Z Pozděchova až na Čertovy skály - ( 2005 )

Dnes je krásná říjnová sobota, volání modrých dálek je zvlášť nutkavé a tak rychle na tůru ! Z útrob vsetínského autobusu jsme se vykulili v centru Pozděchova. Pomaličku stoupáme dědinkou na její horní konec, vychutnáváme si hezké podzimní ráno a hodnotíme zdejší baráky a chaloupky : úpravnost vesnice - " Veliká Jednička s Hvězdičkou !!" Na jednom stavení visí na plotě maketa kočky domácí, o kousek dál je na brance výstražný nápis : POZOR ZLÝ PES ... a ze dvora se vybatolí roztomilé štěně a nechá se hladit všemi členy turistické rodinky, která kráčí kousek před námi... Nad Pozděchovem se na travnaté prudké stráni pod lesem pase stádo krav. Scenérie je to sice pěkná a fotogenická, leč kvůli všudypřítomným sloupům a drátům elektr.vedení je fotoexpozice neproveditelná. Prudkým výšvihem lesem se dostáváme ke svačící turistické rodince, děláme vlevo v bok a zestoupíme do sedla, kde je křižovatka turist.značek. Vedou odtud na všechny světové strany - blízko je k dřevěnému loveckému zámečku Trubiska i na Ploštinu. My vystoupáme kratší strmější úsek nad "Bařiny" a nahoře nacházíme roztomilé zákoutí s kládami, které je jako stvořené k odpočinku a k požití snídaně.

A tak baštíme, až se nám dělají boule za ušima -( dobrou svačinu v lůně krásné přírody ničím nenahradíš ! ) - a nabíráme tolik potřebné kalorie pro další cestu. Po hlavním hřebenu Vizovických vrchů ještě kousek nahoru k TV vysílači, krátce přes les a to už vycházíme na rozlehlou louku s bývalými Vařákovými pasekami. U turistického "pěšorestu" visí zbrusu nový panel s množstvím fotografií a faktů o tom, jak to s jejich vypálením na samém konci války doopravdy bylo. ( Za éry komunistů zde sice byl vybudován památníček se jmény obětí, fakta o této vypálené mini pasekářské osadě však byla 40 let důsledně utajována, známá byla jen sousední mnohem větší nešťastná Ploština a i o té se šířila jen polovina pravdy !! Škoda, stokrát škoda, tak nešťastně zmařených lidských životů na samém konci 2.světové války...)

Jdeme po vrcholovém hřebeni louky dál a moc litujeme, že odtud dnes není lepší výhled : vzdálená krajina je totiž v oparu a já přitom Janě tvrdil, že odsud uvidíme Holý vrch nad Brumovem a slovenský Inovec.. Z louky zestupujeme velice sympatickou cestou přes řídký bukový les, kocháme se nádherným výhledem přes nedávno odlesněnou paseku na hory kolem...když tu najednou..co to ?!? Ze smrčiny vlevo se ozývá hrozný rámus a dupot, Jana celá bledá zašeptá : " Divočák !"... a to už nám doslova před nosem přes cestu ladným skokem skáče pořádně veliký exemplář jelena s bohatým parožím... a než překvapením vydechneme... tak je v TRAPU !!! ( Tak tohle kdyby se někomu podařilo vyfotit, tak má fotku roku a zlatou medaili k tomu !!)

Celí vzrušení pokračujem dál, obdivujeme velké množství rozkvetlých kvítek - (Pozor, není jaro, ale měsíc říjen, prosím, a příroda se nám kapánek zbláznila ! ) Procházíme přes pralesovitý úsek lesa a pak už capkáme k Horním Lačnovským skalám. Přesně podle mých předpokladů tu bohužel nejsme sami, horší ale je - že nám skály urychleně zarůstají a za pár let tu nebude co fotit...No nic, když už jsme tu - tak batohy na zem a Jana si to obchází pod skálami, já lezu soutěskou na vrchol mrazového srubu a oblézám obzvlášť vyvinuté skalní mísy. Pak se znovu setkáváme a nádhernou, medově zbarvenou skalní stěnu doslova posetou dutinami, otvory, římsami a voštinami ... pak už ze spodní strany obdivujeme a fotíme společně. Přichází k nám správný chlapík, který vypadá jak zálesák z románu od Coopera s chotí a velkým psem. Jana si ho chce vyfotit a borec mu říká : " Sedni, Rone, budeš sa fotit !"... A pes fakt sedne a ani sa nehne!!

