Boňkov - Soudkova štola
Turistické cíle • Důl, štola, šachta
Karbon, kulm, perm... tahle slova nejsou cizojazyčnými nadávkami, ale odbornými názvy z geologické minulosti Moravské brány a jejího kopcovitého okolí za období prvohor. Tehdy vznikala droba i břidlice, které byly ještě v nedávné době těženy na okraji Oderských vrchů u Olšovce a Boňkova. V prvním případě se z dnes zatopených lomů získával pevný stavební kámen, vhodný jako základ na stavbu silnic, v druhém pak břidlice využívaná kdysi jako výtečná střešní krytina. Ta nejkvalitnější se nelámala v lomech jámových, ale ve štolách v pevné skále, kde nebyla hornina tolik zvětraná.
Předminulou sobotu jsem se trouchu pocoural po Potštátském skalním městě a jeho okolí a při zpáteční cestě zamířil k zatopeným lomům v Olšovci. Zhruba v polovině cesty – za busovou zastávkou Olšovec, Boňkov, rozcestí – jsem ale „prozkoumal“ ještě jedno velmi zajímavé místo. Povědomí o něm jsem měl - díky „záložce“ v PC na výborný článek od šumperského turisty Aleše Matějíčka - už dlouho, předlouho... ale znáte to, člověk stále něco odkládá na příště, léta běží a najednou máte na hlavě buď pleš anebo šediny... a skutek utek!
Ale k věci: jedná se o typické hornické dílo, v němž se dobývala kvalitní kulmská břidlice – o Soudkovu štolu, dnes s přídomkem přírodní památka o rozloze asi 0.72 ha. Hlavním důvodem ochrany se stalo deset druhů netopýrů v podzemí žijících, z nichž tou nejchráněnější je populace vrápence malého. Kromě ní zde „bydlí“ např. netopýr velký, brvitý, řasnatý, ušatý, černý a další poletuchy.
Soudkova štola vznikla při podpovrchové těžbě břidlice někdy v polovině 19.století a těžilo se zde zhruba sto let. Při čtení Alešova článku jsem se radoval, že uvidím i kousek zdejšího podzemí: při jeho mnohem starší návštěvě byla totiž hlavní i boční chodba do těžební komory a dnes zatopené šachty přístupná (ochranné mříže zřejmě padly za oběť vandalům), jenže ono se to tu od té doby trochu změnilo. Oba vstupy do podzemí jsou nyní zataraseny pevnými železnými dveřmi a dovnitř se dá – jako za katr – nakouknout jen malým zamřížovaným okénkem umístěným ve výši očí.
I tak mi ale tohle zajímavé místo rozhodně stálo za návštěvu a kromě skalnatých vstupů do podzemí jsem v lokalitě narazil ještě na starý opuštěný jámový lom a směrem k silnici na velké haldy břidličné hlušiny.