Polský Králický Sněžník

Nedávno jsem absolvoval jednodenní vyjžďku na kole polskou částí Králického Sněžníku. Ačkoliv jsem téměř zarputilý silničář, nebojím se se svou sice postarší, ale spolehlivou favoritkou občas i do horšího terénu, a právě taková byla i popsaná trasa.

Nejprve jsem ze svého bydliště vyrazil vlakem do Červeného Potoka. Tato horská víska, dnes součást města Králíky je častým východištěm do pohoří Králického Sněžníku. Silnicí jsem se vydal k Dolní Moravě, až na parkoviště pod lyžařským areálem Ski Sněžník, chtěl jsem se podívat, jak to vypadá s výstavbou lanovky, na to jsem se optal infocentru, které je u parkoviště, takže jak mi paní sdělila, lanovka se bude stavět až příští rok (2010), kvůli krizi, ale taky majetkovým poměrům mez spoluvlastníky.

Dále se musím kousek vrátit a od nové chaty Na Rozcestí stoupá cesta na Horní Moravu (modrá TZ, CT Kčt č. 53). Je to pěkný stoupák, cesta jde místy kolmo na vrstevnice, ale rychle nastoupáme výšku. Asi po 1,5 km se už stoupání zmírňuje a dojíždíme k rozcestí Pod Klepým (asi 880m), zde odbočíme Doprava a mírným stoupání dojedem k rozcestí Nad Sršňovkou, kde opouštíme lesní asfaltku a odbočíme pro změnu doleva k hranici. Cesta je poměrně slušná, takže brzy dorazíme k hraničnímu přechodu Horní Morava-Jodłów. Kromě hrničních cedulí, závory a nějakých hraničních kamenů nijak pozoruhodné místo, ovšem zajímavost je asi po 200 m. Kousek pod cestou narazíme na Pramen Nysy Kłodzké. Je to řeka, protékající celou Kladskou kotlinou, a na které jsou postavena na spodním toku velká jezera u Otmuchówa a Nysy.

Jak se z informační tabule dozvíme, řeka pokračuje do Odry a tím pádem do Baltského moře a to je to hlavní co nás upozorňuje informační nápis. Nacházíme se totiž na úbočí Trojmórského Wierchu (náš Klepý 1144m), kde je rozvodní bod tří moří (Baltské Severní, Černé), nejbližší takové místo je tuším někde ve Švýcarsku.

Dále pokračujeme po červené značce lesní silnicí, je poměrně kvalitní, takže se nemusíme bát i sjezdu, který není nijak prudký. Asi po 4 km dorazíme k hornímu konci Jodłówa, ale nejel jsem do vesnice, ale na křižovatce narazil na polskou modrou cyklotrasu, Doprava nahoru bych dojel až k chatě Na Śnieżniku, ale já jsem měl plán jinam. Takže po téže modré ale doleva z kopce směr Goworów. Překvapila mě parádní cesta, téměř s novým asfaltovým kobercem, na které se mi to pěkně rozjelo. Asfaltka je ovšem lesní cesta, takže to není žádná komunikace pro auta, zato turisty i cyklisty je využívaná o to víc.

Údolí říčky Goworówky je lemováno množstím skal a skalek a poměrně rychle sjíždí do Kladské kotliny. Všeobecně polské strany našich hor jsou strmější a působí lecky mohutnějším dojmem než u nás. To je dáno i dřívějším zaledněním.

V Goworówě jsem se napojil na dálkovou cyklotrasu ER-2, směřující do Nowé Wsi. Zde je pozoruhodný poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie z 18. stol. A je tu možné najít i zbytky barokního zámku.

