Černá bitva na Bílé hoře – největší porážka v „české“ historii slaví 400 let

Letošního 8. listopadu tomu bylo přesně 400 let, co se odehrála bitva, která ovlivnila po dalších 300 let osud nejenom českých stavů. Bitva na Bílé hoře je považována za jeden z milníků naší historie.

 

Názory se však liší na to, zda se jednalo 8. listopadu 1620 o nejhorší porážku českého národa a zda Bílá hora znamenala národní trauma. Jisté je, že to, co se odehrálo ten den, definovalo politickou, náboženskou i kulturní podobu našich zemí na dlouhou dobu. Otázkou je, zda pouze negativně?

 

Zajímavé určitě je také to, že první velká bitva třicetileté války mohla skončil jinak. To ostatně každá bitva. Ale na začátku listopadu roku 1620 se na Bílé hoře i v jejím okolí děly zajímavé věci. V té době se většinou v zimních měsících neválčilo, ale situace v tomto případě došla tak daleko, že už to nešlo odložit na jaro.

 

Před vlastní bitvou to nevypadalo na drtivou porážku Českého stavovského povstání. Císařská armáda sice měla o cca 5 tisíc mužů víc, ale Českým stavům hrálo „do karet“ dobré strategické postavení a patrně také skutečnost, že bitva byla vnímána z české strany jako vítězná. Možná za to mohla právě ta bezstarostnost a s tím spojená morálka. A samozřejmě peníze. Ty hrají vždycky důležitou roli. Stavovští vojáci totiž nedostali již nějakou dobu žold a otázkou je, kolik tam bylo bojovníků, kteří byli připravení jít do bitvy jenom za víru, za „českou“ myšlenku. Vojsko prostě netvořili „husité“.

 

Někteří velitelé snad dokonce bitvu zapíjeli již dopředu a ti „nejpilnější“ boj ani nestihli. Zda jim v pražských putykách tolik chutnalo nebo byli přesvědčeni o jednoznačném vítězství se asi nedozvíme.

 

Ostatně ani český král Fridrich Falcký bitvu zrovna moc nepodpořil. Snad dokonce zrovna obědval. A jak známo Prahu druhý den velmi rychle opustil. Jeden rok a pár dnů po své korunovaci. Kdo to byl vlastně ten český král? Koho posadili v roce 1619 čeští stavové na trůn? Později přezdívaný „Zimní král“ byl vévoda a kurfiřt falcký, pocházející z rodu Wittelsbachů, tedy Němec.

 

Tudíž český král vlastně neprohrál. A Češi? Poraženou stavovskou armádu netvořili jenom nekatoličtí Češi, ale také dost najatých žoldnéřů, cizinců různého vyznání. Obdobně na tom byli posily z Moravy.

 

Určitě nechci znevažovat tuto významnou událost, jenom je dobré si připomenou, že to bylo trochu jinak, než nás učili ve škole (ani nevím, co se učí dnes). Já se rád zajedu podívat na to místo, i když pomníček na louce uprostřed vilové zástavby působí prapodivně. A fotografie jsem také pořídil osobně (i když ne letos).