Bovec - pevnost Kluže (Trdnjava Bovške Kluže)

Klužská pevnost bývá nejčastěji označována jako nejvýznamnější památka v údolí řeky Soči. Tuto zajímavou fortifikační stavbu najdeme ve slovinských Julských Alpách, nedaleko městečka Bovec a ve směru na horské sedlo Predel. Majestátní pevnost se tyčí v úzkém údolí, nějakých 65 metrů nad hladinou řeky Koritnice a ve strategickém místě, které se snažili v průběhu dějin kontrolovat staří Římané (první opevnění), republikánští Benátčané (pevnost vybudovaná roku 1471) i monarchističtí Habsburkové (tvrz z roku 1509, později několikrát zrekonstruovaná a rozšířená). A muselo se vždy jednat o stavbu, na kterou mohli být její autoři právem hrdi. Vždyť tato horská strážní pevnost, dovedně schovaná za kopcem Rombon, odolala nájezdům Turků, ne zcela úspěšně bránila monarchii před Napoleonovou armádou a nezničily ji ani mnohé boje během I. světové války. Tím předčila svou „horní“ sestřičku zvanou Hermann, která byla postavena v roce 1906, aby ji Italové rozstříleli již roku 1915.

Kdy „dolní“ pevnost Kluže, nazývaná také Fort Flitscher Klause, přesně vznikla, se vlastně dodnes neví. První zmínky o ní sice pocházejí již z 15. století, ale tehdy se ještě jednalo pouze o stavbu dřevěnou. Ta byla po zemětřesení v roce 1511 rozšířena a další velké úpravy ji čekaly v průběhu 17. století. V roce 1797 pevnost vypálila a téměř srovnala se zemí francouzská armáda (Francouzi byli dlouho neúspěšní, ale nakonec zaútočili shora, z Rombonu; přesto „zbytky pevnosti“ bojovali s napoleonskou armádou také v letech 1805 a 1808), a poté nastal čas na vznik pevnosti nové. Ta byla dokončena – za jeden a půl roku a pod dohledem císaře Františka Josefa I., jehož návštěvu zde dodnes připomíná kamenný nápis na trávníku před pevností - teprve v listopadu roku 1882 a dochovala se v této podobě až do současnosti. Náklady na její stavbu představovaly více než 106 tisíc zlatých a je zajímavé, že již tehdy přišly administrativní a správní úkony se stavbou spojené na sumičku ještě o 5 tisíc zlatých vyšší.

O pevnosti Kluže se říká, že je jedinou zachovalou stavbou tzv. Korutanské pevnosti ((Kärntner Sperren).a jednou z mála rakousko – uherských alpských pevností vůbec. Dokonce se dochovalo i vnitřní vybaveni, včetně drahých litinových střílnových štítů a opancéřovaná kopule, která sloužila jako pozorovatelna. Z vnějšího vybavení chybí jen kovový můstek a obranný portál s železnými vraty, který se využíval k zablokování silnice a který po II. světové válce zabavili Američané.

Bovsko - klužská pevnost byla vybudována na ruinách předchozí pevnosti a poprvé zde byly umístěny 120 mm pevnostní zbraně, včetně kulometů Maxim. Jako stavební materiál byl použit přitesaný kámen z předchozí pevnosti, doplněný o železobeton. Spolu s horním Hermannem tvořila tzv. Bovskou obrannou bariéru, což byla nejvýchodněji položená alpská obranná linie a součást šesti Korutanských pevností, vybudovaných při hranici s Italií v letech 1808 až 1900. Ještě roku 1909 byly za účelem posílení bezpečnosti silnice na Tarvisio před pevností ve skále vytesány tři štoly, vybavené světlometem a kulomety a s pevností propojené podzemními chodbami s telefonem a tzv. mluvícími rourami. Výhodou pevnosti bylo také to, že ji útočník viděl vždy až na poslední chvíli a ona se tak stávala výbornou zbraní pro boj zblízka. Po válce byly již podzemní štoly plné suti a jejich okolí postupně zarůstalo. Teprve v roce 2008 byly zahájeny práce na terénních úpravách, které měly toto historicky významné místo zpřístupnit turistům. A například zmíněné skalní chodby jsou dnes osvětleny a volně přístupné.

Pevnost byla postavena ve tvaru písmene L, s hlavním průčelím ve směru na jih. Hlavní budovu a kaponiéru spojuje úzký koridor se střílnami a centrální nádvoří pevnosti najdeme v její severní části. Přístup k fortu brání také - 3 metry široký a 2 m hluboký - příkop, který je přemostěn. Obránci pevnosti byli vyzbrojeni mj. ručními palnými zbraněmi, kulomety M.4, 120 mm a 90 mm kanóny M.61 (později je nahradil 120 mm kanón M.80) a granáty. Součástí vybavení pevnosti byly sklady potravin na 45 dní, 78 m³ dříví a 379 kg ropy. Posádku pevnosti prý tvořilo 180 mužů, včetně tří důstojníků, jednoho lékaře a jednoho holubáře. Voda do cisterny se jímala nejprve dešťová, později říční. V období I. světové války zde však už sídlilo pouze velení a zásobovací stanice.

Pevnostní tvrz sice byla po roce 1917 opuštěna, ale italské vojenské úřady se rozhodly ji i nadále udržovat. Po skončení války sice železnou část fortu rozkladlo obyvatelstvo z okolních obcí, ale i tak sem byla ještě během II. světové války umístěna posádka wehrmachtu. Američané pak v září roku 1947 obnovili most přes řeku Koritnica (a zdemolovali kamenný portálový zátaras), a poté již získala pevnost do vlastnictví Jugoslávská lidová armáda, která nechala tuto fortifikační stavbu poměrně silně zchátrat. Záchrana tak přišla teprve s rokem 1987, kdy pevnost přešla do obecního majetku. Až v roce 1998 však začaly restaurátorské práce, v rámci kterých se součástí komplexu stala také svatební síň nebo přednáškový sál. Každoročně se zde také konají akce, kdy různí nadšenci z celé Evropy na nádvoří pevnosti předvádí rekonstrukce bojových scén z II. světové války.

Dnes zde najdeme muzeum s expozicí zaměřenou na obě světové války i na přírodní zajímavosti regionu. Vstup je, pochopitelně, zpoplatněn a otevřeno tady mají nejdéle o prázdninách, kdy je otevírací doba denně od 9,00 do 20,00 hod. Nepřístupná je pevnost od začátku listopadu do konce dubna a v měsících květen a říjen bývá otevřeno pouze o víkendech.

Mezi významné slovinské památky byla pevnost Kluže zařazena v roce 1990.