Dvojrarita Lačnovských skal
Lačnovské pískovcové trojskalí disponuje stěnami zdobenými nejen pavučinami voštin, ale i takovým množstvím kulovitých otvorů, že lze tyto objekty neživé přírody s klidným svědomím přirovnat k obligátnímu sýru ementálu. Jednotlivé skalní útvary se od sebe liší pouze výškou a délkou stěn, jinak je jejich geomorfologie téměř totožná.
(Nejděravějším valašským skalám se ale budu věnovat až někdy příště, dnes se zaměřím na něco úplně jiného...)
Poslední březnovou sobotu jsem Dolní a Horní skály za pěkného počasí po dlouhé době opět navštívil a přitom jsem narazil na kuriozitku (vlastně krát dvě), kterou mi hlava ještě teď tak úplně nebere. Členitý mrazový srub na Vrátnici (jinak též Lačnovské Horní skály) krášlí všechny již zmíněné pozoruhodnosti a napravo od nejvyšší desetimetrové stěny se nachází velké falešné skalní okno, které vytvořil padlý balvan, jež shora zašpuntoval krátkou slepou soutěsku.
Jaké pak bylo mé překvapení, když jsem se okolo skalní věže Satana vyšplhal na vrcholek i Lačnovských Dolních skal a tady narazil na téměř to samé, akorát v poněkud zmenšeném a ještě tolik nevyvinutém měřítku!
Musím se přiznat, že jsem nikdy neslyšel, že by Máti Příroda svá díla sochala přes kopírák. Ale co my lidé můžeme vědět... třeba až příště navštívím i ty hůře přístupné Prostřední skály a pořádně prošmejdím jejich - do chaosovitých bloků rozervaný - nejhořejší konec, může se stát, že najdu nějaký do rozsedliny padlý šutřík a podobu miniaturního (leč falešného) okénka i tam!
Ono se sice říká, že je náhoda blbec, ale myslím, že když takový obyčejný blbec narazí ve dvou nepříliš vzdálených lokalitách na dva naprosto stejné jevy, pak už to asi nebude náhoda...