Loading...
Hledáte-li místo, kde zapomenout na strasti všedního dne, pak pro vás mám jeden tajný tip. Je jím malinké údolí ve východním Tyrolsku jménem Defereggental. Na stres zapomente jako mávnutím kouzelného proutku a nudit se tu určitě nebudete! Tohle místo je posazeno mezi okolní třítisícové vrcholy Alp a navíc je součástí národního parku Vysoké Taury.
Vesnice St. Jakob může být vaší základnou. I já jsem se právě odtud vydal na malou obhlídku okolí. Průvodcem mi byl Andreas Angermann, který už 15 let pracuje jako ranger v národním parku Vysoké Taury. Vodí turisty za krásami zdejší přírody. Vypráví dětem, jak zacházet s vodními zdroji. Když budete chtít vezme vás za kozorožci nebo na túru s poznáváním vzácných kytek. Prostě zná Východní Tyrolsko jako své boty. Několikery už po zdejších kopcích prochodil.
V údolí je řada příležitostí pro sport i zábavu, dá se projet takřka celé na kole, přičemž terén není nijak náročný. Okolní kopce svádějí k vysokohorské turistice, restaurace nabízejí řadu lokálních produktů. Ve vesnici St. Jakob je krásný rodinný penzion Zollwirt, kde jsem jedl asi nejúžasnější jehněčí maso v mém životě.
Hlavní aktrakcí je ale v Defereggentalu jednoznačně voda! Na dolním konci vesnice St. Jakob začíná velké vodní dobrodružství - naučná stezka Grosse Wassererlebniseweg. Má několik kilometrů a stojí za to ji projít celou, i když to bude trvat třeba celý den. Cesta vede kolem zdejší horské říčky, která se brzy ráno pyšní naprosto průzračnou vodou. Koupání v ní ale Andreas nedpoporučoval. Voda z ledovce je velmi chladná. Zajímvé je, že během dne se barva vody změní, postupně se zakalí. „To jak v horách taje ledovec,” dodal ranger.
Míjíme horské louky, slatě a malá jezírka v nichž plavou pstruzi, pohybujeme se po dřevěných vyvýšených chodníčcích. Ty jsou tu proto, že na jaře je všude kolem spousta vody z roztátého sněhu. Dnes ale na okolních paloučcích kvetou nejrůznější kytky.
Údolí Defereggental se může pyšnit pramenem léčivé vody. Ten najdete po kousek za vesnicí v krásné stylově postavené budově, jejíž silueta připomíná ptačí hlavu. Před podivným domem vyvěrá ze skály pramen s léčivou minerální vodou, která zraje v hloubce dvou tisíc metrů několik milionů let. Naberte si do lahve a ochutnejte. Někdo se možná ušklíbne, protože voda zapáchá „po zkažených vejcích", ale její léčivé účinky jsou velmi silné. Pomáhá zlepšovat cévní pružnost, regeneruje nervový systém, snižuje krevní tlak a má ještě řadu dalších blahodárných účinků.
Dlužím vám však vysvětlení nezvyklého vzhledu budovy, kde se voda stáčí. Zobák ve fasádě má připomínat mýtické kreatury „Schnabelmenschen", tedy lidi s obřími zobáky, kteří podle bájí strážili tohle údolí. „Lidé se jich báli pro jejich krutost, se kterou zacházeli se zlými lidmi," vysvětlil mi průvodce. Socha představující jednu takovou příšeru stojí hned na začátku naučné stezky.
Pokračovali jsme v cestě a Andreas mi pověděl svůj příběh, jak se stal rangerem v národním parku. „Před 15 lety jsem se vydal s kamarádem v neděli ráno na vrcholek Glödisspitze ve 3 206 metrech nad mořem. Byli jsme tam včas, a tak jsme mohli pozorovat východ slunce. Byla to nádehra. Když jsem se vrátili dolů, v Lienzu jsme narazili na kapelu z Kalsu, která tam hrála. Skladba Fire and Ice doprovázela promítání obrazů z národního parku. Všichni se veselili a byla tam skvělá atmosféra. Ale další den, v pondělí, jsem musel vstát v pět, abych byl včas v práci v Innsbrucku,” popsal mi okolnosti svého rozhodnutí Andreas.
Když pak za 14 dní objevil inzerát, že národní park hledá rangery, rozhodl se definitivně změnit práci. „Bylo to nejlepší rozhodnutí mého života. Mám to tady moc rád. Jsou tu skvělí lidé, krásná příroda a kvalita života je tu hodně dobrá. Je to místo, kde pracuji a navíc žiji. I na dovolenou jezdím sem," usmál se. Občas si sice někam vyrazí na týden, ale pak zbytek dovolené stejně stráví v Alpách. „Žiju vlastně stále na dovolené," dodal a ukázal před nás. Zůstal jsem úžasem stát s otevřenou pusou. Ani jsem si nevšiml, že jsme dorazili k jednomu z nejpůsobivějších míst v údolí. K vodopádu Maria Hilfer! Na začátku rokliny Staller tu voda padá z výšky čtyřiceti metrů a tříští se o skály. Úžasná podívaná.
Národní park s průvodcem |
Túry v národním parku Vysoké Taury jsou pořádány pravidelně vždy v úterý a v pátek. Jejich zaměření se liší, témat je celkem 25. Můžete tak absolvovat túru zaměřenou na vodu v horách, nebo pozorovat divoká zvířata jako kozorožce, kamzíky nebo sviště. Můžete se vydat sledovat orly nebo supy, případně poznávat zdejší květenu. V repertoáru je i přechod některého z ledovců. Možností je opravdu velmi mnoho a cena takové túry je 15 € pro dospělého a 9 € pro dítě. Individuálně si můžete služby rangera pořídit za 200 € a to až pro skupinu 15 osob. Téma takového výletu je však třeba probrat s rangerem dva týdny dopředu. Ubytování: v St. Jakob im Defereggental najdete na www.zollwirt.at/en
Jak se tam dostanete: Cesta z Prahy, přes Plzeň, Rozvadov, Regensburg, Mnichov, Kufstein, Kitzbühl, Matrei in Osttirol, Huben do St. Jakob im Defereggental trvá 6 hodin 36 minut bez zastávek. Ujedete 607 kilometrů.
Partnerem článku je Osttirol Werbung GmbH. |
Zaujal Vás tento článek? Rádi fotografujete? Chtěli byste si vyzkoušet fotografování v Rakousku pod vedením zkušeného fotografa? Pak neváhejte a zúčastněte se naší soutěže: www.turistika.cz/souteze |
Projekt Alpský životní styl vznikl ve spolupráci s Rakouskou národní turistickou centrálou Österreich Werbung, specialistou na letní i zimní dovolenou v Rakousku, Osttirol Werbung GmbH a Weissensee Information. Autorem článků je Tomáš Hájek - fotograf, novinář a cestovatel. Vede vlastní travel blog My Lost Hat. Jeho fotografie a příběhy můžete také sledovat na Instagramu nebo na Facebooku.