Výhledy z Lačnovských skal

Fotografie (14) • Foto: Franta

Dnes už jsou Lačnovské skály známým turistickým pojmem, ale za časů mého mládí je znali jen trampové a horolezci. Navíc nebyly vůbec vyznačeny na mapách a bylo nutno je pohledat. Což nebylo až tak zlé, neboť moje tulácká a objevitelská duše přitom slastně chrochtala blahem. A pranic jí nevadilo, že jsem ke skalám, než jsem je všechny našel, musel na několikrát.

Kupodivu se nekonaly „objevy“ skvostů lačnovské neživé přírody jen za účasti mé maličkosti, ale probíhaly i za asistence dalšího dvounožce. Prostřední skály mi pomohla nalézt jedna bývalá galánka (doufám, že ji ten záslužný čin Pánbů oplatil aspoň na dětech), Dolní a Horní skály jsem poprvé spatřil na výpravě s nejmladším bratříkem. Vzpomínám si, že jsme spolu na tom nejhořejším kamení zažili naprosto úžasný západ slunce, při němž červánky zbarvily členitou pískovcovou stěnu do krvava a temně rudá barva pronikla až do nejposlednějších zákoutí všech těch kulovitých dutin i spár.

Nějakou dobu mi pak ještě rozoumek nedokázal pobrat, proč se „Lačnovky“ svým charakterem (geomorfologie stěn totiž připomíná např.Prachovské skály) tolik liší od blízkých Čertových skal u Lidečka, naštěstí se mi časem do rukou dostala i jakási ta odborná literatura. A z ní jsem byl poučen, že jsou Lačnovské skály tvořeny mnohem měkčími a ke zvětrávání vhodnějšími luhačovickými vrstvami zlínského souvrství magurského flyše.

Stěny všech tří skalních uskupení mají totožnou geomorfologickou výzdobu a liší se od sebe pouze svou výškou a rozlohou. Co se týče výhledů, ten z nich býval kdysi mnohem sympatičtější, jenže od těch časů se okolí skal intenzivně zalesňovalo. Prostřední skály zůstaly i nadále skryté v půli svahu Vrátnice v lese, ale z těch nebylo vidět nikdy nic. Skromné vyhlídky nabízejí jen její dvě větší a atraktivnější sestry, které jsou na rozdíl od ní spojeny žlutým značením turistické trasy.

Téměř sto metrů dlouhou a deset metrů vysokou stěnu Horních Lačnovských skal protíná kratičká soutěska, jíž je možno vystoupit na temeno tohoto ukázkového mrazového srubu a rozhlédnout se po okolí. Před více jak dvaceti lety odtud bylo možné pozorovat celé Lačnovsko i se vzdálenější kulisou vrcholků Bílých Karpat. Byl jsem tu tehdy jednou i s rodiči a ti jásali, že je odsud vidět až k nám domů do Brumova. (Ve skutečnosti jsme pozorovali jen Královecký hřeben Bílých Karpat, Jeleňovskou a Holý vrch, ale já jim tu radost nebral...)

V současnosti je prostor před skálami vyplněn rychle rostoucími mladými jehličnany, ale ještě při mé poslední návštěvě (bohužel za deště) byly skrze clonu z vodních kapek vidět alespoň ty nejvyšší bělokarpatské vrcholky, vypínající se u Valašských Klobouk.

Dolní Lačnovské skály mají napůl podobu mrazového srubu a napůl skalního útesu. Horolezeckým chodníčkem lze od potoka pod skalní stěnou okolo bizarní polověže Satana vystoupat až na jeho témě a potěšit se alespoň omezeným pohledem směrem na východ do údolí potoka, na poslední nízké pásmo Vizovických vrchů a na mnohem vyšší kulisu kopců, která už patří hřebeni Bílých Karpat.

Kupodivu nejlepší výhled nalezneme naproti dolním skalám nad turistickou stezkou u Strčihlávka. Nad skalkou s velikou pitoreskní dutinou se vypíná rozervaná část vysoké ukloněné pískovcové stěny, jejíž spodní část je dostupná šikmou pěšinkou. Od úpatí skály se otevírá mnohem lepší půlkruhové výhledové panoráma, do jehož výseče se vleze kromě již zmiňovaného bělokarpatského hřebene také pohled na část Lačnovska. Poněvadž se nacházíme mnohem výše než nejhořejší temeno spodních lačnovských skal, vidíme nad Královeckýcm hřebenem vykukovat vrcholky dalšího bělokarpatského pásma. Tyhle už patří hlavnímu vrcholu a podvrcholu Holého vrchu (837 m) u Brumova...

Poslední aktualizace: 28.3.2020

Výhledy z Lačnovských skal na mapě