Po žluté zestup strmo přes les k Dolním Lačnovským skalám. ( Ty "Horní" se nacházejí na vrcholu Vrátnice, "Spodním" se říká Trčkovy a prý tu kdysi pod nima stával mlýn, což je samozřejmě nesmysl ). Jana tu ještě nikdy nebyla. Dolní skály tvoří velký skalní ostroh nad potokem, " výzdoba" skal je stejná jako u těch předešlých a obě skalní soustavy jsou klenotem Vizovických vrchů. Akorát ty Dolní skalečky už zarůstají tempem přímo šíleným !!!! ( Co vy na to, "ochránci přírody" - tady žádný vzácný krkavec nesídlí, nedalo by se s tím něco udělat ? Apeluji i na Vás, pány zdejších lesů a celého revíru - bylo by moc poznat na vašich ziscích, kdyby se prořezalo a shodilo několik desítek zatím " nezletilých" smrčků a úžasná scenérie překrásných Lačnovských skal by byla zachována i pro další generace ?? Za všechny turisty a estéty předem převelice děkuju a slibuju, že vás o to víc budeme mít radši ... a už nebudeme nadávat na značené stezky zatarasené čerstvě pokácenými stromy a chvojím, nebudeme měřit hluboké jámy s vodou, ozdobené duhovým zbarvením po vyteklé naftě, které byly způsobeny těžkými mechanismy a už vůbec se nebudeme bavit o tom, že vaše těžké stroje a nevhodný způsob těžby dřeva způsobuje flyšovému pásmu Karpat - zvlášť na strmých svazích - neodvratné sesuvy !!! A také už možná konečně zapomeneme na to, jak byla při těžbě dřeva naprosto zničena - (v době ne tak dávno minulé ) - 2.patrová, poměrně zachovaná zřícenina paláce hradu Střílky v nedalekých Buchlovskýh horách...)

Ze spodních skal je krátký, ale Ostrý výstup na hřeben a kousek na "moju hříbovů lúku" a z tama k rozbitým lavičkám u Jelení studánky. Pak chvilku odpočíváme a svačíme, ochutnávka vody ze studánky a pak Janu táhnu do dalšího strmáku - ke skalkám na vrcholu Láz. K mé velké lítosti je "skalní studánka" vyschlá a pak procházíme okolo menších skal "Žraloků", které jsou zajímavé tím, že se v nich vyvinuly dutiny tafoni do šíře i hloubky téměř 3/4 metru !!

Poté zestup na louku, kde v létě bývají tábory s křesťanskou mládeží a jsme ohromeni - hlavně Jana, která to vidí poprvé - opravdu " Božím výhledem"... Vedu Janu na" Rajskou vyhlídku", odkud je vidět celé krásné Jižní příhraniční Valašsko a Pulčín. Když konečně strávíme tu krásu, tak zpět na louku a po vrstevnicové cestě lesem na kótu Kopce. Jen co vejdeme do lesa, tak nacházím 2 nádherné hřiby praváky, zase všude kolem spousta rozkvetlých květin a pak lezeme na šíleně zarostlý vrchol Kopců. Zestup z něj je přes "džungli" porostu a neviditelné kameny pod nohama až životu nebezpečný - opravdu nevěřím vlastním očím, jak to tu za těch pár roků, co jsem tu nebyl, vypadá !!! Janě ukážu ústí několika jeskyní a slují, které dosahují až několika desítek metrů délky a v té nejdelší je i podzemní propast a pak dolů lesem na zpevněnou lesní cestu.

Chystám Janě překvapení, že jí ukážu následky velikého zesuvu po povodních, který strhl kus té cesty až do říčky Senice, a ... oni už to tady spravili !!

K mohutné a vysoké skalní stěně Čertových skal přicházíme už společně se zapadajícím sluncem, takře čas určený k focení plyne ve zrychlujících se minutách...

Poté už rychle dolů k Motorestu a po hlavní silnici přes roztáhlé Lidečko na vlak a tam zjišťujeme, že nám spoj do Vsetína, který navazoval na bus do Zlína, ujél před 10 minutama !!! Co teď ? Zdrceni jdeme do hospody k Pavlíkom na moravského vrabca a když už si myslíme, že pojedeme spát někam na hotel do Valašských Klobouk, tak Jana říká : " A co kdybysme jeli do Bylnice, z tama do Kunovic atd."... a mne osvítí duch svatý. Existuje ještě 1 trasa a po příchodu na nádr mi ochotná paní pokladní vyjede na počítači spoje a vše se v dobré obrací : Je po 19.hodině, za 20 min nám jede vlak do Valmezu, tam přestoupíme na vlak do Hulína, tam hned přestup do Otrokovic a odtud trolejbusem do Zlína a v 22.30 už jsme doma...HURÁÁÁ !!!