Štiavnica 2 025,3 m n. m.

Štiavnica - druhý nejvyšší vrchol (2025,3 m n. m.) Nízkých Tater a zároveň nejvyšší vrchol ležící mimo jejich hlavní hřeben. Najdeme jej Ďumbierských Tatrách, v masivu Ďumbiera, v jeho mohutné východní rozsoše. Tyčí se asi 1 km severně od horské chaty M. R. Štefánika

,

Samotný vrchol hory se nachází asi 900 metrů východně od východně od vrcholu Ďumbiera (2045,9 m n. m.). Oba vrcholy odděluje plytké sedlo (okolo 1995 m n. m.). Směrem k východu pak hřeben postupně klesá přes nevýrazný suk (1969,3 m n. m.) do horního patra Jánské doliny, nazývané zde také Štiavnica. Severní úbočí hory byla v minulosti výrazně tvarována glaciálními ledovci. Z vrcholu vybíhá k severu krátké, skalnaté žebro oddělující menší ledovcový kotel na východě od velkého “Ďumbierovho kotla“ na západě. Úbočí hory zde z hřebene prudce padají až 400 metrů vysokými skalnatými žleby a srázy do závěru Ludárovej doliny (boční větev Jánské doliny). Opačná jižní úbočí hory klesají do závěru Doliny Štiavnica. Jsou sice taky dosti strmá, ale převážně hladce modelována. Jen jednom místě, ve výšce okolo 1800 m n. m., je asi 60 metrů vysoký skalnatý práh, který je rovněž pozůstatkem menšího ledovce v závěru této doliny. Pod prahem pramení stejnojmenná říčka Štiavnica, která obtéká na východě celou horu a poté se vtéká do krasové Jánské doliny.

Celá hora je budována žulami ďumbierského typu. Na vrcholu hory jsou původní travnaté porosty alpínských holí, kleč se ostrůvkovitě objevuje na jižních úbočích asi pod 1800 m n. m., souvisleji pak až pod 1600 metry. Na příkrých severních úbočích pak můžeme souvislé porosty zaznamenat až na dnech kotlů ve výškách kolem 1550 m n. m.. Celý masiv hory leží na území Národního parku Nízké Tatry a navíc je chráněn v rámci národní přírodní rezervace (NPR) Ďumbier.

Nejjednodušší přístup na Štiavnicu je po hřebeni z Ďumbiera. Nevedou sem však žádné značené cesty, takže vrchol je v současnosti z důvodu ochrany přírody nepřístupný!!!