Bílá hora v Praze
Bílá hora se svou nadmořskou výškou 381 m n.m. není zase tak vysokou horou. Lepší pojmenování by bylo vrch či návrší. Složena je z bílých pískovců a druhohorních opuk. Od středověku se zde těžila opuka ke stavebním účelům. Po lomech zde zbyly mírné deprese. Obnažená, bez vegetačního krytu, měla bílou barvu. Odtud její pojmenování. Ale snad by se mohla jmenovat i po slovanském bohu jménem Bělbog (= Bělboh), který byl bohem dobra, dne, všeho pozitivního. Protiklad mu tvoří Černobog (= Černoboh), který byl bohem zla, temnot, neštěstí. Neví se ale, jak to bylo s jejich existencí. Bělboh a jeho opak Černoboh jsou snad jen produktem raného křesťanství.
Slyšela jsem i domněnku, že pohanskému slovanskému bohu Svantovítovi se říká Bělbog. A to proto, že Svantovítovým nejznámějším symbolem je bílý kůň – bělouš.
Snad každý si pamatuje ze školních lavic, že se zde odehrála osudová bitva. Pro zopakování si školního dějepisu dodám, že v neděli 8.listopadu 1620 se střetly česká stavovská armáda a dvě armády katolické, tedy armáda císaře Svaté říše římské Ferdinanda II. Štýrského a armáda německé Katolické ligy. Jak to dopadlo, všichni víme ze školy. Na 300 let jsme se staly součástí Habsburské říše. Začalo nelehké období rekatolizace.
Osudného dne 8.listopadu 1620 stálo proti sobě asi 21 000 vojáků stavovského vojska proti 26 000 vojáků armády císařské a Katolické ligy. Takové množství vojáků bylo rozloženo v širokém okolí kopce nazvaném Bílá hora. Území, kde se bojovalo, spadá teď pod části Prahy, kterými jsou Ruzyně, Liboc, Břevnov a Řepy.
Samotný vrchol Bílé hory je na katastrálním území Ruzyně. Jedno z křídel stavovské armády se dotýkalo zdi obory Hvězda. Zeď byla tehdy dokonce na několika místech zbořena. Obora Hvězda už patří pod katastrální území Liboce. Území východně od vrcholku kopce patří pod Břevnov. Území jižně od kopce Bílá hora spadá do části Prahy zvané Řepy. V Řepích leží barokní kostel Panny Marie Vítězné obklopený ambity. Postaven byl jako symbol vítězných katolických vojsk. Předcházela mu kaple postavená už v roce 1624. Ta sloužila jako shromaždiště ostatků padlých vojáků, které zůstaly na místě bitvy ještě dlouho po ní.
Teď se vrátím na vrchol Bílé hory. Je to zvláštní místo. Vrcholek je travnatý, s několika lavičkami. Přímo na vrcholku je mohyla, připomínka bitvy z roku 1920. Postavena byla tedy až 300 let po bitvě. Travnatý vrcholek je obklopen polem, na kterém se pěstují zemědělské plodiny. Pole je obkrouženo zástavbou vilek z první poloviny 20.století. Právě pole osázené plodinami působí v okolní zástavbě zvláštně, jakoby zbytečně. Vypadá, jako kdyby tam zůstalo jako připomínka pole válečného. Je to paradox, v místě krveprolití je dnes plodící pole.
A mimo to, když se povede počasí, je možné se radovat z dalekých rozhledů. Já jsem při mé návštěvě moc pěkné počasí neměla, ale údajně tam lze nechat oči zabloudit až na Říp. Je to tedy místo dalekých rozhledů. Ale pěkný pohled se přes pole naskytne i na zelený pás stromů blízké obory Hvězda a z této zeleně vykukující letohrádek.