Za tajemnou Větrnou věží - Javorníky - ( retro 2000 )

Na poslední chvíli mi odpadá povinnost strávit tuto sobotu pracovně. Protože je hlášeno počasí s tropickými teplotami, rozhoduji se pro výlet do trochu vyšších kopců - ( takže na Makytu ) - a pokusit se najít na slovenské straně tajemnou skálu Větrnou věž ... Z vlaku v obci Střelná vystupuju v půl 9. Už v dědině ztrácím mizerně značkovanou cestu a tak lezu nahoru ke slovenské hranici jen podle mapy. Nahoru je to hustým lesem do pořádného kopčiska ! Na hřebeni, který pokrývají travnaté lučiny, nacházím koberce zralých a slaďounkých jahod lesních. Slastné chvilky při doplňování důležitých vitamínů trochu narušuje štěkot srnce z blízkého lesíka. Pod dalším kopcem se napojuju na červenou značku a po ní po velice příjemném lesním hřebenu až na temeno Střeleného vrchu. O kousek dál pod obrázkem Madony výhled s lavičkami a tak výdech a svačina. Mírné stoupání lesem mne přivádí na Čubův kopec. Nachází se tu velmi hezká novodobá dřevěná Rozhledna, která je 20 m vysoká a rozhled z jejího nejvyššího patra je fascinující - ( až na ten opar). Země je při pohledu z výšky opravdu zakulacená a kraj Moravsko-Slovenského pomezí, s vrcholky a hřebeny Javorníků, Kysucké hornatiny a Karpat zvaných Bílé s hlubokými lesy vůkol je až moc krásný !! Rozhledna nejvíce ze všeho připomíná starý pohraniční "špak" - ( pozorovací věž) ...

Poté mne cesta vyvádí kolem menšího lůmku ven z lesa, kolem hloučku pasekářských usedlostí už po silničce dolů do Francovy Lhoty. Chci se jít podívat i na zdejší pozoruhodnou Kobzovu lípu, bohužel už dnes podruhé scházím ze značky a protože se nechci zdržovat, tak dál. Flexibilně volím jinou variantu cesty - pěšo přes Valašskou Senicu. Tak tato mimořádně roztáhlá dědina mi připomíná Sidonii ve Vlárském průsmyku, ale okolí je úplně jiné a řekl bych, že je to tady místy i mnohem hezčí ... ( Platí to i kamenitém a absolutně čistém toku říčky Senice). Vprostřed obce jede do protisměru bus a já získávám od řidiče informace o spojích - je to dobré, na vlak až do dalekých Huslenek nemusím, existuje odsud dobré podvečerní spojení do Lidča k vlaku ... Kousek za posledními domky Valašské Senice hned u cesty "Chladná studénka". Polévám se do půl těla báječně osvěžující vodou a zároveň svačinooběd. Pak šotolinovou cestou několika serpentinami nahoru do lučinatého kopce a komusi do dvora ! Ještě že na mne odnikud nevybíhá žádný ovčácký pes ! Protože cesta dál nevede, nezbývá než podlézt el.ohradník a zešikma na vrchol hřebene po zarostlé louce. Na jednom místě nádherný březový háj a výhled na krajinu a tož aj tabáková ...

Konečně nahoře na hřebínku a opět na modré značce ! Napřed kráčím po lesní asfaltce, o něco později ji měním za travnatou cestu lesní. Dál už jen po pěšině a mezi hraničními kameny - nacházím se totiž na státní hranici - a šlapu a šlapu - ( okolo nádherný les, od Makyty pak i ostrůvky horského pralesa) - až na vrchol výše zmiňované hory. Její vrchol je bohužel i v současnosti zarostlý tak jako tomu bylo před 24 léty, kdy jsem tu byl naposled - takže výhledy žádné. Zajímavostí snad jen to, že se na vrcholové plošině nachází novější přístřešek s lavicemi pro pocestné - dalo by se tu v pohodě přespat. Dále to, že se těsně pod jejím vrcholem scházejí turistické cesty všech čtyř známých a užívaných barev. A také že má HORA, která dosahuje výše 923 m a je nejmohutnějším horským masívem v západní části Javorníků, strmý spád svého vrcholového kuželu na všechny světové strany !! Toť vše ...

