Byala – Bílé skály (Бяла - Белите Скали, Belite skali)
Turistické cíle • Příroda • Skalní útvar
Bílé skály u bulharského městečka Byala, nacházejícího se na černomořském pobřeží, jsou téměř vším, co si dokážete přát. Přírodní památkou, symbolem města, krásnou scénérií, bulharskou obdobou doverských útesů, kulisou galské pláže nebo – a to hlavně – ukázkou prehistorického vývoje země, kdy po „velkém třesku“ začínají vymírat dinosauři a modrá planeta mění svou tvář. Přitom je odsud mexický Yucatan vzdálen více než dost (asi 10.000 km) a v době srážky země s asteroidem (nebo skupinou asteroidů) se ještě Byala nacházela na dně moře, v hloubce přibližně 300 metrů.
Nejsem geolog, ale pochopil jsem, že Bílé skály (Belite skali) jsou cenné zejména tím, že jsou unikátní křídově-terciární hranicí, tedy přechodem od druhohor ke třetihorám. Je prvním takovým objeveným místem v Bulharsku a údajně teprve čtvrtým místem na světě, kde nalezneme stopy obřího kosmického kataklyzmatu, který vedl ke konci éry dinosaurů a současně ke zrodu a dalšímu vývoji savců. I díky tomu vzniklo v Byale (Bjale) v roce 2001 předváděcí centrum „Bílé skály", na jehož stavbě i provozu se spolupodílejí město Varna a Spojené státy americké (např. Agentura pro mezinárodní rozvoj). Cílem tohoto centra je ochrana a propagace relativně nového - státem chráněného - geotopu přírodní památky Bílé skály ve městě Byala.
Oblast s vysokou vědeckou a ekologickou hodnotou zahrnuje skalní výchozy na přibližně dvou kilometrech černomořského pobřeží. Vápencově-opukové Bílé skály dosahují výšky asi 20 metrů a táhnou se od severního konce bjalské pláže k ústí řeky Bílé. Zdejší vzácné vápence jsou pak charakterizovány jako světle šedé, s vysokým obsahem jílu. Proti srovnatelným oblastem jsou také čistší, tmavší a měkčí. Bílé skály jsou zkrátka považovány za světový geologický fenomén; jeden z mála, které poskytují vodítko k obří kosmické katastrofě vedoucí k zániku dinosaurů a rozvoji savců.
Nad skalami se sice vesele - a takřka nekontrolovaně - staví další a další objekty, ale procházka kolem nich po černomořském pobřeží je oázou klidu. Zejména pokud se ochladí a začne poprchávat (jako se to stalo nám), zde nepotkáte ani živáčka (nebo maximálně 2 podobně postižené jako my). Jenom se musíte připravit na ne zcela pohodlnou cestu, občasné nálety mořského ptactva a místy zapáchající hromady chaluh a schrány různých mořských korýšů a měkkýšů.