Křížový vrch - Držková ( 2005)

Ráno vyjíždíme busem přes Liptál do Vsetína. Tady máme skoro hodinu čas a tak si jdeme do nádražního bufetu na porci gulášové polévky. Tedy takovou porci gulášového koření jsme v našich zobáčcích snad ještě nikdy neměli !!! Guláš nám stoupá do nosu a navíc tam otravuje mladý slovenský bezdomovec ve velmi zanedbaném stavu a škemrá u pultu o malé pivo. Je ale vykázán pryč a tak zastavuje a otravuje cestující venku. Naštěstí už nám to jede. Vystupujeme v Bobrkách, kousek po hlavní silnici okolo Autoservisu, přes řeku Bečvu po mostě a pak už odbočujeme na lesní silničku a po nístoupáme až na vrchol do sedla, kde je na louce podniková chata Nivka. Dneska je 1.máje, ale nebe je zatím zatáhlé - že by ten nejvyšší tam nahoře na takový významný svátek zapomněl ?

Chviličku výdech a pak dál po asfaltce a následně po lesní cestě hledat skály na Křížovém vrchu. Kde nic tu nic - a na staré mapě je zakresleny nemám - a tak lezeme na vrcholový hřeben. Když už nic jiného, tak už se dělá hezky a je odtud krásný výhled na moře valašských vršků. Já pak utíkám po cestě dolů a vyptávám se na skály procházejících turistů, ale hledí na mne " jak zjara" a tak ještě průzkum lesa na bočním hřebeni a když i tu nic, tak na to kašleme a z Křížového vrchu ( 670 m) scházíme dolů lesem na modrou značku.

O něco dál stojí překrásné pasekářské domy - spíše ale upravené chalupy. Pak nás modrá, která je podle známé písničky od Žlutého psa "dobrá", vede v délce asi 5 km po úpatí vrchu Drastihlavy ( 695 m). Tady to ale neplatí, protože neustále skáčeme přes výmoly s blátivými tůněmi a obcházíme drobné močály. Když už jsme z toho skoro na infarkt, vycházíme na Loučku s pasekářskou "farmou". Lesem pak na louky s dalšími podobnými domky nad obcí Hošťálková a pak odbočit vlevo po silničce do lesnatého údolí.

Míjíme obrovský kamenolom, těží se v něm pískovec na stavební kámen - o kus dál míjíme baráček snad z 1.republiky. Drží na něm zbytky původní modré omítky a na zahradě se tyčí k nebesům snad 6 m Vysoká televizní anténa. Je to velmi malebné a zrovna když vytahuji z batohu foťák, abych si to blýskl, tak z baráku vyběhne nějaký podrážděný chlapík v zeleném a : " Proč to fotím, nač to bude a že si to neobjednal a že to není estetické" a Jana si do toho ještě rýpne a řekne chlápkovi, že jsem reportér ! Chlap úplně zbrunátní a začíná nepříčetně řvát a tak zavelím k rychlému ústupu...

Dál nás čeká velmi strmé stoupání lesem v délce asi 1.5 km na Vysoký Grúň. V polovině míjíme u potoka úžlabinu s "pravým" partyzánským bunkrem. Vevnitř jsou i palandy na spaní a hlavně je tam neuvěřitelný nepořádek : válí se tam snad 100 lahví od " gořalky", podle vzhledu mají některé z nich historickou hodnotu a pocházejí přímo z období slavného partyzánského hnutí !!!

Konečně nahoře na Grúni ! Jana rozesílá všem příbuzným a známým prvomájové SMS, na některé dostáváme i odpověď a po vydechnutí jdeme dál... Vrchol Vysokého Grúně ( 659 m) tvoří skalnatý hřbítek, já ale na skalky nelezu a pokračujeme dál na Humenec ( 703 m). Kolem louky s hezkou chalupou a parádními výhledy stoupáme na vrchol. Janu chytají hrozné křeče do lýtek. Asi to bude nedostatek hořčíku - příště si sebou musíme vzít minerálku a taky musíme víc pít !! Pak přecházíme lučinatý vrchol Kopné s překrásným kruhovým výhledem na Hostýnské i Vizovické vrchy a vzápětí kolem nás pohádkově rozkvetlé plané trnky v bílém šatu jako nevěsty. Nejhezčí jsou na paloučku pod Vrzavými skálami. Nakoukneme k prvnímu skalisku, ale tlačí nás čas a tak prcháme po blátivé cestě dolů lesem na louku nad vesnicí Držková.

Tam venčí neuvěřitelně obézní muž dva psy a když se ho Jana ptá, kolik to ještě máme k zastávce autobusu, tak jí odpoví, že je to ještě daleko - asi 1 celý km !! ( A to my jich za sebou dneska už máme 17 !)

Přicházíme dolů ke spodní zastávce, bus už tam stojí, máme ale ještě pár minut čas a já stihnu vletět do hospody na minerálku na cestu domů. Teplota vzduchu je teď v podvečer už docela přiměřená - nazpět jedeme už jen v tričkách...