Ostrov Rhodos, Part 1 (Kolymbia a okolí, Lindos)
První část cestopisu o letošní výpravě na řecký ostrov Rhodos je věnována samotné přepravě na ostrov, seznámení se s místem pobytu, prvnímu výletu do okolí a návštěvě významného historického městečka Lindos.
Přesto, že ve svých téměř padesáti letech jsem poprvé letěl letadlem na zájezd typu all inclusive, některé zklamu; nemám totiž ani 1 fotku z vybavení pokoje nebo z tun žrádla v jídelně a hektolitrů pití na baru, protože toto nepovažuji za důležité. A tento zájezd byl nakonec bohatý na pěší i cyklo turistiku, výlety přírodou a návštěvy historických památek.
Nejprve několik základních faktografických informací o samotném ostrově. Rhodos je největším z Dodekanéských ostrovů a nachází se nedaleko pobřeží Malé Asie. Jeho délka je asi 78 km, šířka něco přes 35 km, což představuje rozlohu necelých 1.400 km2. Na ostrově Rhodos žije přibližně 110 tisíc obyvatel, z toho polovina ve stejnojmenném „hlavním" městě. Ostrov je převážně hornatý, nejvyšší vrchol Attaviros dosahuje nadmořské výšky 1.215 m.
Ostrov se proslavil zejména jedním ze starověkých sedmi divů světa, tedy Kolosem rhodským, ale pochází odtud I známá socha Niké Samothrácké, která se nacházela pod Akropolí v městečku Lindos (dnes v pařížském Louvru). Jedná se o jednu z nejkrásnějších helénistických soch, na které je harmonicky zdůrazněna průsvitnost „mokrých“ drapérií, přiléhajících k nahému tělu. O vysoké kvalitě rhodských sochařů svědčí i slavné sousoší Láokoón a jeho synové, které se dnes nachází ve Vatikánských muzeích.
Na ostrově se dnes nachází památky připomínající všechna období dějin ostrova. Tedy od starověku, přes období klasické, helénistické, římské a byzantské až po osmanskou nadvládu a italskou okupaci. Ta sice trvala jen od roku 1912 do II. světové války, ale Italové v tomto období stihli zrekonstruovat velké množství historických památek, včetně Paláce velmistrů ve městě Rhodos.
Teď už informace k samotnému pobytu, zpracované systémem „den po dni“.
Pá 12.10.2012
Prodloužit si letošní léto odlétáme z pražské Ruzyně (týden před naším odletem se sice letiště přejmenovalo, ale to nepovažuji za podstatné) strojem Boening 737. Počasí je deštivé a mlhavé, ale na ostrově Rhodos je údajně pořád krásně. Zájezd máme zaplacený už od roku 2011 a naši skupinu (z které znám dobře jednoho člověka a mírně tři další) tvoří 11 lidí. Většina z nás letí poprvé, a proto nás velice pobaví, když se my neznalí v klidu odbavíme a vzápětí slyšíme z letištního amplionu poslední výzvu pro hlavního organizátora akce, tedy for Mr. Es and his Family, k nástupu do letadla. Jirka se prostě se svými blízkými zdržel v „Mekáči“ a málem neodletěl. My ostatní jsme se posilnili ovocnými nápoji a u náhodně nalezené tabulky „Homolkovi na Tenerife“ vytvořili silný družební kolektiv. Na letiště v Rhodosu jsme přiletěli někdy kolem 21,45 hod. do velmi příjemných 22oC a autobusem se přesunuli na hotel do letoviska Kolymbia. Radost z 1. dne nám (tedy mně s Martinou) pokazil jen fakt, že nás ubytovali v undergroundu, tedy v pokoji, jehož podlaha se nalézala asi půl metru pod povrchem zemským. Naštěstí to nebylo na dlouho.
So 13.10.2012
Hned po bohaté snídani se jdeme seznámit s Kolymbií a jejím nejbližším okolím. Kolymbia je klidné a oblíbené přímořské letovisko. Leží při Středozemním moři a budovat se začalo až ve 20. letech minulého století. Pro nás bylo výhodou i to, že se nachází přesně uprostřed mezi městy Rhodos a Lindos (do obou 26 km), do kterých se dá dojet autobusem přímo od hotelu za přijatelných 3,50 eura. Při této pozdně ranní procházce narazíme na zbytek Homolkových a od té chvíle zůstáváme pohromadě. Jirku, který nám měl původně dělat průvodce, zanecháme osudu, přesněji tedy jeho přítelkyni a dorostu. Většinu dne strávíme na hlavní pláži, kde je i nejlepší cena lehátek. Jirka a jeho skupina volí pláž jinou, kde získají ihned první zážitek s místními úchyly (vylíčí nám ho více než barvitě). Na tomtéž místě se jim ho podaří ještě několikrát zopakovat, takže vzniká pracovní název „pláž U Honimírů“.
Večer vyrazíme do „víru velkoměsta“, první večer je zasvěcen zkoušení klobouků. A také se později na baru seznámíme s Timotejem z Kladna, což je úžasná postavička, ve stylu Hrabalových Pábitelů, kterou místní šťávičky (myšleno slabé alkoholické nápoje) nikdy neporazí (no …) a později se projeví i jako „výborný“ fotograf, plavec nebo cyklista …
Ne 14.10.2012
Na základě sobotní intervence některých členek naší skupiny, pohybujících se v oblasti modelingu (ještě jednou díky, Míšo), se hned ráno stěhujeme směrem up, tedy z undergroundu až ke hvězdám (v našem případě do 2. patra).
