Mločí vláček.

Mločí vláček  •  Fotografie (17)  • Foto: Bohumir

Vstoupit do fotogalerie (17 fotografií)

Horní stanice

Výhled od stanice k západu

Vstoupit do fotogalerie (17 fotografií)

Cestování po horách je nádherná záležitost. Ale někdy únava přesáhne možnou mez a najednou se chce trochu lenošit a odpočívat. Ale na druhé straně je škoda každého dne, zvláště když jste dál od domova. V pohoří Schneeberg je možné dát všechno dohromady a nahoru vyjet mločím vláčkem. Má to jedinou podmínku. Brzy vstávat a co nejdříve se dostat do Puchbergu a mít štěstí, že budou jízdenky. Na nádraží to s frontou nebylo tak zlé a po deseti minutách jsme vlastníky jízdenek. Pak už přijede žlutočerná souprava a hodně rychle se naplní. Člověk se najednou vrací do dětských let. Já vlastně neznám nikoho, kdo by vláčky nemiloval. A tenhle je skutečně mimořádný. Jezdí si tady už od roku 1897, tedy plných 112 let. Začíná se v 577 m.n.m. a za 52 minut je už ve výšce 1795 m.n.m. Délka tratě je 9,85 km a na trati jsou dva tunely. Vláček několikrát zastavuje a tou nejznámější stanicí je jistě ta, které říkají buchtová. Tady po zastavení se vlak během chvilky vyprázdní a na nástupišti se prodávají buchty, jestli se to buchtou dá vůbec nazvat. Je to obrovské, asi tak dvě na plech a na hodně zájemců se ani nedostane. Poté se pokračuje dál. Je trochu jiné sledovat krásu hor z pohodlného sedadla vláčku nebo v propoceném triku s přilepeným jazykem. I když většina vyznává ten první způsob, přece jen to vláčení, kdy už toho má člověk dost, je tak nějak opravdovější . Vlak nás vyložil na horním nádraží, u kterého je další rakouské prvenství. Nedaleké dětské hřiště má něco přes půl ha a je nejvýše položeným v celé zemi. Skalního turistu teď jistě napadne, že to tady je jak na „Václaváku", ale i přes značný počet lidí, se to nějak rozptýlí, kromě chat, ty jsou plné od rána do večera a pivo teče proudem. Dnešní hora, kterou jsme si vybrali pro výstup se jmenuje Waxriegel (1888 m.n.m.) a je mimo tohle dění. Byli jsme na ní sami a prožili zde nádherný den. Louky se střídají s porosty klečí a často nacházíme i vzácnější druhy květin. A některé ještě dosti kvetou. Z vrcholu je výhled na Kaiserstein ( 2061 m.n.m.), který je nejsevernější dvoutisícovkou celých Alp. Na západ od něho je nejvyšší hora Dolního Rakouska Klosterwapen ( 2075 m.n.m.). Hezký je výhled k jihu a do údolí, kde bydlíme. Plni dojmů se vracíme na nádraží, kde k našemu překvapení pokuřuje dýchavičná stařenka, parní lokomotiva s vagónky. Měli jsme štěstí, souprava jezdí jen výjimečně na objednávku. Do odjezdu máme ještě čas a jdeme se podívat do kaple, která zde byla postavena v létech 1899 až 1901 na počest císařovny Alžběty. Stojí na nedalekém návrší a je od ní výhled na trať. Přijíždí naše souprava a jedeme dolů. Majitelé jízdenek mají nárok na levnou kávu v hospůdce u nádraží. Do večera zbývá nějaký čas a tak si prohlížíme městečko. Ve zdejším infocentru dostáváme mapy a průvodce, a k našemu překvapení v češtině a slovenštině. A jsou velmi kvalitní. Hrad je zavřený a tak korzujeme městem a pozorujeme u jezírka krmení kačen. Mají zde zařízení, ze kterého se po vhození mince do dlaně vysype krmivo. Připlouvá i černá labuť, je to vznešenost sama a kachny ji respektují. Den končíme v malé hospůdce, kde si dáváme zdejší jídlo. Není to špatné, ale kam se to hrabe na naši svíčkovou či knedlo-vepřo-zelo. A nám končí další den v Alpách.

Autor: Bohumir

Další články autora: 1528

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli