Přílepy – neorenesanční zámek a zámecký park
Turistické cíle • Památky a muzea • Zámek
V obci Přílepy na Kroměřížsku žije jen necelá tisícovka obyvatel, ale nachází se zde hned několik historických památek. Nejvýznamnější z nich je určitě zdejší zámek, který je starý jako obec sama. Původně byl ale tvrzí Jindřicha z Přílep, pocházející z roku 1272 nebo 1278, kdy je obec také poprvé písemně zmiňována. V této souvislosti je zajímavý názor, že původní tvrz možná pocházela až z roku 1569. Zámek je však nejčastěji spojován s rodem Seilern-Aspagn, který zde „vládl“ celkem 167 let. Zásluhou Seilernů byl také zámek v letech 1852 až 1855 přestavěn do současné podoby. Pro obec nejvýznamnějšími příslušníky tohoto rodu byli zřejmě hrabě Karel Maxmilián Seilern a jeho manželka Marie z Hardeggu. Zámek dodnes obklopuje pěkný – převážně anglický – park, který vznikl v letech 1850 až 1892. Park je v současné době udržován a nachází se v něm množství vzácných vzrostlých stromů. Zámek i park dnes patří mezi chráněné památky.
Co přidat ještě na úvod. Snad to, že v majetku rodu Seilernů byl zámek do roku 1945, kdy byl zestátněn. V letech 1955 až 1994 sem bylo umístěno gynekologicko-porodnické oddělení, ve kterém se narodilo téměř 21 tisíc dětí. Od roku 1998 je zámek majetkem obce, je veřejnosti nepřístupný a hledá se pro něj uplatnění. Nejčastěji se hovoří o případném umístění Domova důchodců či jiného sociálního zařízení. Nebo to, že mezi další významné majitele zámku můžeme počítat například Jiřího ze Šternberka z hradu Lukova, Václava Nekeše z Landeka, Albrechta z Valdštejna s manželkou Lukrecií, Zdeňka Lva z Rožmitálu, Alžbětu ze Žerotína nebo Rudolfa a Marii Terezii Komínkovi ze Sudet. Z dějin Přílep stojí ovšem za zmínku také fakt, že podle kronik musela obec v roce 1616 odvádět „vypálné“ holešovskému faráři – a dnes českému světci - Janu Sarkanderovi nebo to, že první vrchnostenská pálenice zde byla zřízena v roce 1671.
Vraťme se však k samotnému zámku. Renesanční sídlo zde vzniká v roce 1603, kdy Václav Nekeš z Landeka přestavěl starou tvrz. V roce 1852 nechají Seilernové tuto budovu zbořit (to už má ovšem podobu z roku 1628) a zahájí stavbu zámecké budovy. Malý zámeček je následně zvětšen do současné podoby. Zámek byl rozšířen o sedm metrů a hlavní vchod do zámecké budovy byl změněn na vstup do zámecké zahrady. Změnila se také výška západní věže, přibylo oken a zámecká zahrada se rozšířila v rozsáhlý park. V přízemí také vznikne ústřední místnost, kterou byl biliárdový pokoj.
Jednokřídlou zámeckou budovu najdete přibližně uprostřed obce. Za pozoruhodnost pro heraldiky lze jistě považovat tří krásné nárožní atikové plastiky lvů, držící kamenné erby rodů Seilernů. Na rozdíl od chátrající pseudorenesanční zámecké budovy a obcí částečně využívané hospodářské "podkovy" je příjemný park volně přístupný. Jeho návštěva určitě stojí za to.
Po znárodnění majetku šlechty v roce 1945 postihl bývalá honosná panská sídla ledajaký osud. O určité procento těch nejzachovalejších a největších se uvolil pečovat sám stát a zpřístupnil je veřejnosti. Ty ostatní už takové štěstí neměly a tak se staly - v lepších případech, výstavními prostorami pro muzeální sbírky a archívy, další se staly domovy důchodců, školami, internáty, sídly MNV anebo je opečovávalo vedení JZD či Státního statku. V těch úplně nejhorších případech se pak ze zámků staly sklady, byty anebo se staly majetkem Československé lidové armády. (Jak pak vypadalo takovéto vojenské hospodaření v praxi, tak to určitě všichni dobře znáte ze Švandrlíkovy knihy anebo z neméně populárního snímku "Černí baroni.") Dovedete si ale představit proměnu bývalého pyšného panského sídla na porodnici?!? Asi dost dobře ne, viďte?? No vidíte, a právě takový osud postihl nevelký zámek v obci Přílepy, která je vzdálena pouhé 3 km od Holešova a jejíž domky šplhají do posledních Strání Hostýnských vrchů. Čtenářům, kteří milují historické památky, možná připadne role porodnice a ženské nemocnice pro historické zámecké interiéry ponižující... ale zcela opačného názoru určitě bude těch téměř 21 000 lidí, kteří zde v letech 1955 až 1994 přišli na svět!
I když vzal mobiliář v zámeckých interiérech dávno za své ještě před vznikem porodnice. Napřed se tu roztahovaly dvě různé armády, pak objekt sloužil jako učňovský internát a ozdravovna. V té době se tu také promítalo kino a prostory přilehlého Zámeckého parku sloužily k pořádání tanečních zábav. Díky tomu, že byla budova obývána a občas i opravena, dochoval se její exteriér do časů dnešních v celkem slušné formě, podobě a zachovalosti. Samotný objekt je sice nepřístupný, ale alespoň jeho venkovní podobu můžeme obdivovat ze všech světových stran, neboť zámek je umístěn v severovýchodním cípu volně přístupného Zámeckého parku. Tady také vidíme, že zámek v Přílepech byl poněkud skromnějším panským sídlem a je tvořen jen jedním traktem jednoposchoďové budovy. Jelikož je ale neodmyslitelnou součástí zámeckého objektu také hranolová věž... a protože toto vše je vystavěno v novorenesančním slohu, určitě procházka Zámeckým parkem a okukování panského sídla neokouzlí jenom duše romantické. Ti přirozeněji založení jedinci si totiž povšimnou, že na zámecké věži jsou v atikách tří rohů umístěny kamenné erby rodu Seilernů, který se zasloužil o dnešní podobu zámku a že jsou tyto erby přizdobeny pěknými plastikami lvů.
Zámek je v současnosti v majetku obce, která pro něj hledá využití a tudíž je veřejnosti nepřístupný. Té je ale volně umožněn vstup do Zámeckého parku. (Původně na těchto místech stávala tvrz, kterou založil Jindřich z Přílep. Vesnice, vzpomínaná poprvé r. 1278, stojí na místě zaniklé dědiny Hynčiny. Historie přílepské tvrze a osady je pak jakýmsi stále se zrychlujícím sledem obrázků v kaleidoskopu, kdy se tu jeden za druhým střídají majitelé a panstvo a který se zpomaluje až po polovině 18.století, kdy jej vlastní rod Komínků a tvrz byla (už předtím?) přestavěna na renesanční zámek. Od roku 1778 až do konce II. světové války zámek na celých 167 let získává rod Seilernů-Aspagnů. Ti kolem r. 1885 přestavují zámek do tehdy módního neorenesančního slohu. Zároveň tu vzniká objekt hospodářských budov s konírnou, laboratoří a celý areál budov se později čím dál více skrývá pod zvětšujícími se korunami stromů a rychle rostoucích dřevin nově zbudovaného Zámeckého parku.)