SLOVINSKO, CHORVATSKO NA KOLE 08

Cestopisy

Jako loni i letos jsme se rozhodli pro Slovinsko, tentokrát jsme zvilili okolí Bohinjského jezera - výšlap na nejvyšší Slovinskou horu Triglav, výjezd na Rudno Polje 1347 m.n.m.(planina Pokljuka), na Voglar.
A Chorvatsko - Poreč, Limský průliv, do vnitrozemí do středověkého městečka Motovun. Nejlepší fotografie zde...

DEN PRVNÍ 5.9.08: Odjezd
Páteční odjezd jsme plánovali na dvanáctou hodinou, ale nakonec se nám daří odjet až několik minut po půl jedné. 3 auta a 10 lidí se vydává směrem Olomouc, Mikulov. Zde překračujeme hranice do Rakouska a pokračujeme směr Vídeň, Graz, Klagenfurt, Villach. Desetidenní dálniční známka zde stojí 7,7 euro, ale my ji už ale máme koupenou v ČR za 230 Kč. Do Slovinska se dostáváme 7864 m dlouhým tunel "Karawankentunnel" (video). Za něj platíme poplatek 6,5 euro a také si kupujeme dálniční známku za 35 euro. Bohužel ve Slovinsku se nedá koupit (r.2008) kratší jak půlroční známka. Po 730 km se přes Bled dostáváme krátce po desáté hodině večerní do naší domovské stanice ve Slovinsku, obce Stará Fužina u Bohijnského jezera, kde strávíme dvě noci v apartmaji Triglav.

DEN DRUHÝ 6.9.08: Výstup na Triglav, projížďka kolem jezera
Brzo ráno se vydává polovina naší výpravy na náročný výstup na nejvyšší Slovinskou horu a Julských Alp Triglav (2865 m.n.m.). Naše druhá část se probouzí o něco později a pohled ven není pro nás moc příjemný. Mraky jsou dost nízko a sotva lze vidět na vrcholky skal nad jezerem. Chvílemi prší, chvílemi už to vypadá nadějně. Počasí se ale zlepší až odpoledne a my vyrážíme na projížďku kolem jezera. Voda v jezeře je křišťálově čistá a my projíždíme přes Ribčev Laz podél jezera do Ukance. Zde se pokoušíme dostat na druhou stranu jezera, ale cesta je zde jen pro pěší a tak pokračujeme směrem k vodopádům Savica. Od nich pak pokračujeme do největší obce oblasti Bohinjske Bistrice, kde obhlídneme místní aquacentrum a přes Ribčev Laz se vracíme do Staré Fužiny.
Z Triglavu přicházejí kluci vyčerpaní v 22 hodin večer. Našlapali něco kolem 30km, nahoře bylo podle nich zataženo a docela hodně foukalo. Dozvídáme se také, že horší byl pro nich spíš sestup jak výstup a zážitkem byl i večerní sestup lesem s jednou baterkou.

DEN TŘETÍ 7.9.08: Horská etapa na Rudno Polje (Pokljuka) a Vogar
Zatímco naši "turisti" po Triglavu si zvolili odpočínkový den, my vyrážíme do výšin. Z našeho dočasného domova vyrážíme do obce Srednja Vas, kde odbočujeme na křižovatce u kostela. Dále vede cesta rovně nebo doleva pod kostelem. Raději se ptáme a odpovědi je, že máme pořád jet po "makadam strasse". Odbočujeme doleva a pokračujeme po makadamové cestě. Cesta začíná mít větší sklon ale jede se po ní dobře i na trekovém kole. Po 17 kilometrech a 800 m převýšení přijíždíme na 1347 m.n.m. položené Rudno Polje (náhorní planina Pokljuka). Projedeme biatlonovou střelnicí (koná se zde světový pohár v biatlonu) a za ní se už napojujeme na asfaltovou silnici. Zde je také místo, kde začíná výstup na Triglav. Dále si to už ale pěkně svištíme z kopce až k odbočce k Sport hotelu. Odbočujeme doprava a v obci Goreljek po chvíli občerstvení v Muuu baru (1250 m.n.m.) u Sport hotelu (v rekonstrukci) pokračujeme v jízdě z kopce. V jednom úseku má silnice dokonce 13% sklon. Přes Koprivnik, Bohinjsku Češnjicu, Srednji Vsi se vracíme do Staré Fužiny (mapa).
Po krátké návštěvě u jezera začínáme opět ze Staré Fužiny (564 m.n.m.) stoupat do hor. Cesta vede opět po dobře ujetém vápencovém makadanu. Po 3 km se cesta začíná zvedat, prudší úseky jsou vyasfaltovány. 10% procentní úseky jsou zde normální, cesta má i místy 14, 17 a jednou i 20 procentní převýšení. Po 8,5 km jsme ve výšce 1100 metrů. Sjíždíme ještě k parkovišti u Voglaru, je zde ukazatel na vrch Pršivec (1761 m.n.m.), ale my už nemáme čas a také nevíme jak je dále cesta sjízdná a proto se vracíme zpět do Staré Fužiny.
Naši odpočívající turisti si v průběhu dne zajeli k vodopádům Savica. 78 metrů metrů vysoký vodopád má určitě svoje kouzlo a stojí za shlédnutí.

DEN ČTVRTÝ 8.9.08: Přesun ze Slovinska do Chorvatska, návštěva Postojenské jeskyně
Po deváté hodině ranní se loučíme s naším domovem ve Slovinsku a vydáváme se přes Bled, Ljubljanu do Postojne, kde máme naplánovanou prohlídku Postojenské jeskyně (Postojna jama). Celý komplex zahrnuje velké parkoviště a ulici s obchody se suvenýry či občerstvením. Je to jedna z nejnavštevovanějších turistických památek ve Slovinsku a přes vstupné 19 Euro je tu návštevníků je poměrně dost. Dokonce mám i obavy zda li se všichni vlezeme do vláčku, který nás doveze do nitra jeskyně. V jeskyni je teplota kolem 10 °C a vlkost kolem 95%. Proto je dobré se do jeskyně dobře obléct. Po 2km jízdě vláčkem se návštěvníci rozdělují do tří skupin. Nejvíce návštěvníku míří ke světelným tabulím English a Deutsch, my míříme spolu s jinými čechy, slováky, poláky a slovinci k tabuli Slovensko. Přebírá si nás mladá průvodkyně, ale místo slovenštiny je výklad ve slovinštině. Ještě, že jsme spolu se vstupenkou dostali i letáček s českým textem (1, 2) , kde se dozvíme vše zajímavé o jeskyni (případně můžete u pokladny o letáček požádat). V jeskyni je zakázané fotit, což je jednak připomínáno tabulemi i průvodkyní, ale poté co vidím, že řada lidí toto pravidlo porušuje a někteří si zde i natáčejí, vyfotím i já zde několik snímků. Prohlídka jeskyně trvá 1,5 hod, během níž návštěvníci spatří 5,2 km upravených chodeb.
Odpoledne se dostáváme k chorvatskému pobřeží a rozhodujeme se kde se ubytujeme. Nejdříve projíždíme Umagem, ale nakonec se rozhodujeme pro Novigrad. A protože v Chorvatsku nemáme ubytování zajištěné, zkoušíme štěstí samy. Sehnat místo pro 10 lidí ale není snadné a tak se naši vyslanci vydávají zkusit štěstí do turistického místa. Nakonec se jim podařilo sehnat ubytování blízko moře a také snížit cena za ubytování z 20 na 15 euro.

DEN PÁTÝ 9.9.08: Den odpočinku
První den v Novigradu je odpočinkový. Rychlá obhlídka města a pak už relaxace na pláži. Teplotu moře si nemůžeme vynachválit, podle internetu má být 26°C, ale nám se zdá být ještě o něco teplejší.
Novigrad (Cittanova) se nachází 15 jižně od Umagu a byl založena v dobách antiky řeckými mořeplavci. Dodnes má město středověký ráz smalebnými úzkými uličkami, pobřežní promenádou a bohatými historickými památkami a lze zde například vidět také zbytky opevnění.

DEN ŠESTÝ 10.9.08: Návštěva Poreče a cesta k Limskému zálivu
Ráno se vydáváme do Poreče. Chvíli se snažíme vyhnout hlavní silnici, ale nakonec nemáme zbytí a poslední část cesty už jedeme po hlavní silnici, naštěstí provoz není velký. V Poreči projíždíme kolem pobřeží až se zastavujeme v zelené laguně. Polovina z nás zůstává u vody, další se jede podívat k Limskému zálivu. Vyrážíme na kolech a našim cílem je podívat se na ústí zálivu. Ten se nachází mezi letovisky Vrsar na severu a Rovinj na jihu, jeho délka je 9 km, šířka až 600 m. Snažíme se držet pobřeží, ale to znamená projíždět také kempy, které jsou u Vrsaru. Objíždíme i zavřenou bránu a zatím netušíme kde jsme se to octli. To však poznáváme za chvíli. Cíp u Vrsaru je jeden z největších naturistých oblastí v Evropě vůbec. Po chvíli bloudění v kempu, pokračujeme dále ještě chvíli po silnici a pak se už dostáváme do terénu, který je dobře sjízdný jak pro MTB tak i pro trekové kola. Cesta je označená cedulky "Vrsar Lima" a vede mezi stromy a keři. Což v tomto horku si velice ceníme. Na záliv je výhled z dvou míst. To druhé místo je kousek od trasy, je zde i možnost sejít do jeskyně. Břehy kolem průlivu jsou prudké a vysoké, proto pozorujeme záliv poměrně z výšky. Cedule u vyhlídkového místa ukazuje 6 km do Kloštaru a tak proti plánu pokračujeme dále v cestě kolem průlivu. Zde zastavujeme u bike pointu, což je taková malá restaurace v rodinném domě. Bohužel na jídlo nám nabízejí jen pršut a tak jedeme dál. V další hospůdce potkáváme dva páry cyklistů z Česka, kteří nám sice sdělují, že tu dobře vaří, ale zrovna teď mají pauzu. A opravdu, na dveřích mají ručně napsané přestávka od třech do pěti a naše hodinky ukazují pět minut po třetí. Náš plán je teď vydat se nejkratší cestou do Poreče. Bohužel v Gradině jsme neodbočily a dojeli jsme do Vrsaru. Podle nás tam žádný ukazatel ani nebyl. Náš hlad se už stupňuje, projíždíme kolem různých restaurací, často s venkovním krbem a opékaným selem (???). Nakonec zastavujeme až těsně před Funtanou. Venkovní posezení i s krbem prázdné, trochu máme obavy jestli něco dostaneme, ale nakonec jsme velice překvapeni. U sympatické mladé servírky si objednáváme pizzu. Ta nás také přesvědčí, že jedna pizza bude stačit pro dva lidi. Ještě před pizzou dostáváme trojhránek se sýrem a rajčetem a pak už pozorujeme umění místního kuchaře. Ten tři minuty poté co ji před námi připravil, už vytahuje z pece. Po vynikající pizze jsme v Poreči v části zelená laguna za chvíli, ale najít tu správnou zátoku s druhou částí naší skupiny není až tak lehké jak jsme předpokládali. Nakonec jsme v pět hodin zase všichni pohromadě a stihneme se ještě také vykoupat v moři. Čas nám vyjde ještě na krátkou návštěvu starobylého centra Poreče a pak už spěcháme zpátky do Novigradu, kde se vracíme o půl osmé.

