Okruh nad Winklernem aneb přes Strasskopf a Schwarzkofelsee

Kam a jak jedeme?

Pro úterní výlet jsme si vybrali jihovýchodní část Schobergruppe patřící do Vysokých Taur (Hohe Tauern). Jako východisko jsme si v mapě vyhlédli parkoviště pod Winkler Hűtte v nadmořské výšce 1.907 metrů.

Ráno vyjíždíme směrem na Wnklern. Po projetí městečkem odbočujeme po necelých třech kilometrech vpravo směrem na Winkler Alm a Winkler Hűtte. Asfaltová silnice se po pár serpentinách mění v kamenitou cestu. Jízda je pomalejší, přes odvodňovací rigoly přejíždíme opatrněji. Stoupání se zdá nekonečné, serpentin je bezpočet. Konečně přijíždíme na parkoviště. Je již částečně zaplněné, nápad projít se nad Winklernem mělo více turistů.

Za čím jedeme?

Z parkoviště je to k Winkler Hűtte jen 10 až 15 minut stoupání. U chaty a nad ní se kříží několik turistických cest. Vydáváme se podle ukazatele směrem na Strasskopf (2.401 m n.m.). Výstup na vrchol není příliš náročný. Necelých 500 výškových metrů se dá zvládnout za pouhou hodinu a čtvrt. Už během výstupu se často otáčíme a obdivujeme protilehlé pohoří Lienzer Dolomiten. Jeho špičaté vrcholy se tyčí celé dva kilometry nad městem Lienz. Škoda jen, že se úchvatné panorama ztrácí trochu v oparu. Vpravo od Lienzer Dolomiten vidíme v dálce Dolomity a další italská pohoří. Při výstupu a hlavně z vrcholu Strasskopfu jsou vidět také blízké i vzdálenější vrcholy Vysokých Taur. Přes Debanttal hledíme na hřeben táhnoucí se od Schoberkőpflu (2.281 m n. m.) přes Wellkopf (2.429 m n. m.), Sattelkőpfe (2.697 m n. m.), Schleinitz (2.904 m n. m.) až po Kleine a Alkuser Rotspitze (2.869 a 3.053 m n. m.).

Severně a severozápadně od nás jsou nejblíže Grossbodenkopf (2.691 m n.m.), Winkelkopf (2.748 m n. m.), Rossbichl (2.774 m n. m.), Mulleter Seichenkopf (2.918 m n. m.) a další vrcholy.

Na vrcholu Strasskopfu si v klidu vychutnáme výhledy, které se nám nabízejí. Po malé svačině, fotografování u kříže a zápisu do vrcholové knihy vyrážíme dál po hřebínku severozápadním směrem. Jestliže při výstupu na Strasskopf jsme občas potkávali turisty, nyní již pokračujeme sami. Přitom hřebínek od Strasskopfu ke Grossbodenkopfu je velice krásným úsekem. Výhledy máme napravo i nalevo, stoupání a klesání je zanedbatelné a procházení stádem ovcí idylické. Jen občas se musíme podívat, kam šlapeme, protože ne všechno přilepené na podrážce je idylické.

Hřebínek není dlouhý, jen asi dva kilometry. Poté malinko stoupáme. Když už si myslíme, že bychom mohli začít klesat ke Schwarzkofelsee, stojí před námi výběžek Grossbodenkopfu. Po krátkém strmějším výstupu usedáme na lavičku v sedélku zvaném Grossbodenkopfcharte (2.520 m n. m.). Je neuvěřitelné, kde všude, v jakém terénu, správci národního parku lavičky instalují. Pokoukáme a vydáváme se dál traverzem Grossbodenkopfu. Chůze po uzoučké stezce vyžaduje trochu opatrnosti, suťovitý svah pod námi je poměrně příkrý. V dalším krátkém úseku překonáváme kamenné moře. V mezích možností srovnané kameny usnadňují jeho přechod.

Konečně stojíme u kamenného úkrytu nad Schwarzkofelsee (2.436 m n. m.). V jeho blízkosti upoutá pozornost malý kříž. K jezírku sestoupíme během několika málo minut. Vodní hladina je tmavá, působí smutně. Kar, ve kterém se jezírko nachází, lemují vrcholy Mittereggu (2.657 m n. m.), Tőrlkopfu (2.821 m n. m.), Spitzer Seichenkopfu (2.888 m n. m.), Mulleter Seichenkopfu (2.918 m n. m.) a Schwarzkofelu (2.534 m n. m.). Slyšíme padat kameny. Ze stěny Mulleter Seichenkopfu je zřejmě uvolnil steinbock, důvod může být i jiný. Žádného padajícího horala naštěstí nevidíme.

Po obhlédnutí jezírka a chvíli odpočinku sestupujeme po kamenech, později sutí a nakonec travnatým terénem na vrstevnicovou cestu číslo 918 zvanou Wiener Höhenweg spojující Raneralmhűtte a Wangenitzsee. Tato vyhlídková téměř vrstevnicová cesta nad Debanttalem umožní pohodový přesun ke zmíněné Raneralmhűtte. Chata je postavená na velice pěkném místě s výhledy na Lienz, Lienzer Dolomiten, vrcholy na protější straně údolí i skupinou vrcholů okolo Wangenitzsee. Od Raneralmhűtte k Winkleren Hutte je to už jen 15 minut mírného stoupání a klesání. Začíná mírně mrholit, sluneční paprsky se obtížně prodírají skrz mraky. Nad Winklernem se vytvořila duha. Tu dlouho neobdivujeme, kolem Winkler Hűtte sestupujeme bez zastavení k parkovišti. Na něm je jen naše auto, všichni už odjeli. Sotva nasedneme, spustí se lijavec. Bylo to o fous. Odjíždíme také.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Mnoho šancí na občerstvení se na popsané trase nevyskytuje. Winkler Hűtte byla zavřená a k Raneralmhűtte jsme přišli až k večeru. Jedli jsme z vlastních zásob.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbily se nám výhledy ať už ze Strasskopfu, z hřebínku za ním nebo z Wiener Höhenwegu a klid, ve kterém jsou slyšet jen zvonce kravek a ovcí.

Ostatní informace

Z parkoviště pod Winkler Hűtte se dá podniknout i kratší rodinný okruh, který je graficky vyznačen na informační tabuli. Viz přiložená fotografie. Parkoviště je bezplatné, vybavené stolem s lavicemi, informačními tabulemi a tekoucí vodou.

Popsaný okruh je na mapě Lienz Schobergruppe z vydavatelství Kompass (číslo mapy 48, měřítko 1:50 000).

Nad Winkler Hűtte jsou cedule se zákazem vstupu psů. Zákazu nikdo nedbá, psů-horalů jsme potkali cestou na Strasskopf několik.