajímavý kamenný sloup – je to technická památka – unikátní vodní rozdělovač z r. 1818. Jeho pomocí se rozváděla voda do jednotlivých stavení. Válec o průměru 91 cm je 250 cm vysoký, jeden největší otvor je uprostřed, další otvory jsou okolo. Do prostředního otvoru byla voda spodem přiváděna dřevěným potrubím z lesních pramenů pod Bulovem. Voda vzlínala až k hornímu okraji válce, kde se rozlila a stékala do okolních otvorů. Ty byly napojeny opět na dřevěné potrubí (byly to provrtané čerstvé kmeny, nejčastěji borové), které vedly do jednotlivých stavení. Využívalo se to až do 70 let 20. století.

Je to tu hezky popsané i namalované, ale na sloupu nic zvláštního vidět není až na ty otvory u země. Při stavebních pracích byl prý jeden nalezen také v nedaleké Slunečné. Máme to na trase, jedeme se tam podívat. Na dětském hřišti vidíme několik kousků tohoto sloupu. Kdybychom to v Želnavě nečetli, nevěděli bychom, co se to tu válí. Tady totiž napsáno není vůbec nic. Vidíme však dovnitř do sloupu. Takhle si to dovedeme aspoň dobře představit, jak to fungovalo.

Pokračujeme do Borové Lady. Podle starých údajů má být na NS Les malá dřevěná rozhledna Borová Lada - vyhlídka. Podle nových informací má být už zrušená, ale zase by nedaleko měla být jiná dřevěná vyhlídka – pozorovací místo Zahrádky. Parkujeme na jediném placeném parkovišti – jiná možnost tady skutečně není. Až když nám zrušení staré rozhledny potvrdili v infocentru, tak tomu Ota uvěřil. Najednou máme trochu víc času. V restauraci U Černého vlka točí světlého Klostermanna - jedenáctku, toho jsme měli jen jednou - lahvového. Jsem to kupodivu já, kdo Otu láká na pivo. Potřebuji nějaký životabudič.

Pak vyrážíme na cca 4 km krátký výlet k pozorovacímu místu Zahrádky. Značená cesta tu není, ale orientace podle mapy je dobrá. Nejdřív jdeme po žluté trase směr Knížecí Pláně, po chvíli odbočujeme vlevo. Najednou přicházíme k Pstruží líhni, která je na Vltavském potoce. Trochu to tady okukujeme, je to docela zajímavé. Jen ty pstruhy nevidíme.

Pokračujeme po cestě dál a už vidíme i tu rozhlednu. Je to zajímavý dřevěný srub s prosklenou vyhlídkou do areálu zimní obory. Obora je nyní prázdná, vrata do ní otevřená. Je však zavřená ta pozorovatelna. V zimě, jak napadne víc sněhu, je to zpravidla prý až po vánocích, je možné tady pozorovat celou tlupu jelenů. Srub je vyhřívaný, vejde se tam až 30 návštěvníků a odborný doprovod, takže vše je pěkně s výkladem. Pozorování končí většinou v dubnu, kdy se objevuje první jarní tráva a jeleni odchází za čerstvým krmením. Na tel. č. 388 434 125 je nutno si akci rezervovat. Vstupné je 20Kč, děti do 150 cm mají vstup zdarma.

Tak jsme to viděli a můžeme zpátky. Nespěcháme, ať se Otovi alkohol vstřebá. Já se cítím o něco líp a tak si to také užívám. Cestou zkoušíme hledat houby, ale tady nerostou ani prašivky.

Při zpáteční cestě jsme se všimli, že v Borové Ladě – v restauraci Borůvka točí pivo Březí koza z Vlachova Březí. Tam se však chceme cestou domů zastavit, tak tady už se nezdržujeme a odjíždíme. Na křižovatce cest u přístřešku Švajglova Lada dělám oběd a balíme věci domů.

Vlachovo Březí nás vítá klidem a nádherně opraveným kostelem i pivovarem. Jeho historické jádro bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou. První zmínka o zdejším sídle je z r. 1274. Ves pravděpodobně existovala již dřív. Tvrz byla několikrát vypálena, ale vždy obnovena, byl vyhlouben příkop, vylepšeno opevnění, postavena věž. R. 1538 povýšil český král Ferdinand I. ves na městečko, získalo znak, právo na tři trhy ročně a právo pečetit zeleným voskem. Majitelé se střídali, od r. 1680 panství vlastnili Ditrichštejnové až do jejich vymření v pol. 19. století. Posledními majiteli byly hrabata z Herbersteinu, kterým byl majetek r. 1945 zkonfiskován.