Neodolám a "kalím" si to dál po červené po státní hranici - na moravskou i na tu slovenskou stranu z něj spadají strmé svahy pokryté nefalšovaným horským pralesem - a já se jen cestou rozhlížím, zdali nepotkám toho medvěda, před kterým mne varovaly plakáty na sloupek ve Valašské Senici. Byla tam výstraha, že by sem člověk neměl sám chodit ... ale kdopak by se Méďy Béďy bál ?? ... Asi po 2 km chůze odbočka na zarostlý vrchol vpravo. Za ním bych měl podle mapy KČT zejít pasekou až dolů k tajemné skale - Větrné věži... Tolik teorie ! Praxe vypadá tak, že zdejší "paseka" byla mýcena tak před 20 lety ! Nyní zde roste téměř nepropustná džungle z houští a mladých stromů, kolem horský les a navíc spád svahu připomíná průměrný tatranský štít !! Za nějakou tu chvilku jsem dokonale dezorientován a ztracen v divočině a o nějakém hledání tajemné a ani nevím jak vysoké skály nemůže být ani pomyšlení ! Snažím se proto jen o co nejrychlejší zestup přes tu džungli a v udržování směru dolů do údolí, kde bych měl narazit na vrstevnicovou lesní cestu. Abych to neměl zase tak jednoduché, tak se dostávám do velmi zvláštního údolíčka s mokřavisky a díky popadaným stromům a haluzím téměř neprostupného. Je tu hrozné dusno, vzduch téměř nedýchatelný a VTOM slyším nějaký podivný hukot a vzápětí vidím, jak se na mne řítí obrovské černé mračno nějakého hmyzu !!

Nevěřím svým uším - ten "bojový hukot" je opravdu slyšet ( asi je variantou bojového pokřiku " Urááááá" ), nevěřím svým očím - ten několikatisícový mrak hmyzu je složen z druhu mouchy Ovád ( valašsky hovado) ! Část útočícího hmyzu mi přistává na hlavě, na tváři, na bundošce i na riflích a jen bolestivé štípance a píchance mi dávají najevo jeho pravé úmysly - ONO MŇA TO CHCE DOOPRAVDY ZEŽRAT !!!

V posledním záchvatu duchapřítomnosti urvu z nejbližšího polosuchého stromku velikou zelenou větev, oháním se s ní po těch potvorách a pomalu se probíjím přes močáliska dál tím hlubokým úvozem. Místy musím přelézat nebo podlézat popadané kmeny a shluky keřů a jen se modlím, ať si nezlomím nohu, protože by mne ty BESTIE asi tak za půl hodiny ohlodaly až na kost !!! Celá anabáze už trvá víc jak čtvrt hodiny, ruka mi od zuřivého mávání téměř umdlévá - kam se hrabou prvomájové průvody z dob našeho mládí ! Pak se konečně dostávám na tu dobrou lesní cestu. Po ní úprk po obvodu kopce do sousedního údolí. Bzučící nepřítel to asi po 100 metrech letu konečně vzdává a vrací se na své teritorium !!! Nacházím potůček s čistou vodou, do půl těla se v něm umývám a chladím si bolestivé kusance a ostatní bitevní šrámy . A polykám kvanta životodárné chladivé tekutiny ! Myslím, že mi nikdo neuvěří můj dnešní zážitek. Nikdy a nikde jsem neslyšel a ani nečetl o tom, že by u nás existovala odrůda lidožravých much !! Buď je to vzácný endemit z období druhohor anebo jsou to mutanti, přivyklí na pravidelný přísun bílkovin ve formě zbloudilého turisty či slovenského dřevorubce !! Protože tento druh hmyzu ještě nebyl nikde popsán, dávám mu tímto odborný název "Lysáčkovo Hovado Člověkožravé" - (Lysackos Hovados Homopapátos) - latinský název ...

Pokračuju dál po té hezké vrstevnicové cestě a o dvě údolí dál narážím na zelenou tur.značku ze Slovenska, jejíž zakreslení a průběh na mapě také neodpovídá realitě. Namísto po vrstevnici se zpět pod vrchol Makyty dostávám způsobem, který by se spíše hodil k dobytí Matterhornu. Jdu proto himalájským stylem - 50 kroků a odpočinek v předklonu, minutu se vydýchat, ve spáncích buší krev, o srdce se pokouší kolaps a prohulené plíce chtějí zkapat z nadměrného přísunu kyslíku. To není turistický chodník, ale obří skokanský můstek !! Konečně TOP ! Jedním dlouhým douškem se zbavuju poslední zásoby vody, kterou sebou nesu a tak žízniv a uondán na zpáteční cestu Míjím velký hotel s prapodivným názvem Selanka - Bastro a asi o 2 km dál opět podlézám el.ohradník a slalomem mezi "svačícím" turem dolů do hlubokého údolí říčky Senice a k prvním domkům obce. Po opláchnutí v její chladivé vodičce pak už směr konečná busu + hospoda a než mi to jede, tak v krčmě likviduju 1 kávu, 6 decí Coca Coly a 3 křížovky. Cestou do Lidče jsem překvapen faktem, že tento "zapadlý kout" doslova hýří nejenom přírodními krásami - větší výskyt velmi hezkých tmavovlásek a černovlásek - ale i těmi, vytvořenými lidskými rukami - zajímavá stavení a domky, nová výstavba a hotel ve Francově Lhotě...

( I když dnes moje nožičky ušlapaly skoro 36 km a odmítají jakoukoliv komunikaci se zbytkem těla, hlavička už plánuje repete - příště už se mi snad podaří tajemnou Větrnou věž objevit...)