Řecký ostrov Kos, oblíbená dovolenková stálice s lékařskou historií

 Řecké ostrovy patří k nejoblíbenějším destinacím našich turistů. Jenže který si vybrat? Je jich několik set a většina z nich nabízejí krásné pláže, tyrkysově modré moře, slunečnou oblohu, starověké památky i výtečnou středomořskou kuchyni. Pokud se ale rozhodnete pro čarovný ostrov Kos, určitě nebudete litovat. Ten má totiž ještě něco navíc.

Kos a jeho pláže na březích Egejského moře

 Patří do souostroví Dodekanes, omývaného vlnami Egejského moře, a není nijak veliký. Na délku měří 45 km, na šířku pouhých 10 km a za jasného počasí dohlédnete na turecké pobřeží, kam si do Bodrumu můžete zajet lodí na výlet.  Půvabných letovisek s vyhlášenými plážemi je tu na výběr dost a dost, mezi nejlepší se řadí Lambi, Tigaki, Mastichari, Marmari či Psalidi a na ostrově se nacházejí také horké termální prameny. Pokud ale chcete spojit odpočinek, koupání a slunění s poznáváním a prohlídkou pozoruhodných antických památek, jste na pravém místě. Kos, jehož hlavní město nese stejné jméno, se pyšní pohnutou historií a opravdu má co nabídnout.

Největší léčebný chrám tzv. Asklepion se nachází na Kosu

 Představte si dobu, kdy neexistovala antibiotika ani další účinné léky a zcela banální zranění či choroby často končily smrtí. Pokud nemocní potřebovali pomoc, museli se obrátit s prosbou a obětinou na bohy a teprve pak spoléhat na lékaře. Původně měl „zdravotnictví“ na starosti bůh Apollón, který je ale předal svému božskému synovi Asklépiovi, jehož kult se záhy rozšířil po celém Řecku. Měl velice významné stoupence a na Asklépiovu počest se budovaly nejen chrámy, ale i svatyně zahrnující léčebná zařízení – prostě takové starověké nemocnice či sanatoria.„Říkalo se jim Asklépiony a jeden z nich se nachází právě na Kosu, několik kilometrů západně od hlavního města. Vyvěraly zde minerální léčivé prameny, a když se projdete mezi sloupy a impozantními ruinami, které po dávné léčebně zbyly, uvědomíte si, jak obrovský to musel být komplex a kolik pacientů tu hledalo ztracené zdraví,“ říká tisková mluvčí cestovní kanceláře FIRO-tour Eva Němečková.  

Pod Hippokratovým platanem na Kosu se zrodila zdravá životospráva 

 Byl to slavný antický lékař Hippokratés, a proto se Kosu někdy přezdívá Hippokratův ostrov. Narodil se tu v roce 460 př. n. l., je považován za otce medicíny a jeho jménem dodnes skládají novopečení lékaři slib vycházející z tzv. Hippokratovy přísahy zaměřené na etiku a morálku lékařského povolání. Hippokratův děd i otec byli lékaři, takže měl usnadněné začátky, ale aby získal co nejvíc znalostí a zkušeností, cestoval po proslulých lékařských školách tehdejšího světa a postupně začal prosazovat nový racionální přístup k léčení. Podle něho nemoci nevznikaly božím zásahem, ale tím, že byla porušena harmonie mezi tělem a duší a bylo potřeba znovu nastolit rovnováhu. Zabýval se působením tělesných tekutin a hlásal zdravou životosprávu – střídmost v jídle a pití, pravidelnou tělesnou aktivitu a pobyt na čerstvém vzduchu. Když vypukla epidemie, zdůrazňoval nutnost hygieny, doporučoval pít pouze převařenou vodu, oddělovat zdravé od nemocných a ihned pohřbívat mrtvé. Byl také skvělý diagnostik, který dokázal odhadnout, jak bude nemoc postupovat, a podle jeho na onu dobu velmi moderních metod se později v Asklépionu léčilo. Hippokratés prý přednášel svým žákům pod stařičkým platanem na náměstí v Kosu, který podle legendy sám zasadil. Jeho rozložité větve jsou dnes podepřené konstrukcí, ale musí to být „potomek“ původního platanu, protože jeho stáří se odhaduje na 500 let.  

Na Kosu se vystřídaly různé kultury

 Řekové, Římané, Byzantinci, Arabové, Turci a posléze Italové, ti všichni měli v průběhu staletí ostrov Kos v držení a zůstaly tu po nich stopy. Za vidění rozhodně stojí zachovalé římské divadlo v centru Kosu, které bývalo zastřešené a pojalo 750 diváků, starověké tržiště Agora a hlavně středověká pevnost, jež dominuje přístavu. Nechali ji ve 14. století zbudovat rytíři Řádu sv. Jana a byla největší stavbou tohoto typu na ostrově. Hradby jsou tak mohutné, že na obranu prý stačilo patnáct rytířů a tři stovky místních obyvatel. Ve městě stojí také mešita, protože Kos byl díky nevelké vzdálenosti od Turecka pod jeho vlivem a součástí Řecka se stal až v roce 1947.

Pohostinnost má jméno Kos  

 Kdo ví, jak to místní dělají, že jsou stále usměvaví, pohostinní a přátelští. Možná za to může tisíciletá historie, na niž jsou právem hrdí, možná slunce, které zemi zalévá hřejivými paprsky po celý rok. Po prohlídce památek každopádně zajděte do některé tradiční taverny a ochutnejte dobroty, které si doma sami nepřipravíte, nebo nebudou chutnat tak skvěle jako tady. Okurkové tzatziki s plackami pita, masové špízy suvlaki, lilková musaka, selský salát se sýrem fetai další vyhlášené pochoutky a k tomu džbánek bílé retsiny s chutí a vůní pryskyřice, to všechno k Řecku patří stejně jako báje vyprávějící o starořeckých bozích. A domů si přivezte alespoň sklenku zdejšího oblíbeného tymiánového medu, jehož vůně vám bude připomínat kouzelnou dovolenou na ostrově Kos.