Praha (Řepy) - klášter servitů (benediktinek) s kostelem Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře

Bílou Horu má sice většina z nás zřejmě navždy spojenou s jednou z našich „nejslavnějších“ porážek, ale najdeme zde i záležitosti podstatně pozitivnější. Například půvabný klášter servitů, který později i s mariánským kostelem převzaly sestry benediktinky. A i když se jedná o velmi sympatický poutní areál, na kterém se výrazně podepsal sám geniální Santnini, mnozí o této památce hovoří jen jako o mariánském kostelu. Pojďme tedy tuto nepravost uvést na pravou míru ...

Je pravda, že vznik tohoto poutního místa zůstává s onou bitvou, která se na na Bílé Hoře odehrála dne 8. listopadu 1620, natrvalo spojen. Poutní areál s kostelem Panny Marie Vítězné totiž v letech 1704 až 1730 vznikl postupným rozšiřováním kapličky sv. Václava (později Panny Marie) s kostnicí. Ta byla postavena v letech 1622 až 1624, aby sem mohly uložit kosti padlých z nedalekého bojiště. Z kapličky se postupně stalo poutní místo, které roku 1648 vyrabovali Švédové. Spojením se slavnou bitvou je i obrázek Madony s Ježíškem a několika světci, který našel v předvečer bitvy mnich Dominik. Tento obrázek, na kterém mají všichni kromě Ježíška vypíchnuté oči, prý měl povzbudit císařské vojáky a dnes jej najdeme na hlavním oltáři poutního kostela.

Pro mnohé bude jistě tím nejpřitažlivějším fakt, že projekt chrámové kopule, ambitů a nárožních kaplí je dílem věhlasného barokního architekta Jana Blažeje Santiniho, který zde pracoval coby člen mariánského bratrstva. Zajistit dostatek financí pak bylo úkolem zejména hradčanského malíře a „podnikatele ve stavebnictví“ Kristiána Luny.

V současné době je vstup do areálu možný hodinu před konáním pravidelných mší (ty probíhají v neděli v 11:00 hod. a ve čtvrtek v 17:00 hod.). Zajímavostí zdejšího – v roce 2007 zřízeného - ženského kláštera benediktinek je skutečnost, že mimo bohoslužby chodí řádové sestry v civilním oblečení a nadále pracují ve svých původních profesích, které vykonávaly před vstupem do kláštera. Jeho součástí je také tzv. Poutnická zahrada se záhony kvetoucích trvalek i bylin, která je příjemným relaxačním místem, volně přístupným denně kromě pondělí v čase od 9:00 do 18:30 hod.

Vraťme se ale k dějinám kláštera, které provází četné „pikantérie“. Začali jej v roce 1628 stavět servité, ale dokončili jen jeho část, která byla následně proměněna na hostinec známý jako Velká hospoda nebo Hospoda na Bílé Hoře (nedokončený klášter servitů tedy sloužil jako zájezdní hostinec a později i argentinská nebo čínská restaurace). Mariánská kaple byla následně základem rozsáhlejší stavby, kterou vybudoval v letech 1708 až 1730 již zmíněný Kristián Luna (někdy se však uvádí jeho jmenovec Dienzenhofer). V roce 1709 vznikla kruchta s varhany a vzápětí i kaple sv. Rozálie a kaple sv. Hilaria. Konečná stavba byla typickým barokním poutním kostelem s ústřední svatyní obklopenou kaplemi, ochozem a domem správce.

V roce 1811 prodal Josef II. kostel v dražbě, takže jej díky kanovníkovi Josefu Čapkovi získala zpět církev. Čapek dokonce pro kostel zajistil peníze od francouzské císařovny Marie Luisy, manželky Napoleona I. Během II. světové války zde sídlila Luftwafe a protiletecká obrana letiště v Ruzyni. Za vlády komunistů byl sice poutní kostel přístupný veřejnosti, ale přilehlé hospodářské budovy využívala StB k odposlechům. Po roce 1989 získal celý areál zpět řád benediktinů, který jej vlastnil od roku 1828.

Ústřední chrámový prostor je poměrně malý a má půdorys kříže, nad jehož rameny jsou kopule s lucernami. Jižní kopuli zdobí nástropní freska Václava Vavřince Reinera, která zobrazuje karmelitánského pátera Dominika modlícího se před bitvou. Až později se ve středové kopuli objevila freska známého bavorského malíře Kosmase Damiána Asama Oslava církve českými patrony. V severní kopuli vidíme fresku Jana Schöpfa, znázorňující útěk stavovského vojska po bitvě na Bílé Hoře.

Poměrně rozlehlé nádvoří ohraničují ochozy s barokními freskami, v jejichž rozích se nacházejí kaple sv. Vojtěcha (r. 1710), sv. Jana Nepomuckého (r. 1712), Nejsvětější Trojice (r. 1713) a Božího hrobu (r. 1714). V křížové chodbě jsou vymalována česká, moravská a německá mariánská poutní místa s německo - českými nápisy. Za architektonicky bohatý a velmi významný bývá označován jižní vstup z let 1713 až 1729, který tvoří trojdílná brána zdobená plastikou Zvěstování z roku 1710. Jejím autorem je Jan Oldřich Mayer, který vytvořil i sochy sv. Šebestiána a sv. Rocha před portálem. Na oltáři v kapli sv. Václava je umístěna kopie shořelého renesančního obrazu Narození Páně.

K poutnímu areálu Panny Marie Vítězné na Bílé hoře se nejlépe dostaneme „okružní“ tramvají č. 22 (konečná zastávka). Barokní klášterní areál je naší národní kulturní památkou a rozhodně stojí za návštěvu. Už jen proto, že se zde od roku 2016 rekonstruovalo … 

Za samostatnou zmínku snad ještě stojí výčet toho, co všechno zde spadá pod ochranu našich památkářů. Jedná se o orientovaný kostel Panny Marie Vítězné, arkádové ambity s nárožními kaplemi a bránami, tzv. studniční stavení (před jihovýchodní nárožní kaplí se nacházející drobná zděná stavba s vnitřním zvedacím zařízením), dům administrátora (západní jednopatrový objekt s podkrovím v mansardové střeše, přízemní zimní kaplí a zbytky malířské výzdoby v interiéru), kaple Božího hrobu (severní gotizující stavba z konce 18. století nebo z 30. let 19. století), hospodářské budovy, ohradní zeď s šesti brankami a sochy sv. Rocha a sv. Šebestiána, které se sem dostaly až 40 let po svém vzniku.

Jako cenná, významná a vysoce kvalitní barokní památka, symbol nástupu pobělohorské protireformace a celistvý areál s jedinečnou ikonografií nástěnných a nástropních maleb i děl předních umělců své doby byl někdejší klášter servitů s kostelem Panny Marie Vítězné zařazen mezi naše chráněné památky hned v květnu roku 1958. Od července roku 2018 se jedná o národní kulturní památku.

Závěrečné PS: Tuto krásnou památku jsem navštívil opakovaně, ale tento článek v podstatě vznikl jen proto, že jsem zalistoval starými alby fotografií a chtěl jsem takto ukázat, jak to zde vypadalo v březnu roku 2008 (i když takovéto místo je, samozřejmě, potřeba občas připomenout). Celá fotogalerie je tak úmyslně tvořena výhradně skeny fotografií 13 x 9 cm z doby před 16 lety.