Průzkum Žeranovic a procházka Holešovem
Den po posledních vánočních svátcích se rozhodujeme rozhýbat naše zlenivělé tělesné schránky výletem do okolí Zlína. Venku sice neleží sněhová pokrývka, ale pod blankytnou oblohou mrzne, až to skoro praští. Procházka se tedy musí pečlivě naplánovat a je nutno do ní zakomponovat i záchytné body, ve kterých se ohřejeme - hospody. Po prostudování mapy se rozhodujeme pro průzkum Žeranovic, poměrně velké obce s asi 760 obyvateli. Rozkládá se nejen v plytkém údolíčku stejnojmenného potoka, ale i na okolních návrších a nachází se v ní několik zajímavých stavebních památek. No a ta druhá část výletu bude patřit Holešovu, vzdálenému odsud jen 5 km. Úderem desáté vyjíždíme busem ze Zlína po velmi zajímavé trase: vozidlo šplhá do kopce do Mladcové, za ní projede po vyhlídkovém hřebeni do lesa a pak už se vrtí v serpentinách, vedoucích po úbočí Předního a Zadního vrchu. Když vyšplhá k nejvyššímu bodu stoupání na rozcestí Soudná (pozor- neplést si se Soudným dnem), najednou prudce klesá lesem do dědiny Racková. Z ní nás čeká poslední stoupání na odlesněný hřeben Hrádek (už v roce 1342 na něm stála první žeranovická tvrz) a pod námi se objeví panoráma obce.
Na jejím okraji se v lesíku nacházejí dva rybníky, o kterých mi vyprávěl spolupracovník z bývalého zaměstnání. Kolega byl nejen rybář a liška podšitá, ale navíc měl dar sugestivního vyprávění. Stalo se jednou, že jsme spolu balili jakýsi tovar, určený k odvozu a přitom naše pracoviště zrovna poctil návštěvou pan ředitel. To ale Vaškovi nijak nebránilo k tomu, aby mi hezky nahlas nepřevyprávěl historku z rodinné dovolené v Chorvatsku. Vašík rád šnorchloval, a když tak činil zrovna na nudistické pláži, proplaval okolo něj zajímavý dlouhovlasý objekt. Vašek, který na rozdíl od jiných chlapů nepatřil do kategorie "horník" ani "dolník", ale obdivoval u žen něco úplně jiného, se nadechl a vnořil se pod vodní hladinu, aby se na ten objekt zespodu blíže podíval. Když pak s posledními molekulami kyslíku v plících dosáhl cíle, málem se utopil... neboť ta domnělá krasavice byl muž!! (Oba jsme po jeho story vyprskli smíchy a pan ředitel, který nám právě stál za zády, velmi znejistěl, neboť nechápal, jak se někdo může za kapitalismu v pracovní době smát!)
Původní plán - vystoupit už na okraji obce a jít se na ně podívat, ruším, neboť by se mi mohla manželka někam zatoulat. Oba proto vystupujem o něco dál a od zastávky stoupáme uličkou k návrší. I když Žeranovice patří mezi středně velké vsi, jakých jsou u nás tisíce, zaujmou svou malebností. A též dvěma památkami, tvořícími k sobě jakýsi kontrast. Zatímco střed obce od severu oživují světské kulisy zámku, přestavěného v romantickém duchu, jihovýchodnímu obzoru dominuje stavba sakrální - kostel sv.Vavřince. Nachází se na pahorku se starobylými lipami, kterým v jejich výšce konkuruje štíhlá chrámová věž, zakončená nádstavbou ve tvaru osmibokého jehlanu. Pod ním můžeme spatřit reliéf Krista s anděly. Ve věži se před zrakem návštěvníka skrývají zvony, zasvěcené sv.Vavřincovi a sv.Václavu, oba ulité v Brodku u Přerova. Interiér chrámu je bohužel uzavřen. Kdybychom směli dovnitř, mohli bychom na stropní klenbě a před kněžištěm obdivovat nástěnné obrazy od akad.malíře Daňka, či andělské sousoší z carrarského mramoru, jehož autorem je sochař Hlobil, a za nímž se ukrývá oltářní obraz sv.Vavřince. Nezbývá, než si prohlédnout zajímavý chrám jen zvenčí. I naprostý laik přes architekturu rozpozná, že kostel je to sice krásný - má pilastry bohatě členěnou venkovní fasádu, portály jsou ukončeny oblouky, která uzamykají románsky vypadající okna - ale že přes všechnu tu krásu se jedná o mnohem mladší, historizující sloh. (A bude mít naprostou pravdu.)