Stejnou cyklotrasou pokračujeme přes osadu Jaworek k Międzygórzu. Už jsem tu párkrát byl, ale vždycky to stojí za to se sem podívat. Międzygórze je malebná horská obec s klimatickými lázněmi. Lázeňské budovy jsou hrázděné a dřevěné, vystavěné v „Tyrolském stylu", jak praví zdejší mapy a průvodci. Nesmíme zapomínat, že po té co Kladsko ztratila Marie Terezie, bylo po 200 let součástí Pruska, odtud tyto stavby. Kromě těchto staveb patří k atrakcím Sanktuarium Matki Boskiej na hoře Igliczné s turistickou chatou, či dřevěný kostelík sv. Josefa, tak i Pohádková zahrada (Ogród bajek, dílo místního řezbáře). Ovšem hned na začátku obce je důležitá atrakce, pod hotelem Nad Wodospadem se nachází kaňon a vodopád říčky Wilczki. Pod hotelem jsou k říčce vybudovány stezky se zábradlím a vyhlídkovými plošinami, vodopád má výšku cca 21 m, před povodní r. 1997 byl ještě uměle navýšen zídkou asi o 4 m, velká voda ji však vzala, ale i přesto je nejvyšším vodopádem v Králickém Sněžníku a díky slušnému průtoku i pměrně mohutným. Pěkný je ovšem i kaňon nebo soutěska pod vodopádem a peřeje nad ním. Międzygórzem jsem už jen tak projel, byl jsem tam víckrát, takže mě tam teď nic nelákalo. Nebylo ani velké horko, takže ani to pivo jsem si tu nakonec nedal.

Pokračuji stále stejnou dálkovou cyklotrasou ER-2 vyjíždím na horní konec obce a souběžně s modrou TZ mířím do hor. Na konci Międzygórze asfaltka končí a pokračuje lesní cesta, odbočka směřuje doleva a asi po 2km přijíždím na rozcestí Parkowa góra. Rovně vede zelená značka a červená cykloznačka, moje cesta je Doprava, je tu trochu horší značení, asi po kácení, ale asi po 200 m je značka na stromě, takže si ověřuju správnost cesty.

Zde už je terén pěkně horský, párkrát jsem to vzal i pěšky, nebo se kochal na horské výhledy. Hlavní dominantu zatím tvoří hora Średniak, která má přes 1200m a dívám-li se směrem cesty kam doufám dojít, jsou vidět i Mariańskie skály. Až po dalším stoupání se začíná objevovat Śnieżnik Kłodzki (1424m), čili Králický Sněžník, ten se nedá splést, protože jako jediný má vrchol nad hranicí lesa a má vyvinuté alpinské pásmo. Tak jsem tedy konečně dorazil k rozcestí Pod Śnieżnikem (1100m). Tady zjišťuju, že už i poláci se začínají věnovat běžkám, najdeme tu mapu běžeckých okruhů Kletno. Když jsem byl na polské straně Kraličáku poprvé v zimě někdy v r. 1993, to jsme běžkaře neviděli.

Z rozcestí je víc odboček, kromě Králického Sněžníku na Czarnou góru a do Kletna. Tam vedou dvě cyklo (modrá, ER-2) a žlutá turistická. Obě cyklotrasy jsou místy pěkné sešupy a dosti kamenité, takže kdo nemá odpruženo vidlici, je dosti rozhrkán. Já jsem pokračoval tou ER-2, k úbočí Góry Stromé. Na vrcholku je vidět nějaké skalisko, je světlé, protože to nejspíš bude vápenec. V údolí pod námi je totiž Jaskinia Niedzwiędza, pozoruhodná krasová jeskyně. Jednou jsem na prohlídce byl, stojí to za to, ovšem pro větší skupiny je lepší se předobjednat, dovnitř chodí jen asi 20 členné výpravy. Vše je na www.jaskinia.pl .

Tady už jsem neměl nic v plánu, tudíž hlavní cestou směřuji dolů do Kletna a ke Stroniu Śląskiemu. Kdyby bylo horko, dalo by se okoupat ve Zbiorniku Nowa Morawa, ale nebylo, takže pokračuji na Bołeslawów a Starou Morawu. Na Kladské sedlo je spravená asfaltka a stoupání není nijak extrémní, tudíž nejhorší snad jsou jeny ty kostky v Bołeslawově.

Penzionek s občerstvením na hranici vypadá zavřeně, ale já si beztak spíš plánoval zastávku dole na myslivně. Tu vlastní pan Vébr ze Šumperka a provozuje tu malé občerstvení. Vždycky se tu stavím, jedu-li kolem, naposledy jsme tu byli s partou v zimě, nezapomeňte si u něj dát jeho anglický ranní čaj, vaří ho asi do půllitru. Tím je hlavní cesta téměř za mnou, ještě tedy pokračuju podél Krupé do Starého Města, ale přece jen je to už takový odpočinek. Samozřejmě že ještě dál jedu až do Hanušovic, protože cesta údolím podél řeky je vždycky příjemná a před Hanušovicemi je krásný železniční viadukt, který překonává snad 70 m vzdálenost jak řeku tak i silnici. V Hanušovicích dojíždím na nádraží s 90 km za sebou.

21.6.2009