Krásná Taormina na hoře Monte Tauro.

I když toho o historii Taorminy bylo napsáno velmi mnoho, dá se tvrdit, že cesty mnoha autorů jsou hodně rozdílné. Pro pořádek si dovolím přijít se svou troškou do mlýna, i když tvrdit, že je vše stoprocentní si nedovolím. Město bylo založené někdy ve 4. století p. n. l., zřejmě po vyplenění osady Naxos. Tehdy se nazývalo Tauromenion a krátce po svém vzniku se dostalo pod vliv Syrakus. Tak tomu bylo až do římské kolonizace ostrova ve 3. století p. n. l. Své slavnější období prožívalo v době, kdy bylo hlavním městem byzantské Sicílie. Po příchodu Arabů v 10. století n. l. se vše změnilo k horšímu. Po ovládnutí ostrova Normany začalo opět období rozvoje, které pokračovalo i za španělské nadvlády. Dnes je město jedním z nejnavštěvovanějších na celé Sicílii a co se krásy týče, bude na řebříčku hodně vysoko.

Naše první seznámení s Taorminou bylo z pláže u Městečka Giardini Naxos. Odtud je vidět hora Monte Tauro v celé kráse a město na ní doslova vábí diváka. Navíc, trochu více na západ, nad vším ční Etna a taková pozvánka se nedá odmítnout. Cesta autobusem končí po několika serpentinách na velkém parkovišti a odtud se pokračuje městskou Dopravou k okraji starého města. Malé náměstíčko u kostela San Pancrazio je konečnou a odtud se již valí davy turistů ke vstupu do starého města, které začíná u Porta Mesina.

Za branou začíná zcela jiný svět. Auta sem nesmí a svou náruč otevírá Corso Umberto, ulice která je osou starého města. Hned na jejím počátku je Palazzo Corvaja z 15. století, ve kterém zasedal první parlament na Sicilii. Je tu také informační centrum, dále kostel Santa Caaterina a za ním Odeon, kdysi kryté divadlo ze 2. století n.l. Vlevo odbočuje Via Teatro Greco k nejvíce vyhledávané památce města, řeckému divadlu. Je po syrakuském divadle druhým největším v Itálii. Dnešní vzhled mu dali ale až Římané. Další ulička po levé straně je Via Naumachie, ve které je budova Naumachie, která ale byla uzavřena. Dalším zastavení je na Pizza IX. Apríle. Na tomto náměstí je kostel San Giuseppe, budova městské knihovny a věž s hodinami.

Nelze vynechat staré domy, které mají i na počátku dubna květinovou výzdobu. Oběma směry odbočují úzké uličky, ty Doprava mají v mnoha případech schodiště. Všude jsou krámky se vším možným a hodně se zde vystavuje pod širým nebem. Hlavním náměstím města je Piazza del Duomo. Tady se nachází katedrála, která byla postavena ve 13. století a později prošla renesanční přestavbou. Barokní fontána před katedrálou je ze 17. století a zajímavá je i budova Palazzo Dei Giurarti. Poté již následuje Porta Catania a za ní Piazza San Antonino. Tady je ale již svět aut a tak zase raději zpět do starého město. Procházíme několik bočních uliček, kde skoro nikdo nechodí a nakonec si pro chvilku klidu vybíráme jednu z kavárniček na schodech. A světe div se, kromě nás tu sedí dva muži, z nichž jeden mluví po „ostravsky“. Prožil ve městě velkou část života a asi byl rád, že mohl zavzpomínat na domov. Lepší zakončení naší návštěvy v Taormině jsme si ani nemohli přát.

Hlavní slovo má ale vždy čas. Ten nám nedovolil zajít nad město ke staré saracénské pevnosti, která se vypíná o 150 metrů výše nad městem. Ale na druhé straně jsme našli několik míst, ze kterých byla pevnost vidět. A co se rozhledů týče, několik nádherných se nám otevřelo na moře a pobřeží hluboko pod námi a v neposlední řadě se občas objevila Etna v celé nádheře. Z měst, do kterých jsme se na Sicílii dostali, byla Taormina tím nejhezčím a zůstane jistě na prvním místě ve vzpomínkách na krásný ostrov ve Středozemním moři.