Kolem Matterhornu (5) - Arrola - Prarayer

Cestopisy

Už zase na pochodu.

Tohle už jsme nastoupali.

Splaz ledovce.

U ledovce.

Na ledovci je spousta kamení.

Povrch ledovce.

Trhliny v ledovci, kvůli kterým táhneme s sebou lano.

Výhled na celý ledovec.

Těsně za hraničním sedlem s Itálií.

Lávka nad řekou.

Ohlédnutí zpět k hraničnímu sedlu.

Ledovcová řeka.

Údolí s naším dnešním cílem nadosah.

Italské jezero Lago di Place Moulin.

Rifugio Prarayer - naše dnešní přenocování.

Lago di Place Moulin - osvěžující koupačka.

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (17 fotografií)

Vstáváme na budík v šest ráno ještě při čelovkách, dnešní etapa bude dlouhá. Snídáme, sušíme, balíme a vyrážíme vstříc Itálii. Jdeme po silnici - cestou, kterou jsme již včera částečně prozkoumali. Pozorujeme jak vrtulníkem transportují stavební materiál přímo nad našimi hlavami. Opouštíme Arollu (2006 m.n.m.) a vydáváme se přkonat přes tisíc výškových metrů do sedla Col Collon.

Silnice končí, cesta se zakusuje do kamenitého svahu a začíná stoupat pod větším úhlem. Ledovce kolem už jsou nadosah a my se pomalu suneme k tomu našemu, na němž dnes konečně použijeme věci, které s sebou táhnem jen kvůli němu (mačky, cepín, lano, sedák). Překonáváme suťovou ledovcovou morénu, kterou ledovec postupně ubývá a konečně přicházíme až k začátku ledu. Tečou z něj potoky vody a na povrchu ledovce je hromada kamení od malého štěrku až po balvany velikosti ledničky. Mačky ani jištění zatím nebude třeba. Jdeme tedy po vrstvě kamení a to, že je pod námi mnoho metrů ledu, dává tušit jen občasná mezera mezi kameny či pohled bokem, kde vrstva kamenů a prachu není tak celistvá. Nakonec zbývá přejít asi 150m po již odhalené vrstvě ledovce. Nasazujeme mačky, přestože povrch ledovce je pokryt rozbředlým sněhem, po kterém by to šlo jít i bez nich. Žádní turisté se nejistí a proto taky lano necháváme v batohu. Trhliny jsou dobře vidět a jsou většinou jen úzké. Po slezení z ledu a sundání maček vystoupáme kus kamením a přejdeme nyní již bez maček další menší ledovec. Do sedla zbývá již jen kus cesty po kamenitém svahu.

Konečně stojíme v sedle Col Collon (3087 m.n.m.) a nahlížíme přes hranice do Itálie. Nikde žádná celnice ani pasová kontrola - ten Šengén má cosi do sebe :-). Itálie nás vítá čistě kamenitým terénem bez jediného kousku vegetace. Podobně jako se s námi rozloučilo Švýcarsko. Klesání je náročné na kolena a tak jde sestup poměrně pomalu. Zvláště po skále, kde jsou řetězy a kramle pro zlehčení průstupu pro turisty.

Vytrvale klesáme, až konečně jdeme zase po rozkvetlých loukách hýřícími záplavou květů, měkká tráva tlumí naše kroky a dává ulehčit našim bolestivým kolenům. Kolem nás teče říčka, jejíž šedá barva prachu z ledovců nás k nabrání vody k pití vůbec neláká.

Kolem se postupně objevují vyšší stromy a pod náma se otevírá pohled na další tyrkysové jezero Lago di Place Moulin u Prarayeru (2005 m.n.m.). Překonáme ještě pastviny s pasoucími se krávami a již stojíme na břehu jezera. Vedro je dnes opět velké, proto se tentokrát již všichni čtyři osvěžujeme a smýváme pot v čistých, ale ledových vodách jezera.

Pro dnešní noc nakonec využíváme pohostinnosti chaty Rifugio Prarayer, kde je nocleh se snídaní a večeří za 40E. Žádná láce a slevu na Alpen Verein bohužel nemají. Po několika dnech však rádi využíváme výdobytků civilizace jakožto sprchy, splachovacího záchodu, elektřiny a změny ve stravování.

K večeři má být pasta, takže už se nemůžeme dočkat. Po sprše se tedy odebíráme do jídelny. První je na řadě polévka, výborná a proto hned všichni využíváme možnosti nášupu a přidáváme si. Potom je opravdu pasta - těstoviny - trubky s rajčaty. "To se teda moc nepředali", hodnotí ještě v tuto dobu situaci Lenča, protože nevíme co nás ještě čeká. Ptají se opět, zda-li nechceme přidat. Vyhládlí po celodenní štrece samozřejmě chceme a tak do sebe perem další těstoviny. Překvapuje nás že odnášejí jen polívkový talíř, do kterého nám dávali těstoviny a jeden talíř před námi stále zbývá. Vzápětí vidíme proč, přichází další chod a to maso s vařeným bramborem a lilkem. Místo masa si Jirka, jako vegetarián, dává sýr. Všichni jsme už nacpaní, že se nemůžeme hnout, když se roznáší dezert :-). Na výběr je z několika druhů pudingů (čokoládový, s borůvkama, s karamelem apod.). Vyplňujeme poslední místa našich stáhlých žaludků a přemýšlíme, jestli zítra budeme schopni vůbec chodit. Roznáší se kafe. Zbaběle zdrháme na pokoj dokud ještě můžeme vstát a tak se ani nedozvídáme, zda-li se bude ještě podávat i nakrájený koláč, který tam ještě byl připraven na stole.

Uléháme do proležených, ale měkkých postelí na pokoji, kde s námi jsou ještě dva rakouští horolezci a usínáme. To je paráda, když jednou nemusíme stavět stany.

Odkazy na všechny díly treku kolem Matterhornu: