Bodrum – mauzoleum v Halikarnasu (hrobka krále Mausola, Mozolesi)

Mauzoleum v Halikarnasu muselo být nádhernou stavbou. A i když se zde dnes už procházíme pouze po jeho ruinách, musíme si uvědomit, že na tomto místě kdysi stával jeden ze sedmi starověkých divů světa. A také zapojit vlastní fantazii a pocítit dech dávných časů …

Mauzoleum bylo postaveno v letech 353 až 350 před Kristem a definitivně zničeno (zemětřesením?) nejpozději v roce 1404 (často se ale také udává možnost zániku v celém období mezi 12. stoletím a rokem 1402). V době stavby hrobky se ještě turecký Bodrum jmenoval Halicarnassus a vládla zde dynastie Achaimenovců. Tedy Peršané.

Stavebníky 42 až 45 metrů vysokého mauzolea byl manželský pár tvořený sourozeneckou dvojicí – Mausolos a Artemisia II., kteří zde vládli 24 let, autory jeho podoby řečtí architekti Satyros a Pythius z Priene. Zmínit ale musíme také architekta a sochaře Scopase i několik dalších skvělých řeckých sochařů, jakými byli např. Leochares, Timotheus nebo Bryaxis. A ti zde měli práce opravdu dost a dost. Je přitom zajímavé, že každý z nich vytvořil sochy pro jednu stranu mauzolea. A velmi neobvyklý byl také fakt, že sochy nepředstavovaly jen bohy starověkého Řecka, ale i zvířata.

Mauzoleum bylo v tomto případě stavěno skutečně jako Mausolova hrobka a teprve mnohem později se toto označení věhlasného díla v Halikarnasu začalo obecně používat pro nadzemní hrobku. A Mausolos si svým způsobem věčnou připomínku zaslouží. Ne pro svou zálibu v incestu, ale proto, že byl velkým mecenášem výtvarných umění i architektury a také – jako každý správný despota (ve smyslu byzantského šlechtického titulu, samozřejmě) - podporovatel řecké formy demokracie.

Slavné mauzoleum se v době Mausolovy smrti stále ještě budovalo (nebo dokonce se jen s jeho stavbou začínalo) a jeho dokončení se nedočkala ani Artemisia, která svého manžela (a bratra) přežila o pouhé dva roky. Práce však pokračovaly dál, protože stavitelé mauzolea, slavní sochaři i stovky řemeslníků chtěli vzdát poctu jak svému mecenášovi, tak i samotnému sochařskému umění.

Hrobka byla postavena na kopci s výhledem na město a obklopena uzavřeným nádvořím. V jeho středu byla kamenná plošina, nad kterou se tyčilo samotné mauzoleum. Součástí hrobky bylo monumentální schodiště lemované kamennými lvy. Schodiště vedlo na vrchol plošiny, kterou zdobilo u vnějších zdí hrobky množství soch bohů a bohyní. Na každém rohu hlídali hrobku kamenní válečníci na koních. 

Uprostřed plošiny se mramorová hrobka zvedala k nebesům v podobě zužujícího se bloku. Tato část hrobky byla pokryta basreliéfy zobrazujícími bojové scény (kentauři s Lapithy, Řekové s Amazonkami). Na vrcholu této části hrobky se nacházelo třicet šest štíhlých sloupů, přičemž mezi každou dvojicí sloupů stála socha. Za sloupy byl ukryt pevný obdélný blok (cela), který nesl váhu masivní střechy hrobky. Ta měla tvar jehlanu a tvořila téměř třetinu celkové výšky mauzolea. Na vrcholu pak byla umístěna kvadriga, tedy čtyři koně táhnoucí vůz, který vezl Mausola a Artemisii.

Pro návštěvníky Bodrumu je jistě nepříjemným zjištěním, že všechny cenné a krásné artefakty (nejen) z Mausolovy hrobky byly roku 1856 odvezeny do londýnského Britského muzea.

Samotné mauzoleum sice pravděpodobně zničilo zemětřesení, ale co nedokázala přírodní katastrofa, to zvládli v 15. století johanité při budování svého hradu. Někdejší div světa jim poskytnul velmi levný stavební materiál, který zde částečně můžeme vidět dodnes. Tehdy použili i zmíněné reliéfy, ale většina mramoru byla rozemleta na vápno. Přitom tato stavba přežila útoky vojsk Alexandra Velikého (334 př.n.l.) i pirátů (62 a 58 př.n.l.).

Ještě v 19. století byly na místě mauzolea základy hrobky a některé rozbité sochy. Bohužel sem vzápětí (tedy roku 1852) dorazila britská archeologická expedice, která tady pod vedením archeologa Charlese T. Newtona pracovala tři roky a „zabavila“ všechno zajímavé co našla. Mezitím se sem vloupali vykradači hrobů a zničili některé podzemní pohřební komory. Na druhou stranu se zde ještě v roce 1972 uskutečnily vykopávky.

Podle dávných popisů mělo obdélné mauzoleum obvod 125 metrů a výšku 11,4 m (myšlena pouze jeho hlavní část obklopená sloupy a nazývaná pteron). Bylo zde nalezeno několik soch v životní i nadživotní velikosti (většinou o výšce 1,5 až 1,6 m a jednalo se hlavně o 20 soch lvů). Dalším důležitým nálezem pro představu o velikosti hrobky byla vyhloubenina ve skále, na které stavba stála (hloubka cca 2,5 m, plocha 33 x 39 m). Našly se i obrovské ženské hlavy, které asi představovaly šestici karianských měst začleněných do Halikarnassu.

Sám Newton zde se svou expedicí vykopal části reliéfů, které zdobily zeď hrobky, a fragmenty stupňovité střechy. Bylo také objeveno zlomené kamenné kolo kvadrigy (průměr 2 m) a nakonec dokonce našel i vrcholové sochy Mausola a Artemisie. Na podzim roku 1857 navíc odvezl Newton z tohoto místa několik bloků mramoru, které byly následně použity na stavbu nového královského doku na Maltě.

Areál Mauzolea najdeme na adrese Turgutreis Caddesi. Je veřejnosti přístupný denně kromě pondělí, a to od 8:00 do 17:00 hod. Vstup je zpoplatněn a podle ročního období se výše vstupného pohybuje od 8 do 25 TL.