Pivní týden — čtvrtek — Hlušovice, nedostavěná rozhledna Přístav, Chomoutov a pivovar Chomout

Jak jsme si to včera domluvili, tak to dnes dopadlo. Honzík přijel okolo 11 hodiny a hned vyrážíme. Vysazuje nás u kostela v Hlušovicích, zhruba 5 km na sever od Olomouce. Já se samozřejmě naučila cestu od nádraží, jenže okolo něho nejdeme a tak mne musí Ota chvíli přesvědčovat, že jeho směr je ten správný. Trvá mu to dost dlouho. Definitivně tomu věřím, až když jsme od vsi dál a vidím, kterým směrem je vesnice rozložená. Klidně bych šla skoro na druhou stranu.

Ze dvou možných tras jsme úmyslně vybrali tu delší, ale zajímavější. Mohlo se projít obcí až k Trusovickému potoku, nás však zaujala hezká alej. Když jsme došli k potoku, museli jsme vpravo. Nechá se jít po obou březích potoka – po asfaltové cyklostezce nebo po travnaté pěšině. Tu jsme zvolili my. Na mostku jsme si všimly reklamní cedule na Hlušovice Přístav, kde mimo jiné byla zobrazena i rozhledna. Tady u potoka - a přístav? Jsme docela zvědavi. Od dalšího mostku, kde jsme měli odbočit vlevo, byl Přístav s rozhlednou vzdálen už jen 200 metrů. Je to kousek, nikde nic vyššího nevidíme, přesto to jdeme prozkoumat. Dojdeme k restauraci Přístav, která otevírá až odpoledne. Skutečně to vypadá jako přístav. Je tam velká loď a možnost většího i venkovního posezení. Zdá se, že rozhledna se teprve staví. Aspoň mi jsme tak usoudili z kulaté vysoké základny. Určitě to je podstavec budoucího majáku. Až budeme příště v Přerově, musíme se sem vypravit a prozkoumat to.

Vracíme se k mostku a přes louku jdeme k trati. Moji pozornost upoutal modrožlutý válec, na jehož vrcholu jsou hrnečky. Že by tu byla pitná voda? Čeká nás dnes samé překvapení. Psáno nikde nic není, ale kromě hrnečků je tu i kohoutek a voda skutečně teče. Je to tedy nějaká spodní voda vyvedená na povrch. S tímto provedením jsem se ještě nesetkala.

Ale to jsme už u tratě. Podle mapy cesta vede k trati a za ní pokračuje. Samozřejmě oficiální přechod tu není. Pro lepší a hlavně rychlejší přístup na kolejiště jsou betonové pražce, které trochu tvoří schody. Tak tohle je to, co zrovna nemusím. Z přecházení kolejí mám panickou hrůzu. Naštěstí tento úsek je rovný, je vidět daleko do obou směrů a jak jsme se sami přesvědčili, vlak je zdaleka i slyšet. Přesto se bojím, navíc je zde dvoukolejka. I když mne koleno bolelo, přešla jsem hodně rychle, neustále jsem se rozhlížela na obě strany. Dopadlo to dobře, žádný vlak ani pak dlouho nejel. Ale tudy bych příště už nemusela.

Až na tento železniční nepřechod je tu však hezky. Po chvilce přicházíme k velkému dubu, který je označen jako Hromův dub letní, který byl vysazen r. 1577. V r. 2015 byl vysoký 27 metrů a obvod jeho kmene byl 640 cm. Tento dub je pravděpodobně poslední ze stromů, které byly vysazeny na hrázi dnes již neexistujícího Velkého rybníka. Zde je možno si i přečíst snad pověst, snad skutečnost, proč má strom svůj název. R. 2010 se stal vítězem ankety Strom roku.

