Kolem Matterhornu (6) - Prarayer - Breuil Cervinia

Cestopisy

Ohlédnutí za Prarayerem.

Zatím kryti od spalujícího slunce.

Kamzík.

Cesta po sněhu.

Plesa v dalším údolí.

Krajiny věčného ledu a sněhu.

Odtud jsme se sem doplazili.

Ne úplně bezpečný úsek.

Rifugio Peruccah Vuillermoz.

Rifugio Peruccah Vuillermoz zespodu.

Lago di Cignana.

Ještě jedno sedýlko před námi.

Kráva nad jezerem.

Přes sedlo Finestra di Cignana.

Pohled zpět.

Sestup do Cervinie.

Matterhorn - konečně pořádně vidět.

Už je po dešti.

Naše skrýš před deštěm.

Sušení výstroje.

Matterhorn v plné kráse z italské strany.

Matterhorn detail.

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (23 fotografií)

Ráno vstáváme v 6:00, venku je ještě tma a na obloze ještě svítí hvězdy. Horolezci u nás na pokoji se již vypravují také. Jdeme dolů na snídani, kde jsou nutely, med, máslo, pečivo, kakao, čaj apod.

Po snídani se konečně vyvalujem z chaty a vyrážíme vstříc dnešní etapě. Cesta vede chvíli lesem podél jezera a pak ostře odbočí podél potoka doleva vzhůru do svahu. Les pozvolna přechází v trávu a později v kamení a po krátké cestě v mírným svahu údolím, opět přiostřuje a svah strmě stoupá. Proto občas položíme své zadky na kámen a odpočíváme. Místy jsou úseky zajištěny lany pro přidržení a kovovými stupy přidělanými do skály.

Odspodu náš náskok pomalu stahuje banda španělských důchodců, kteří s malými batůžky mají s námi vyrovnané tempo. Při výstupu vidíme na skále skákat po kamenech kamzíka. Poslední část stoupání před sedlem vede volně sypanými balvany, mezi kterými se cesta několikrát úspěšně ztrácí. Nakonec však úspěšně po kilometrovém výstupu vylézáme do sedla Colle di Valcournera (3066 m.n.m.). Zahazujeme bágly, válíme se v prachu a je nám to jedno.

Po zaslouženém odpočinku se Lenka zvedá a nastupuje do technicky náročnější části sestupu, který je strmý a plný volných kamenů. Jsou zde sice natažena lana, ale i tak je tato část silově náročnější. Nakonec se Lence podaří se v jednom místě zaseknout - nemůže tam ani zpět a síly jí dochází. Nahazujeme bágly a jdeme jí napomoc. Lenka na naše rady odkládá batoh a slézá dolů bez něj. Batoh jí nakonec přes tento náročnější úsek přepravuji já a znovu podél lana šplhám nahoru ještě pro ten svůj. Shora již koukají nedočkaví Španělé a já doufám, že ještě pět minut vydrží a nezačnou lézt hned nade mnou a házet mi na hlavu kamení. Radši se nezdržuji a úsek zase rychle slézám dolů. Konečně jsme všichni mimo nebezpečnej úsek. Lenka si narazila patu a prý ji to dost bolí. Neví jestli bude schopna dalšího pochodu.

Z dáli pozorujeme naprosto nedisciplinovaný a hazardující Španěle, kteří lezou všichni těsně po sobě shazujíce dolů kameny na ty, co čekají přesně v místě jejich dopadu. Doufáme, že se nikomu nic nestane a nebudeme jim ještě muset volat vrtulník.

Scházíme dál ze svahu kolem chaty Rifugio Peruccah Vuillermoz (2910 m.n.m.) a železného bivaku Bivouac Manenti (2441 m.n.m.). Pod námi je další krásně modré jezero Lago di Cignana. Opět naše bolavé ťapky vítají travnatý povrch. Zbývá nám ještě překonat 150-ti metrové převýšení do sedla Finistra di Cignana (2441 m.n.m.).

Po přehoupnutí tohoto sedýlka již travnatými úbočími klesáme směrem do Breuil Cervinie - italského městečka rozkládajícího se přímo pod svahy Matterhornu (italsky Cervina).

Počasí se opět kazí, nebe mění svou krásně modrou barvu do šeda, kolem se vznáší cáry mraků nad námi i v naší úrovni a začíná pršet. Zrovna v tu chvíli však nacházíme polorozpadlou salaš a tak zde hledáme nouzovou skrýš před deštěm. Smrdí to tu sice myšinou a Jirku děsej pavouci, ale lepší než venku v proudech vody. Jen doufáme, že bouda, vypadající na spadnutí, ještě chvíli vydrží stát. Nakonec déšť ustává a my vyrážíme dokončit sestup. Po cestě se bouřka znovu vrací a nám nezbývá než použít ponča proti dešti.

Konečně jsme dole ve vesnici Perreres (1837 m.n.m.) a na obloze se již opět usmívá slunce. Nalézáme piknikovací místo a tak toho využíváme, sušíme mokré věci a vaříme večeři. Po jejím skonzumování vyrážíme znovu mírně do kopce do městečka Breuil Cervinia (2006 m.n.m.). Před námi se konečně v plné kráse tyčí Matterhorn jako impozantní skalní pyramida. Není to jeho typický tvar zobrazovaný na většině fotografií ze švýcarské strany, ale i tak budí tato hora respekt.

Přemýšlíme kde dnes v noci ulehneme, ve městě to určitě ideální nebude a několik kilometrů dlouhé golfové hřiště s krásně rovným povrchem a heboučkým trávníkem taky raději zavrhujeme. Na kraji Cervinie nakonec nacházíme postavené a opuštěné dva bílé párty stany. Nikomu přeci nemůže vadit, když si do nich na karimatku a do spacáku lehneme. Raději však čekáme na šero a pak teprve se nenápadně přemisťujeme ke stanům, aby nás nikdo neviděl. Při rozbalování spacáků jdou okolo dva pejskaři, překvapeně na sebe vzájemně hledíme, ale odchází nakonec zřejmě s pochopením. Karabinami secvakáváme bágly a svazujeme boty, aby je v noci neukradl nějaký nezvaný návštěvník a usínáme. V noci nám spánek ještě zpestří slejvák, kdy voda stříká až na nás. Prší i spárou mezi oběma stany, ale jinak se vyspáváme celkem dobře a doufáme, že se nám na poslední den počasí vybere.

Odkazy na všechny díly treku kolem Matterhornu: