V září na zamořeném Slovácku, pt. 2
19. – 20.9. 2020
Páteční večer probíhal sice v duchu oslavy jednoho významného jubilea, ale až na drobné zádrhelae většina družstva je připravena k rannímu odjezdu. Víceméně tradiční je stanovený výpad na 9.30. je jen s podivem, že po více než deseti sezónách, co naše cyklovýpravy pořádáme se musí taoto skutečnost některým připomínat. Že by už známky Alzheimerovy choroby?
Celkem sympatickým faktem, že hlavní silnice z Nivnice směrem do Dolního Němčí lemuje samostatná cyklostezka, takže kdyby se zbytky ovínění některých cyklistů projevily ve směru jízdy, nebudou tak ohrožovat kolemjedoucí autombilisty. Mírnou komplikací je snad jen přejezd ma druhou stranu silnice před tím zmíněným Dolním Němčí. Na druhé straně je symptické, že Uherskohradišťská cyklotrasa (pojmenování s číslem 5048) se přibliží k centrální Hlucké ulici a též k venkovní zahrádce místního lokálu. Je faktem, že posilnění kávičkou, džusíkem (nebo pivečkem) celkm prospělo.
Naštěstí i do Hluku pokračuje samostatná cyklotrasa podél potoka Okluky. Trasa ve městě je vyznačena po zadních uličkách směrem k hlavní místní památce, kterou je tvrz ze 13. století. Po přestavbách má sice modernizovaný vzhled spíše zámečku, nicméně v dispozici je patrné, že se vždy jednalo o skromnější sídlo nějakého chudšího šlechtice (v polovině 20. století sloužila tvrz jako sýpka).Aktuálně je tvrz sídlem muzea a kulturního střediska, ale protože se tu zrovna koná svatba na velkou prohlídku to nevypadá.
Nakonec většina výpravy se věnuje zmrzlině, my aktivnější informačnímu centru. Po Antonínské (což je podél centrální hlucké komunikaci) pokračujeme k odbočce na pokračování cyklostezky. Nicméně jízda je přerušena náhlým úkazem v sadu poblíž vinohradu Husí hora. Naštěstí za plotem (kdyby uteklo, to by bylo neštěstí) se pase středně velké stádo menších prasátek, doprovázené o dost větší maminkou a opodál rodiny se drží stranou zřejmě tatínek. Tak ten musel mít aspoň 300 kilo. Nevím, jestli je tatínek na chov, nebo touto dobou už nežije. Patrně nepřežila i některá prasátka. Doufejme že před Vánoci z nich měla radost nejedna hlucká rodina.
V Ostrožské Lhotě opustíme Uherskohradišťskou cyklotrasu a budeme se věnovat trase Strážnické. Znamená to i opustit údolní část trasy a vydat se do místních kopců. Je skoro tradicí, že pokud se na té pozdněletní (časně podzimní) výpravě, probíhají různé lidové slavnosti, dožínky, či spíše různá vinobraní a hody. U novogotické stavby kostel sv. Jakuba Staršího je poněkud větší seskupení obyvatel. Krojované děvčata více generací pějí za doprovodu několika chlapců a mužů veselé písně, snad aby to novomanželům nebylo líto. Přes nával se blíže ke kostelu nedostaneme. Jen ten vyšňořený traktor má kolem víc místa. Nad Ostrožskou Lhotou se vypíná zřejmě jeden nejjižnějších kopců Vizovických vrchů (nebo to už jsou Bílé Karpaty?). On ten Sv. Antonínek převyšuje okolí skoro o 150 m, takže tu působí relativně mohutně. Ne náhodu si taková místa vybírali věřící setkáním a poutím. Podle archeologů tu mohlo být starší pohřebiště, v 9. století tu tradičně prošli Cyril s Metudem (po místním výrazivu). Kaple zasvěcený sv. Antonínu z Padovy byla vystavěna v 60. letech 17. století. Dostavby probíhaly v polovině 18. století. Reformy Josefa II. Sice spoustu poutních míst zrušily, ale jak už to bývá, tradice byla tak silná, že poutě byly obnoveny v roce 1815 (vliv na to měly i napoleonské války), kaple byla opravena v roce 1819. Poutní místo bylo vylepšováno i na počátku 20. století. Ani komunisti si netroufli poutní místo zrušit, byť slavností bylo míň.
V současnosti se tu konají nejen velké poutě (na to mají i venkovní pódium), ale i menší společenské sešlosti. Momentálně dvě svatby s hojnou účastí.
Jižně od kopce se rozkládá Blatnice (p.Sv.A.). A jižní svah kopce je bohatě osázen vinnými keři. Tady jsme nemohli vynechat nějaký ten sklípek a osvěžit se kvasícím vinným moštem pro doplnění vitamínů.
V centru obce pak nějaký ten pozdější oběd. Vždyť byl před námi kopec. No on to zas žádná velehora nebyla, nicméně kopec Radošov převyšuje své okolí o nějakých 30 m, naše přiblížení nevyužilo žádnou značenou trasu, ale i polní cesta byla naštěstí celkem sjízdná. Hůře sjízdná byla spíš pozdější modrá pěší. Samotný Radošov je dekorován 15 m vysokou rozhlednou kombinovanou ocelovou stavbou s dřevěnými prvky. Originální vzhled má napodobovat číši na víno, však je tu i vedle vinohrad. Rozhled je skoro od Buchlova po Javořinu, ačkoliv ta je spíše zakrytá bližšími vrcholy před ní, přeci jen je stavba dosti nízko.
Jak bylo naznačeno směrem po modré a k Tasovu se trasa trošku motala, zejména bránil plot u fotovoltaiky, ale naštěstí se podařilo objet zdemolovaný statek těsně vedle bez nějakých zajížděk.
Strážnická cyklotrasa je opět vedená mírně po svazích okolních kopců a odbočuje nad údolí říčky Veličky, kterou přímo v Lipově chvíli sleduje. U vesnice Louky údolí překonává trať železniční pozoruhodným viaduktem. Kolem vinohradu Stará hora odbočíme do Blatničky. Tady nás poněkud vystraší ostrá palba, u vodní nádrže podle skupiny lovců na březích probíhá lov na kachny, tak jsme přeci jen klidnější, když už jsme více v centru obce. Původně jsme chtěli vyhledat pěstitele lahodných hub, lanýžů, ale kontakty nějak nefungují, takže musí stačit zastávka v útulné hospůdce. Zbývá ujet poslední kilometry, zrychleně po prvotřídce 54 přes Boršice do Slavkova, trošku do kopce a z kopce. Tady zatím žádná cyklostezka není, ale vytýčky naznačují, že do budoucna se s tím asi počítá. Ze Slavkova je naštěstí už další cykostezka směrem na Dolní Němčí, kde se napojíme na již známou ranní trasu do Nivnice.
O neděli by se dalo napsat „cesta na nádraží“. Nicméně přeci jen to nebyla zas tak nezajímavá vyjížďka, už jen těch 40 km bylo přeci jen víc, než pátečních 5 km z Brodu. Po ránu se ale musíme sbalit, provést úklid a předat penzion majiteli. Ten byl nakonec tak spokojen, že vrátil skoro celou zálohu za plyn a elektriku. Prý ne všichni ubytovaní se věnují pořádkumilovné činnosti.
Ve stejné skupině, tedy opět ve trojici na již detailně známou cyklostezku směrem k Brodu. Po uličkách v průmyslovém areálu k toku Olšavy. Zhruba do Havřic je cyklostezka, dál podíl železnice silnička s cykloznačením 5049. Kupodivu je relativně silný provoz, řekl bych, že místní využívají tuto cest, pokud večer přebrali, zbytkový alkohol je prevít. Přes Drsalvice a Hradčovice je cesta v úpatí Prakšické vrchoviny, kdyby byl čas mohli bychom v Lhotce na rozhlednu, ale zatím jsme na začátku. Do Veletin se musí přes řeku a silnic 50, ale přehlédl jsem odbočku na vedlejší, takže do Podolí zrychleně, naštěstí prvotřídka je relativně široká a provoz střední.
V samotném Podolí jsme svědky další folklorní sešlosti. U hospody početný sbor tanečníků a tanečnic slaví hody. A pak jsme se divili, že okres Uherské Hradiště byla tak v září zamořený (než se promořil zbytek republiky).
Jinak je k vidění v Podolí celkem zajímavý moderní kostel. Podle vzhledu by se dalo usoudit, že původně stavěli pomník sovětských kosmonautů ale pak přišel převrat, tak z toho udělali kostel.
Další kilometr do Míkovic, pak přejezd silnice a kolejí. Vésky už jsou administrativně Uherské Hradiště, ale ještě do Sadů (další čtvrť) je kratší úsek bez zástavby. V Sadech už na dohled samotného města vyjíždíme na mírný kopec. Na Výšině sv. Metoděje se rozkládají vykopávky prvních křesťanských staveb (kostela) u nás. Zhruba v 8. století již začínala být Morava prvotním státním útvarem a přicházeli sem misionáři ze západu i východu (spíš z jihu). Vyvrcholilo to příchodem Cyrila a Metoděje a patrně v oblasti dnešního Uherského Hradiště a vedlejšího Starého Města můžeme hledat centrum říše, tedy Veligrad. Jenže dnes tu jsou města, takže se to nedá celé vykopat, jako třeba Valu u Mikulčic, takže odkryté památky jsou tady jen různě rozprostřené.
Uherské Hradiště naštěstí trošku známe (byl jsem tady i na PŠ), takže hlavním úkolem bylo nějaké občerstvení. Nakonec posloužila Bláznivá slepice na Mariánském náměstí.
Při poslední návštěvě Hradiště jsem se sekl s nájezdem k Baťovu kanálu, naštěstí mám tento incident v paměti, takže nemusíme bloudit a u velkého mostu přes Moravu se ani nemusí přejíždět frekventovaná silnice, nájezd je tu pěkně vyřešen odbočkou z Hradišťské ulice.
Rozepisovat se o cyklistické dálnici podél plavebního kanálu asi netřeba, popisů je tu celkem dost, cesta uběhal tak akorát, že se daly stihnout i jedny Svijany u Napajedel a povinostní u U Mašinky v Otrokovicích.
Pt. 1
Přidat do oblibených uživatelů
Blatnice pod Svatým Antonínkem
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí V září na zamořeném Slovácku, pt. 2