Jdeme po louce, přes potok Sitka vede mostek a kde nás upozorňují, že most je v havarijním stavu, že je na něj zákaz vstupu. Jenže do pivovaru už to máme kousek, přece to nevzdáme. Navíc to tak nebezpečně nevypadá. Přesto opatrně po jednom přecházíme. O kousek dál most přes Oskavu je už nový.

Téměř na okraji Chomoutova stojí další obrovský dub, tentokrát bez dalšího povídání. Asi proto, že se nestal vítězem ankety Strom roku. Na mapě je však uvedeno, že patří mezi chráněné památné stromy. Je dokonce vyšší než Hromův dub, měří 33 metrů a jeho obvod kmene je 709 cm. Nabízí se myšlenka, že duby budou přibližně stejně staré, jen snad tento nezpevňoval hráz rybníka.

Nad námi se stahují černé mraky, zdá se, že se něco přižene. V mezích možností zrychlujeme, vždyť už jsme v obci. Zbývá jen dojít na hlavní, po ní se vydat vlevo a hned za řekou Moravou je pivovar Chomout. Jen jsem se stačila všimnout, že jsme minuli zastávku autobusu. Ještě jsme si ani nestačili objednat a venku už leje. A pořádně. Tak to bylo skutečně štěstí. Pláštěnku s sebou nemáme ani jeden.

Majitelé se stavebními úpravami více než sto let starého hanáckého statku začali v září 2013. Zrekonstruovali i bývalé chlévy. Provoz zahájili 18. 8. 2014. První piva vařili hlavně pro sebe, ale protože chutnalo i ostatním, tak nakonec postavili opravdový pivovar. Tady i vaří, dokonce mají i polední menu. Když jsme dorazili, tak už toho moc neměli, přesto jsme si pochutnali. V nabídce mají piva svrchně i spodně kvašená. Já oběd zapila svrchně kvašeným Saison Ibiškem, Ota ochutnal 10, 12 a Zimní Ale. Abych tam neseděla na prázdno, dala jsem si jejich specialitu Sládkův punč, který připravují bez rumu i s rumem. Já zvolila nealko variantu a moc jsem si pochutnala.

Zdrželi jsme se dýl, než jsme původně plánovali, ale důvodem bylo počasí. Venku s malými přestávkami neustále pršelo. My chtěli dojít na vlak do Štěpánova, abychom nemuseli po hlavní, chtěli jsme jít přes luka přes jednu ornitologickou pozorovatelnu. Jenže to bychom dorazili celí promočení. Navíc bychom toho asi moc neviděli. Po 15. hodině jezdili autobusy docela často, tak jsme zvolili dopravu k vlaku právě autobusem.

Za drobného deště jsme od autobusu mířili na nádraží. Jen jsme si stačili u nádraží letmo prohlédnout zajímavou stavbu novogotického kostela sv. Barbory, který byl postaven v letech 1872-75. Po 2. světové válce v něm byl sklad. Po r. 1989 byl vrácen církvi, ale od r. 2006 je majetkem obce. Je odsvěcený, konají se v něm koncerty a jiné kulturní akce, pořádají svatby. Další déšť jsme už přečkali pod střechou nástupiště.

Tentokrát jsme žádný problém s přestupem v Olomouci neměli a tak jsme domů dorazili docela brzy a dokonce už jen za drobného mrholení. Večer jsme si náramně užili, někdo si dal pivo, já raději víno. Moc dlouho jsme to nenatahovali, Honzík chtěl být už ráno v sedm ve vlaku, my naštěstí o dvě hodiny později, ale ještě jsme museli balit slivovici, kterou jsme si předem objednali.

Tři dny v Přerově nám tedy rychle utekly, už nás čeká jen jeden den v Praze, vzhledem k mému kolenu to bude opět převážně putování po dalších pivovarech. Místenku do vlaku máme až na večer. Tak někde musíme ten čas strávit.

Pivní týden — čtvrtek — Hlušovice, nedostavěná rozhledna Přístav, Chomoutov a pivovar Chomout na mapě