Poté již vyrážíme na první pěší výpravu na vrchol jednoho z okolních skalisek. Jejich nadmořská výška se sice pohybuje jen v rozpětí nějakých 300 – 400 m, ale je to po kozích stezkách (turistická značení jsme tu hledali marně) a přímo od moře, takže při teplotě 28oC ve stínu to pro nás znamenalo skutečný výstup na velehoru.
Při poobědním osvěžení na baru podebatujeme se slovenskou obsluhou (hodně pěkný pohled) při poslechu CD, dovezeného jejich rumunskou kolegyní (super výběr, převážně z poloviny 70. let – Manfred Mann, Boston, Joe Cocker, Toto apod.). Když holky z piešťanské hotelovky po týdnu svou 4,5 měsíční praxi ukončily, hrál se už jen řecký pop. Odpoledne jsme se poprvé zúčastnili vodních hrátek, které jsme nazvali „gauching“ (oficiálně snad crazy sofá). Cena 10 euro za personu (skupinová sleva z 12) a k tomu Martina, coby paparazzi výpravy, na lodi zdarma. Před tím jsme ovšem pro jistotu, víceméně náhodou, navštívili mramorové záchody v jednom „chudším“ konkurenčním hotelu.
Večer tradiční procházka po nákupní Eucalyptus Street. Jedná se o 2 km dlouhou a dost úzkou hlavní ulici v Kolymbii, kterou lemuje eukalyptová alej (ostatní ulice v letovisku se jmenují podle hlavních měst evropských zemí). Výsledkem byl nákup dresů pro celou skupinu, abychom se sobě neztratili. A pak už raději zase za Timim do bezpečí barových židlí.
Po 15.10.2012
Ráno vyrazila mužská část výpravy (tedy já, Franta a Ivan) fotografovat východ slunce, ženám a skupině Mr. Es and his Family stačila cesta na snídani.
Pak už jen panáčka, do dresů a čeká nás první výlet. Jeho cílem je Lindos, zřejmě nejteplejší místo na ostrově (udává se, že zde bývají teploty až o 10oC vyšší než na zbytku ostrova). Nevím, jestli je to pravda, ale teklo ze mě jako z … však víte.
Před založením města Rhodos v roce 408 př.n.l. byl Lindos nejvýznamnějším ze tří městských států (Lindos, Kamiros a Ialyssos) na ostrově a jeho obyvatelé se věnovali zejména obchodu.
Dnes se do tohoto „bílého“ městečka (spíše velké vesnice) jezdí hlavně kvůli Akropoli nad ním. Na Akropoli lze vystoupat pěšky (naše výprava) nebo za 6 euro vyjet na oslíkovi (toho využívají zejména otylí Němci a my ta zvířátka upřímně litovali). V areálu Akropole se nacházejí pozůstatky chrámu Athény Lindie, které obklopuje johanitská pevnost z 15. stol. Uvidíte zde i ruiny římského chrámu, helénistické podloubí, zbytky monumentální sloupové síně nebo byzantský chrám sv. Jana. Opomenout nelze ani tribunu s reléfem řecké triéry (trojveslice), která se nalézá pod vstupem do hradu. Zde v minulosti stávala již zmíněná Niké Samothrácká. Za pozornost stojí i ruiny antického divadla pro 1.500 až 2.000 diváků, dnes je však patrných jen posledních 27 řad. Zajímavá je i procházka historickou částí městečka, kde většina objektů pochází z I. poloviny 17. století nebo návštěva chrámu Matky Boží (Kimissis tis Theotokou). Tento krásný kostel byl postaven ve 14. století, v 15. století byl rozšířen a ve století 18. byl vyzdoben více než 80 freskami, jejichž autorem je Georgios ze Simi.
Vzhledem k venkovním teplotám jsme delší pobyt a seznamování se s dalšími památkami Lindosu odmítli a zašli raději na „předměstí“ do osvěžovny. Pivo Mythos je docela dobré a lahváč byl jen za 2,50 (jinak je ale Lindos asi o něco dražší než později navštívený Rhodos). Nakonec jsme měli oproti jiným i štěstí. Část Timiho skupiny zde podlehla šťávičkám a Jirkovu skupinu na Akropoli nepustila generální stávka v Řecku.
Večer byl tradiční: město a bar. Obé se zpestřením. Ve městě proběhl u tříbrýlé Popi celoplošný nákup šperků a také prvních Frantových hodinek (z reklamací jeho časoměřičů se pak stala každodenní atrakce), u baru pak seznámení se s další částí Timiho tlupy. Andrea nás celkem překvapila plánem dovolené pro rok 2013 (na Machu Picchu jsem byl pozván i já, ale bohužel nemám její příjem zdravotní sestry na LDN a těch 65 až 80 litrů prostě dohromady nedám) i vyprávěním o pravidelných dovolených s Timotejem a jeho věčnou, v Izraeli málem potrestanou, žížní …
A tady ukončuji první část cestopisu. Největší město ostrova a první skupinový výlet v zapůjčeném automobilu si nechám na pokračování druhé, tedy předposlední.
psáno v říjnu 2012
Kompletní fotodokumentaci naleznete na:
http://markyz63.rajce.idnes.cz/Ostrov_Rhodos_GRE_-_Part_1_Kolymbia_a_okoli,_Lindos_10_2012