DEN SEDMÝ 11.9.08: cesta do nitra Istrie - Návštěva středověkého Motovunu
Ve čtvrtek máme naplánovaný výlet do nejpopulárnějšího výletního cíle v istrijském vnitrozemí, středověkého městečka Motovunu, který se nachází na kopci vúdolí řeky Mirny. Bereme sebou mapu, kterou jsme dostali v informačním středisku, ale nejsou na ní všechny cesty, místy proto tápeme, takže doporučuji koupit nějakou podrobnější mapu. Cestou do Motovunu pak jedeme z drtivé většiny v terénu, na vedlejší asfaltové cesty se dostáváme dvakrát jen při průjezdu obcí. V terénu se střídá červená železitá zem s bílým makadamem. Na kamenitou cestu se dostáváme později na cestě po bývalé železnici, která vede po hřebenu pohoří. K Motovunu se tak dostáváme velkým obloukem. Na některých místech trasy se nám pak otevírá pěkný pohled do údolí s městečkem na kopci. Ke konci už je cesta spíše jen pro MTB. Ač doposud byla cesta terénem velice dobře sjízdná i na trekovém kole, nyní je cesta více kamenitá. Největší překvapení náš však čeká kousek od Motovunu. Vjíždíme do tunelu a na chvíli se ocitáme v naprosté tmě. Jiná cesta na Motovun nevede a tak pokračujeme dále, naštěstí po chvíli spatříme světlo a my tak můžeme dojet do cíle dnešní cesty. Po občerstvení a prohlídce tohoto městečka, odkud jsou krásné výhledy do okolí pokračujeme dolů na hlavní silnici. Z té pak zabočujeme u Ponto Porto doleva a vzápětí před mostem doprava a pokračujeme po prašné cestě kolem řeky Mirna. Projíždíme kolem staveniště nové silnice, pod mostem až přijíždíme k mostu u Novigradu (směrem na Poreč). Překonáváme poslední stoupání a jsme zpátky v našem dočasném domově.

DEN OSMÝ 12.9.08: Odpočinkový den
Dnes si chceme naposled užít moře a slunce. Někteří kluci si sice ještě dopoledne udělají vyjížďku do Umagu, ale jinak se pečlivě věnujeme relaxování. Večer padají poslední Karlovačka a my se začínáme balit.

DEN DEVÁTÝ 13.9.08: Cesta domů
Ráno si jdou někteří naposledy zaplavat, další dobalují, upevňují kola na střechu aut, ať jsme v devět hodin připravení vyrazit na cestu domů. Ve Slovinsku se sice dostáváme do 3km kolony, ale jinak cesta po dálnici ubývá rychle a se dvěma zastávkami v Rakousku a zastávkou na jídlo v Mikulovicích jsme po 810 km navečer zpátky v Krnově.

CELKOVÉ HODNOTY ZA CYKLOVÝLETY
Celkem ujeto 283 km, čas 15:30:22 hod, min.nadm.výška 0 m, prům.nadm.výška 409 m, max.nadm.výška 1312 m (Rudno polje - Pokljuka)., nastoupáno 3053 m., sestoupáno 2946 m

A co jsme ještě nestačily navštívit?
Určitě stojí za návštěvu lázeňské městečko Bled s Bledským jezerem a hradem.
Také může být pěkný výšlap s velkým převýšením z Ukancu na skiareál Vogel

VÍCE ZDE...

Poslední aktualizace: 14.2.2024

SLOVINSKO, CHORVATSKO NA KOLE 08 na mapě