Sicílie – VII. část (Catania)

V Catanii vystupujeme z vlaku v 9 hodin 5 minut. Původně jsme návštěvu tohoto téměř půlmilionového města a centra východního pobřeží Sicílie neplánovali, ale nyní máme čas a tak se vydáváme na jeho prohlídku. Nejprve zkoušíme před nádražím najít nějaký bar, kde bychom si dali pivko a nechali tam v úschově batohy. Ale jak to tak bývá, když člověk chce něco nalézt, tak se to nedaří. Procházíme okolo samých železářství, prodejen použitého i domácího zboží či nářadí. Vypadá to, že se v celém městě zabydleli obchodníci. A tak se touláme dál ulicemi. Také dnes je hezké počasí, což by v Catánii nemělo být nic překvapující. Je totiž proslavená nekonečným slunečním svitem. Podle statistik nesvítí nikde jinde v Evropě tolik sluníčko jako tady. Za celý rok to vychází na neuvěřitelných 2.528 hodin.

Jedná se sice o velké rušné město, ale orientujeme se dobře. Po jedné z nejživějších ulic přicházíme nakonec i s batohy až na hlavní náměstí Piazza Duomo. Nejvýznamnější dominanta města, která se na náměstí nachází je Duomo (dóm). Tato katedrála byla založena v posledním desetiletí 11. století, v období vlády normandského krále Rogera I. Z původní stavby se zachovala pouze zadní část se třemi apsidami a částí příčné lodě, jelikož zemětřesení v roce 1169 a další ke konci 17. století pobořilo velkou část této normandské stavby. Následná oprava a dostavba dala katedrále dnešní podobu. Dóm je zasvěcený patronce města, svaté Agátě, jejíž ostatky jsou v něm uloženy.

Dále na náměstí stojí budova radnice a staré univerzity. Uprostřed náměstí se vyjímá kašna se starověkým slonem z lávového kamene a egyptským obeliskem na jeho hřbetě. Toto dílo se stalo symbolem města Catania. A okolo kašny se scházejí lidé, patrně jako u nás na Václaváku pod koněm. Potulný harmonikář dodává zajímavému místu kouzelnou atmosféru.

Navštěvujeme nejprve informační středisko, kde jsme se žádostí o plánek města uspěli, nikoliv však s přáním na úschovu batohů. Dáma za přepážkou by sice proti tomu nic nenamítala, ale její přísná vedoucí má odlišný názor. Odcházíme tedy do vedlejšího baru na pivo. Po chvíli sem přišla ona pracovnice odvedle a domluvila nám s barmanem uložení našich věcí.

Toto druhé největší město na Sicílii bylo založeno na místě starého sídliště z prehistorických dob již v roce 729 př. n. l. jako první řecká kolonie (Catinon) a tudíž existuje přes sedmadvacet století, přesto má jeho střed barokní charakter. V roce 1693 postihlo město velké zemětřesení vyvolané výbuchem sopky a po této hrozné události bylo skoro celé nově vybudováno podle jednotného plánu. Blízkost sopky není jenom geografická, ale i v samém názvu. Označení „Catania“ pochází z řeckého Kata Etna, což znamená „pod Etnou“. V průvodcích se píše, že Catania patří mezi nejživější, nejrušnější a nejpřitažlivější místa pro návštěvníky ostrova, a tak se také my vydáváme do ulic.

Mnoho zdejších staveb, pláže, chodníky i některé sochy jsou z černého lávového kamene. Blízkost Etny se nezapře. Hlavní ulice města je rušná Via Etnea, která je lemována Obchody, bary a restauracemi. Na ni je kolmá Via Vittorio Emanuele, druhá nejdůležitější ulice. I zde je mnoho pěkného k vidění. V jednom občerstvení ochutnáváme místní specialitu „arancine“. Jedná se o kouli, obalovaný knedlíček, který byl vytvořen z vařené rýže, mletého telecího maso, sýru, hrášku, cibule a ochucen kořením.

Poté si prohlížíme různé paláce, kostely a další pamětihodnosti. Směrem k mořskému pobřeží objevujeme mohutný hrad Castello Ursino ze 13. století, v němž sídlí městské muzeum. Od návštěvy nás odrazují časové důvody i placení vstupného a tak si ho prohlížíme zvenčí. Právě před tímto hradem se před 300 lety zastavil proud lávy, který jinak navštívil skoro celé město. Ve stejné čtvrti také leží přístav a kousek od něho postavili v 18. stol. Palazzo Biscari s přebohatou výzdobou. Patrně touha po vzdělání nás zavádí též do dvou areálů univerzit.

Hledaje nějaké dobré a zajímavé teplé papání, navštěvujeme také kouzelný zeleninový trh, ale nic, co by nás zaujalo, tam nemají. Až na jeden stánek, kde jsme si chtěli koupit něco z místních lahůdek, volba padla na grilovanou zeleninu. Ale kupodivu jsme neuspěli. Obchodník byl patrně povznesen nad fakt, že by měl také občas vracet drobné mince. Vypadalo to, že je schopen pouze peníze přijímat a zboží vydávat, drobné prostě připravené neměl. A nám bylo líto zde zanechat a projíst celou velkou bankovku. I přesto návštěva tržiště patří vždy k nezapomenutelným zážitkům.

A tak při další procházce vyhlížíme nabídkově zajímavou a cenově příznivou restauraci či obdobné zařízení. Vracíme se pomalu zpět na náměstí, odkud volíme procházku přes rybí trh u brány Porta Uzeda. I v tuto hodinu je tady stále rušno a živo. Všemožná záplava vůní i barev ryb, pokřikování prodávajících i smlouvání kupujících. Atmosféra sice zajímavá, ale stánek s grilovanou rybkou jsme nenašli a rozdělávat oheň v centru města se nám také nezdá to správné řešení. Nakonec volíme jedno rychlé občerstvení, ale úplně spokojeni nejsme.

Čas kvapí a tak ve 12 hodin 10 minut vyzvedáváme batohy a odcházíme zpět k nádraží. Kousek před jeho budovou nás láká kašna k osvěžení nohou, ale máme zakoupené lísky a tak by bylo škoda si nechat spoj ujet. Ve 12 hodin 40 minut již sedíme ve vlaku a prohlížíme si cestu do Syrakus. Krajina za oknem se různě mění, Etna však zůstává. Ať zajíždí vlak částečně do vnitrozemí nebo lemuje pobřeží, stále na nás sopka vykukuje. Pohled k moři již není tak poetický. Velkou část pobřeží totiž lemují industriální stavby. Část z nich tvoří asi také ropné rafinerie, do kterých je ropa přečerpávána přímo z lodí. Působí to na mne dvojím dojmem. Na první pohled hyzdí krajinu, ale poté si člověk uvědomí, že poskytují pracovní místa, která jsou na Sicílii potřeba.

Předchozí část: https://www.turistika.cz/cestopisy/sicilie-vi-cast-linguaglossa-zeleznice-circumetnea-riposto-giarre

Následující část: https://www.turistika.cz/cestopisy/sicilie-viii-cast-syrakusy-cavagrande-del-cassibile