Přitom jsou Žeranovice (po staru Žirovice) prastarou obcí: první dřevěná kaple zde stávala už r.1297, na jejím místě vyrostla stavba gotického kostela, který se na návrší pokojně týčil k nebesům až do května r.1893. Tehdy do něj ale uhodil blesk, který nebezpečně poškodil strop. O něco později se v něm ještě odsloužila poslední mše a pak byl celý kostel až do základů (za pouhých 8 dní!) stržen a r.1897 se začalo se stavbou chrámu nového. Podle návrhů vídeňského architekta dostal pseudorománskou podobu. Hrubá stavba byla dokončena do roka a od přelomu tisíciletí - tedy od r.1900, kdy byl kostel sv.Vavřince slavnostně vysvěcen - se v něm začaly sloužit mše. Kostel je ohrazen kamennou zdí a před vstupem do areálu můžeme poblíž brány ve zdivu vyhledat starý kámen s dnes už omšelým erbem Janauera ze Strachova. Ta velká plastika Piety před vstupem do areálu už je novodobější - pochází z jubilejního stoletého výročí od vzniku nového kostela, tedy z roku 2000...
Od kostela zamíříme spletí uliček dolů k potoku a středu obce, nad níž se na druhém návrší vypíná stavba velmi zajímavého zámečku. Původně zde stávala tvrz, která byla v polovině 16.století za Kropáčů z Nevědomí přestavěna na renesanční zámek. Majitelé se zde často střídali a když se jimi stali Zástřizlové, patřili načas Žeranovice pod buchlovské panství. Tehdy ale v zámku, který dostal barokní rysy, bydleli jen úředníci. V roce 1852 byl přestavěn novogoticky a dodnes tvoří zajímavou kulisu celé obci. Navíc byl vzorně rekonstruován, a i když je z jeho interiéru přístupna jen restaurace (ve zbytku sídlí Obecní úřad, pošta a knihovna), neodchází návštěvník zklamán, neboť ho trojkřídlá budova a hranolová věž, zbudovaná na členitém půdorysu, rozhodně zaujme. K zámečku přilehá také malý park. My jsme si návštěvu teplého interiéru nechali na pozdější dobu a zamířili jsme ještě ke konci obce k hezké barokní kapli sv.Jana Nepomuckého. Odtud následoval ještě jeden okruh dědinou, z něhož nás nejvíce zaujalo návrší se svatým obrázkem, odkud se otevíral pohled na celou jižní hradbu Hostýnských vrchů.
S pozdější návštěvou restaurace jsme byli nadmíru spokojeni. Jak jsme v útulném interiéru zjistili, nejen hrdlo svlažit, ale i žaludek zde může tůrista naplnit. My jsme to ale kvůli nedostatku času (zanedlouho nám odjížděl bus do Holešova) už nestačili a pak jsme se tloukli do hlavy: restaurace U Pivovaru byla totiž po svátcích zavřena a oběd jsme v tomto městě pozřeli až ve velmi pozdním odpoledni... Ale kvůli jídlu jsme přece do Holešova nejeli! První naše cesta vedla na nádvoří raně barokního zámku a do veliké zahrady s vodními kanály ve tvaru Neptunova trojzubce, která svou rozlohou (62 ha) a krásou kdysi konkurovala i věhlasným zahradám kroměřížským. Po prohlídce parku jsme zamířili k protějšímu baroknímu chrámu, zasvěceného svaté Anně. Stejnojmenným průchozím náměstím pak na to holešovské hlavní, které dnes nese jméno Edwarda Beneše. (Naprosto nechápu, proč dnes většina rynků nese název jen po politicích z první republiky - vždyť oni je nevybudovali. Zasloužila by si jména jiná, to holešovské např. po pánech z Rottalu!)
Náměstí má hodně podivný tvar lichoběžníku s nálevkovitým ústím a jeho hlavní dominantou kupodivu není radnice, ale kostel Nanebevzetí Panny Marie. Trojlodní chrám byl zbudován v pompézním barokním slohu, stejně pompézně vypadají i jeho interiéry, ale ty už mají rysy pozdějšího rokoka... a tu nejvzácnější část kostela - Černou kapli - návštěvník jen tak nespatří, neboť je veřejnosti uzavřena. Před kostelem stojí barokní Mariánský morový sloup se třemi světci a mnohé měšťanské domy okolo náměstí (staré až 300 let) dosud nesou (díky vzorné práci památkářů) své původní historické rysy. Ozdobou je i funkcionalistická stavba kina. Náměstí E.Beneše ale musíme vytknout jednu věc - v naší zemi jsme snad ještě nenavštívili rynek, který by se mohl "pochlubit" tím, že na něm nenajdete jednu jedinou restauraci... no a v tomto případě mu asi u nás náleží prvenství! Na první takový funkční objekt jsme narazili až cestou po Palackého ulici k autobusovému nádraží. A nutno říct, že byl od historického centra města dosti vzdálen...
Přidat do oblibených uživatelů
Žeranovice
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Průzkum Žeranovic a procházka Holešovem
