V ulicích města Lindos (kostely a panská sídla)

Pomineme-li fakt, že podle Homéra bylo město Lindos postaveno již ve 12. století před naším letopočtem, jedná se dnes – v podstatě a s nadsázkou řečeno – o barokní město. Při tomto tvrzení vycházím však pouze ze skutečnosti, že většina zdejších historických domů má na své fasádě umístěnu tabulku, kde se nejčastěji objevuje číslovka 1700. Vždyť se podívejme alespoň na nejreprezentativnější panská sídla (tzv. archontika), která jsou známa pod jmény svých majitelů. Dům Papakonstantis je sice z roku 1626, ale domy Kyriakos Koliodos, Lefteris Makris, Krikis, Georgios nebo Marietta Markoulitsa pocházejí všechny právě z „jubilejního“ roku 1700.

Cennými památkami jsou však zejména tzv. „Domy Kapitánů“, pocházející ze 16. až 18. století. Jejich architektura a výzdoba je v celém Řecku naprostým unikátem a některé z těchto objektů můžeme zařadit dokonce mezi renesanční.. Hodně navštěvovaný bývá tradiční Chatzikonstantinův dům, ve kterém se nacházejí sbírky místních krojů, keramických talířů I historických fotografií. S příchodem neoklasicismu na konci 19. století se však ve městě Lindos – stejně jako celém Řecku – začaly uplatňovat nové architektonické prvky jako jsou velká okna do ulice nebo dvoupodlažní domy s kachlovými sedlovými střechami a štíty. Vstupní portály jednotlivých domů pak připomínají antické chrámy. Všudypřítomné jsou úzké uličky, romantické taverničky a hlavně … bílá barva a nekonečné řady turistů.

V nevelkém „bílém městě“ se nachází I relativně vysoký počet kostelů. Za zmínku stojí minimálně ty následující. Kostel (ayios) Georgios Chostos je postaven na půdorysu kříže a nachází se na severozápadním okraji Městečka. Kostel má výraznou kopuli a v jeho apsidě najdeme několik fresek, pocházejících snad již ze II. poloviny 12.století. Kostel Georgios Pachymachiotis neboli Pano je vzhledově podobný předchozímu chrámu, jeho vznik se však datuje lety 1394 až 1395. Největší atrakcí zde jsou sochy svatých, z nichž nejcennější je plastika Nanebevzetí Panny Marie.

Minout bychom určitě neměli ani Ayios Menas (opět stejná architektura, opět závěr 12.století, ale interiérové fresky pocházejí tentokrát z konce 15. století), Ayios Demetrios (malý Kostelík - severovýchodně od vchodu do Akropole – se slepou apsidou a s freskou sv. Demetria na koni z 15. století) nebo drobný hřbitovní kostelík při vstupu do Starého Města.

Nejnavštěvovanějším lindoským kostelem je však jednoznačně dvouzvonicový chrám Panny Marie z Lindu (Kimissis tis Theotokou). Krásná obdélná stavba s kopulí - nacházející se při cestě na Akropoli - byla postavena na půdorysu kříže okolo roku 1400, pravděpodobně na místě starší stavby. V roce 1489 jej nechal rekonstruovat a goticky rozšířit velmistr johanitského řádu Pierre d' Aubusson, jehož erb vidíme na jižním průčelí „malé“ zvonice. Interiér chrámu zdobí osmdesát nástěnných maleb z roku 1779. Pocházejí od Gregoria ze Simi a zobrazují biblické příběhy. Tyto malby doplňují krásné řezbářské práce ze 17. století nebo chrámová podlaha, kterou tvoří mozaika z černých a bílých oblázků zvaná chochlaki, se kterou se můžete potkat téměř ve všech částech ostrova Rhodos.