Ostrov Rhodos, Part 3 (Kalopetras, Kamiros a plavba lodí Panormitis)
Proti původnímu plánu jsem se nakonec rozhodl, že raději udělám ještě dvě kratší pokračování s chudší fotogalerií než jedno dlouhé s nekonečným počtem fotek. Tudíž třetí díl cestopisu zahrnuje jen období dvou dnů; posledních dnů s nádherným letním počasím a teplotami, přesahujícími 30oC. Popisuje převážně naše ostrovní výlety (tentokrát je auto doplněno lodí) s návštěvami antického města, několika kostelů i krásných zátok a pláží …
Pá 19.10.2012
Ráno jsem si znovu zašel na divadelní představení zvané východ slunce. Tentokrát začalo asi o 3 minuty později než minule; a to jsem změnil polohu jen asi o 200 m délkových a 15 m výškových.
Dopolední program naši skupinu rozdělil. Martina se jela povalovat se zbytkem ústavních chovanců na oblázkovou pláž někam pod Lindos a já se vetřel ke ¾ skupiny Mistra Es na malý autovýlet. Koneckonců, nerozvaluji se na zadní trojce s mladými modelkami každý den, že jo.
Naše část výpravy vyrazila nejprve k Údolí motýlů. Cestou jsme se na chvíli zastavili u kláštera Kalopetras (tedy správně Moni Panagias Kalopetras) s kostelem z r. 1782. Je to spíše malý kostelík s malou hospodářskou budovou, ve které žije údajně jediný mnich. V kostelíku se nacházejí 3 ikony z 19. století. Samotné Údolí motýlů začíná těsně pod ním. Je dlouhé 5 km a na zpřístupněném úseku mohou návštěvníci obdivovat tisíce motýlů druhu přástevník kostivalový, kteří zde mlsají pryskyřici vonící po vanilce. Motýlů ovšem stále ubývá, protože je ruší návštěvníci, jejichž počet začíná převyšovat počet příslušného hmyzu. My jsme návštěvu dobrovolně vzdali, protože v říjnu už zde, samozřejmě, žádní motýli nejsou a dávat eurovou trojku za krátkou procházku údolím jsme viděli jako nesmysluplné. A tak jsme rovnou vyjeli směrem na Kamiros.
Kamiros, jeden z někdejších tří městských států na ostrově Rhodos, je dnes pouze „zříceninou“ antického města, tedy takové malé Pompeje. Celý areál určitě stojí za návštěvu (4 eura dnes nejsou peníze, neboť je to běžná hodnota jednoho točeného piva), nám vadily jen odněkud se náhle zjevivší bandy přežraných, funících a otupělých Zpuchloňů a Otylek, trvale zavazejících při focení. Tito lidé, mluvící jazyky našich sousedů z východu I západu, měli opravdu problémy I s několikametrovým přesunem a náš pobyt v areálu lehce zkrátili. Nevadí, stejně přijelo dalších asi 6 autobusů a bylo by tu těsno. Sám Kamiros pochází už z mykénského období a přibližně od roku 900 př.n.l. byl trvale obydlen. Město se nachází při Západním pobřeží, již v 6. stol. př.n.l. zde razili vlastní mince a město bylo členem athénského námořního spolku. Město se nacházelo pod Akropolí na úbočí nízkého kopce. Dnes zde můžeme vidět pozůstatky helénistických domů, chrámů, agory (tedy něco jako Hyde Park), lázní nebo kašny. Doporučuji nejprve celý areál obejít a až poté ho projít vnitřním křížem (možno volit opačný způsob, a to podle počtu a pohybu větších skupin turistů.
Cestou zpět jsme si ještě prohlédli exteriéry kostelů v Salakos (základy tohoto kostela byzantského typu pocházejí z 13. stol., celá zvonice byla ovšem postavena až v I. třetině 20. stol.) a v Apollonas.
Odpoledne proběhlo v přímořském stylu a večer jsme poprvé vyrazili vyměnit Frantovy nefunkční hodinky. Kupodivu bez problémů obdržel nové, podobné a dokonce o třídu vyšší. Následovaly nákupy oliv, různých koření a jiných poživatin a tradiční bar.
So 20.10.2012
Dopoledním programem měl být, a také byl, výlet lodí Panormitis po nejkrásnějších zátokách a plážích východního pobřeží ve směru na Lindos. Povinný počet 10 persons jsme zajistili velmi rychle a nakonec nás bylo 17. Přidali se skupiny Mr. Es i Timiho a pak také jeden zástupce nemajetných důchodců. Paní se nám pochlubila, že letos je, jako každoročně, u moře už asi počtvrté. Měli jsme zpočátku drobný problém, protože jakýsi lodivod nám tvrdil, že se jede jen na Lindos a že se musíme přidat ke skupině asi 4 čekajících Němců (tedy spíše Němek). Trvali jsme na svém, a tak za chvíli přijel jakýsi mužik na skútru a všichni jsme za svých 14 euro spokojeně vypluli na plánovaný výlet. Víno, nakoupené v Emboně, a Jirkova slivovice cestu příjemně zpestřily, zastávky v různých zátokách, včetně známé Tsambiky, potěšily a osvěžily současně. Zaskákali jsme si i z lodě.
Odpoledne nás čekala "drobná" nepříjemnost. Jako téměř jediní z účastníků zájezdu jsme se podíleli na záchranářských pracích u bazénu, kde jednoho pána skolila mozková mrtvice (já i nakládal do sanity, která v klidu asi po hodině přijela). Zajímavé ovšem je, že tento dvaaosmdesátiletý pán byl napůl chromý, špatně vidící cukrovkář s kardiostimulátorem a s tisícem dalších chorob, a přesto měl z ČR papíry od doktora, že může bez omezení řídit automobil.
Večer půjčil Franta 250 cc skútra, kterého jsem si také zkusil na chvilku projet. A po vzoru domorodců jsem se svezl hodně „nalehko“ …
psáno v říjnu 2012
Více fotografií naleznete na: