Putování Rakouskem I.
Rakouské léto je pro mně již pojmem, co se honosí dlouhou tradicí. Díky Sommerticketu, výhodné jízdence na cestování vlaky, navíc poměrně šetrné trávení teplých prázdninových měsíců.
Po známé a rutinní jízdě do Břeclavi, snad s výjimkou úseku u Hodonína s nekonečnými borovými lesy, co jsou podobny těm rakouským u Nového Města, přestup na Smetanu. Kvůli výstavbě centrálního nádraží ve Vídni míříme společně až do zmiňovaného Wiener Neustadtu. Další změna vlaku, teď už naštěstí do krásné a zcela rakouské soupravy Lasičky. Dojem kazí ta výluka, co je vlastně k uzoufání. Totiž vlakem končíme tam, co se počíná legendární železnice přes Semmering, horský průsmyk s prvou horskou železnou dráhou světa. Ale autobus/vlak má cíl již v Payerbach-Reichenau s jeho známým viaduktem, kde se dráha otáčí o 180 stupňů. Tamější výpravní budova z kamene patří k těm nejkrásnějším, jaké můžete v Rakousku spatřit.
Modrobílý elektrický vláček na Semmeringu již zdomácněl. Cestující, mnohdy turisté z celého světa, se radují z oken, co jdou otevřít. Dnešní uspěchaná doba takovému fenoménu nepřeje, proto jen doufat, že tady ještě chvíli vydrží. Já ve vlaku však ne, vystupuji v Breitensteinu a o chvíli později potkávám svého druha. Věru není lepšího místa než na stezce, co se vine kolem tohoto zázraku techniky. Společně vaříme a kvitujeme rakouské prázdniny. A vracíme se k vlaku, jenž nás doveze na stanici v Semmeringu, kde se nachází delší tunel, vrchol trati a malá výstavka. Staví tu i Rail Jet, vskutku velice moderní vlak, který by se snad mohl objevit i na českých kolejích. Pak Mürzzuschlag a dále příště...