Lúčanská Malá Fatra

Přechod Lúčanské Malé Fatry a následně Strážovských vrchů to byl hlavní cíl, v pořadí již IX.Slovenské odysey, které se ve dnech 5.-10.8. zúčastnilo 6 přátel přiměřeného pohybu.

V pondělí 5.8. jsme raním rychlíkem za necelé 3 hodiny docestovali z Olomouce do Žiliny. V žilinském Hudy sportu si někteří sklerotici museli koupit za eura trekové hole, camelbacky a plecháčky. Následně jsme se přesunuli autobusem na konečnou do Kuneradu k zámečku (490 m/m - údaj o nadmořské výšce budu dále uvádět jen číslem v závorce). Odtud už po svých, pěkně z batohy na zádech, do kopečka po zelené a pak po žluté značce Svitáčovou dolinou směrem na Veterné (1442). Čili nějakých téměř 1000 m převýšení hned na začátek. No, byla to zabíračka, vycházeli jsme přesně v poledne, sluníčko pálilo a stoupání bylo strmé. Vrchol Veterné dobyli první z nás v 15:10. Z Veterné byli krásné výhledy na Velkú lúku (1476), Krížavu (1451) s vysílačem a hlavně na celou Lúčanskou Malou Fatru, které přechod nás v následujích 2 dnech čekal. A že těch kopečků ale bylo.....Když na Veterné dorazil Mamakami s Leošem, začali jsme tušit komplikace. Bylo to na ně příliš velké sousto a začali uvažovat o únikové cestě z hřebene. No, ale dnes byl cíl zcela jasný - útulna zvaná Grand hotel Partyzán pod Hornou lúkou(1299). Bez problémů jsme ji našli a potěšil nás její perfektní stav, vybavení, čistota a hlavně vydatný čistý pramen, upravený i na osvěžující spršku. Bylo vidět, že se o "hotel" někdo pravidelně stará. Ubytování je zde pohodlné pro 6 osob, ale vyspalo by se zde pod střechou i 10 lidí. S Lukym a Arnym jsme zabrali přízemí, byli jsme zde totiž první, Leoš s Mamakami zabydleli podkroví a Tobi si postavil stan za chajdou. Založili jsme oheň, uvařili jsme si nějakou tu teplou dobrůtku k večeři a došlo i na Lukyho ukulele a naše békání. Ztrestali jsme i první půllitrovku Becherovky a nějakou tu slivovičku. Po tom náročném výstupu jsme si ji zasloužili. Před spaním jsme ještě pořádně zabednili dveře proti nezvané návštěvě medvěda hnědého a pak již usnuli, né příliš hlubokým, ale jistě potřebným, spánkem. Noc proběhla bez mimořádných událostí.

V úterý 6.8. kolem půl sedmé se první z nás probouzeli do slunečného rána s modrou oblohou a rychle opouštěli zaprděnou útulnu. Ranní "hambatá koupel a rozcvička" u studánky, to byl ten správný start do náročného dne, který podle Arnyho propočtů, jen podle mapy, znamenal skoro 8 hodin dlouhý pochod. Vydatně jsme posnídali několik vlhkých buchet od našich drahých poloviček, (někteří tradičně jen ovesnou kaši s müsli), a hlavně si uvařili teplý čaj a nebo kafíčko. Poslední porada nad mapou a z ní vyplývající závěr, že Mamakami a Leo nás opustí v sedle Majbíková a sestoupí po modré do Kuneradu, aby se k nám znovu připojili v Čičmanech. Ubytují se někde v Rájeckých Teplicích a zajdou si do lázeňského hotelu Aphrodite. Pobalili jsme si saky paky a vyrazili, skoro přesně v 9:00, na cestu. Cílem byl Kĺak. Čekalo nás stoupání 1273 m a klesání 1220 m na vzdálenosti 20,7 km s celkovou dobou pochodu dle mapy 7:15 min. V sedle Majbíková jsme se dočasně rozloučili s Mamakami a Leošem a pokračovali již jen ve čtyřech lidech, dalších 5 km, na Hnilickou Kyčeru (1218). Tu jsme dobyli poměrně strmým stoupáním před polednem a udělali na jejím vrcholu asi hodinovou polední pauzu s lehkým obědem a kafíčkem. Po obědě 25 minut sestupujeme do Sedla pod H.Kyčerou. Turistické značení je zde zmatečné co se časů týče. Po 25 minutovém sestupu do sedla nám ukazatel oznámil, že na Kĺak to máme o půl hodiny déle, než to bylo na Hnilické Kyčeře. To bylo na nasrání. Pozitivní bylo alespoň to, že v Sedle pod Hnilickou Kyčerou (1028) byl pramen vyznačený v mapě a byl i označen na turistickém ukazateli. Doplnili jsme si docházející vodu. Další 1 km výstupu na Úplaz (1080) a 0,5 km sestupu do sedla Pod Úplazom (990). A pak zase do kopců. Ve 14:45 jsme si chvilku vydechli na Jankové (1163) abychom docela příjemným úsekem po vrstevnici došli za další hodinu na Skalky (1191). Tento krásný vápencový vrchol s krásnými výhledy, nás unavené přijal k odpočinku ve stínu jedné z mnoha skal. To už bylo jasné, že to dnes do tmy na Kĺak a do útulny pod Kĺakou určitě nestihneme. Z mapy jsme vyčetli, že by v dalším sedle - Vríčanské se jmenuje, měl být pramen. To by mohlo být vhodné místo k přenocování a načerpání sil k výstupu na Kĺak. A tak jsme psychicky posilněni tímto zjištěním vyrazili na dnešních závěrečných 3,2 km do Vríčanského sedla (950). Při sestupu do sedla jsme však ještě překonali stoupání na kopec Kútik(1064). Vríčanské sedlo jsme dobyli v 18:15, sundali jsme batohy a okamžitě zahájili hledání pramene. Vydali jsme se několika směry podle mapy i GPS ale vrátili se s nepořízenou. Už to vypadalo, že zítra bez vody budeme muset sestoupit z hřebene, když se mi podařilo asi 300 m po žluté značce směrem na Širokou dolinu objevit, né příliš vydatný, ale přesto "živý" pramen. Ten nám zvedl morálku, všichni jsme se u něj trošku opláchli a nabrali vodu do všech nádob a lahví co jsme měli. Rozdělal jsem oheň, Tobi postavil v lese stan a Arny s Lukym přístřešky z celt. Dokud bylo ještě světlo, tak jsme si nachystali věci na spaní. Postupně jsme si uvařili každý něco teplého k jídlu a dali jsme si několikrát po kalíšku. V rámci prevence proti medvědům, kterých stopy jsme cestou několikrát zahlédli, jsme rozvěsili na stromy kolem spaní chemické světelné tyčinky. Na Lukyho hru na ukulele a naše békání tentokrát nedošlo, všichni jsme kolem půl desáté zalehli a následně usnuli spánkem zcela vyčerpaných turistů.