Zaparkovali jsme na náměstí a šli se podívat do zámeckého areálu, který patří mezi nejcennější památky. Právě tady stávala původní gotická tvrz, která byla během 16. století renesančně upravena, v 17. století přestavěna na raně barokní dvoupatrový zámek. V pol. 18. století ho Dietrichsteinové přestavěli barokně do zhruba dnešní podoby. Menší severní křídlo je středověkého původu. Zámek byl později využíván pro bydlení panských úředníků. Po znárodnění zámek využíval státní statek. V 60. letech 20. století byla provedena rekonstrukce, při které zanikla poslední renesanční sgrafitová výzdoba. V současné době ho vlastní město, které hledá jeho vhodné využití. Zatím je nepřístupný.

Západně od zámku, při hlavní silnici je nádherně opravená budova původního hraběcího Herbersteinského pivovaru. Pivo se zde vařilo již koncem 17. století, v 18. století byla budova barokně přestavěna spolu se zámkem. Z obou stran má výrazné barokní štíty. Uprostřed budovy je vysoká klenutá síň. R. 1861 byl přistavěn nový sladovní hvozd a r. 1909 byl zaveden strojní pohon. Výroba piva byla ukončena r. 1924. V červnu 2019 obnovil v těchto prostorách vaření piva pivovar Březí koza. Těšíme se, jak si pivovar prohlédneme, jenže jak už to bývá, změna je život. V pivovaře je svatba a tvrdí nám, že vlastní pivo už nemají – i lednice byla skutečně prázdná. Prý ho můžeme ochutnat na náměstí v hospodě U Svatošů. Procházíme si aspoň celý zámecký areál a přesouváme se na náměstí. Někde jsme uvnitř objevili dokonce něco jako muzeum. Nikde nikdo není a tak raději rychle mizíme. V hospodě by byli ochotni nám pivo natočit do petky – jenže jim došlo. Nemají ani tácky. Tak snad někdy příště.

Na náměstí je kostel Zvěstování Panny Marie. První písemná zmínka o existenci zdejšího kostela je z r. 1359. Současný raně barokní kostel byl postaven v letech 1659–69, r. 1735 byl rozšířen o boční kaple. R. 1930 byly odkryty zbytky původního románského kostela s polokruhovým portálem.

Na mapy.cz jsme zjistili, že ve městě o kousek dál severním směrem je bývalý Schmiedův pivovar, který byl založen r. 1854. Samozřejmě se tam jdeme podívat. Je to však hrozná ruina, přesto tvrdí, že je to ukázka pivovarní architektury 2. pol. 19. století. Snad jediné, co stojí a co nevypadá, že se brzy rozpadne, je hvozd anglické konstrukce, který má zachovaný cihlový párník kulatého tvaru s větrnou korouhví. Je to škoda. Uvidíme, zda se to dočká nějaké opravy.

Ještě jsme se vydali vlevo, kde je krátká, ale zajímavá křížová cesta z r. 1853. Tvoří ji zděné výklenkové kapličky s pašijovými výjevy, Kalvárie a Boží hrob. Na kopečku - zhruba uprostřed je osmistranná barokní kaple svatého Ducha, jejíž základy jsou z doby před r. 1661. Současná podoba je z 18. století, r. 1903 byla ještě přistavěna podélná loď.

Čas nějak hrozně letí. Rušíme nejen mnou navrhovanou prohlídku zříceniny Helfenburk, ale dokonce i Otou preferovanou prohlídku rozhledny Haniperk. Všude se musí kousek pěšky. To nestíháme. Už teď víme, že přijedeme přibližně v 19. hodin. To jsme chtěli být doma dřív. Až budeme mít trochu volna, tak sem musíme zajet.

Domů jsme dorazili dokonce o trochu dřív. Je vidět, že je sobota a dokonce prázdniny. Nechá se tu perfektně zaparkovat. V sedm už jsme i se všemi věcmi doma a Ota v poklidu kouká na zprávy a konečně si dává dnešní první pivo. Sice jsme nestačili podle plánu vše, ale jsme spokojení. Užili jsme si výlety, pivovary, rozhledny i nějaké ty památky. Dokonce i koupačka byla. Co můžeme víc chtít.

Jihočeský kraj - nejen za rozhlednami a pivovary – 6.den – Želnava-prohlídka města s úžasnou tech. památkou, Borová Lada- pozorovací místo Zahrádky, Vlachovo Březí-prohlídka města a pivovar Březí koza na mapě