Chýšť

K vysvětlení tohoto prazvláštního pojmenování je nejlepším krokem otevřít knihu "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. II. díl. CH-L" od prof. Antonína Profouse, který v ní píše toto:

"Chýšť (lid. Chejšť), ves 6 km jv. od Chlumce n. Cidl.: 1368 Krnye de Hyscz, Kapras 56; 1386 curiam arat. in Chuderzicz, quam emit a Cunssone de Chiscz, AČ. 31/10 č. 34; 1396 Zwiest de Chigisst, DD. 21/134; 1415 in villa Oharz - - Nyemcziczich et in Wchisstech Mathias dictus Korczek de ib. decessit, proclam. in Colin, DD. 15/320; 1542 (1521) děd. svého v Chlumczy hradu - - Vgezda, Chysst, Wyklek - - vsí a dvoruov km. s pl., DZ. 84 D 15; 1559 zámkem a městem chlumczem - - ves Sstit, cheysstie, vykleky, DZ. 13 G 18ʼ; 1654 Chegsste ves, BR. 12/441; 1790 Cheysztie, Cheist, Schaller XVI, 24; 1835 Cheyscht (Chegsst), Sommer III, 48; úř. 1854 Chýště, 1886 Chejšť.

Původní tvar byl asi *Kyjiště (srov. Chyjice) z téhož appell. ve významu ʻmísto kyjůʼ, t. j. drobného lesa, srov. m. jm. Břevniště, Chmeliště, Mostiště a pod."

K tomu se ještě v dodatkovém V. díle uvádí: "Chýšť. Doklady nesvědčí pro původní podobu Kyjiště. Snad z OJ Chyška: 1369 Chiska, RDP 9ʼ; 1395 Nicolaum dc. Chiska de Wssestat, LC V, 225. J. S."

Zdejší osídlení však můžeme hledat již v době kamenné, což potvrzují artefakty z průzkumů z let 2002-2004 v souvislosti s výstavbou dálnice D 11, aby byla celá lokalita živá ve středověkém období, čehož důkazem můžou být u rybníka Lhotáčku pozůstatky zaniklé vsi Haškova Lhota, o níž se hovoří v letech 1454 a 1571, ale již v roce 1670 byla pustá. Podle Václava Horyny se však měla nacházet v katastru Chudeřic a zaniknout již za husitských válek. V poloze "V Nedabylicích" zase bývala ves Nedabylice, která byla poprvé připomínána predikátem roku 1376, ale již v roce 1571 byla pustá. Roku 1843 měla ves 40 domů a 313 obyvatel, přičemž do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního byla součástí panství Chlumec nad Cidlinou.

V roce 1849 se Chýšť stala samostatnou politickou obcí. V letech 1872-1873 zasáhla obec epidemie neštovic. 19. července 1884 zapálil blesk dvojici stavení a vedle toho zabil sedláka a hostinského Josefa Kuklu, když zavíral okno. 1. března 1888 47letý nádeník Matěj Kunc zabil cepem čeledína Josefa Nekvasila, za což obdržel trest ve výši 5 let těžkého žaláře. Roku 1890 došlo ke schválení stanov SDH. V roce 1897 Zemský výbor království Českého schválil zřízení nové obecné školy. Ta byla postavena o rok později nákladem 6 000 zlatých. Roku 1901 byl vybudován hřbitov. 13. září 1907 zdejší rolník Václav Kačer vystřelil na chlumeckého panského hajného Josefa Svobodu, aniž by ho však zranil. Když došlo k soudu, snažil se hajného uplatit, aby změnil výpověď. Výsledkem byl trest těžkého žaláře v trvání 6 měsíců, zostřeného šesticí postů. 15. ledna 1909 vznikla místní organizace agrárního dorostu. Roku 1913 se objevila v obci vzteklina. Před 1. světovou válkou tu působili tito živnostníci: hostinská Marie Horáková (nájemkyně hostince V. Kukly), hostinský Josef Vlk, obchodnice smíšeným zbožím Terezie Kabeláčová, kolář František Šlechta, kovář Václav Havlín a obuvník Václav Školník. Z front 1. světové války se nemělo vrátit 8 místních mužů (Karel Havlín, Václav Hubáček, Čeněk Kozák, Václav Malík, Václav Petrovický, Josef Pražák, Václav Špás, Čeněk Vejr).

1. června 1924 vznikl Spořitelní a záložní spolek pro Chýšť a okolí. O 2 roky později byla válcována zdejší silnice. V roce 1927 byly zahájeny meliorační práce o 2 roky dříve vzniklým vodním družstvem, jejichž počátek můžeme klást do let 1902-1903. Roku 1935 byla tato silnice opětovně zrekonstruována. Za německé okupace nosila obec pojmenování Chejscht. V roce 1949 byla ves přeřazena z chlumeckého do přeloučského okresu, čímž přišlo Královéhradecko o jednu z obcí bývalého chlumeckého panství, takže dodnes náleží k Pardubicku. Roku 1950 se Zemědělské strojní družstvo v Chýšti přetvořilo v JZD. V letech 1953-1954 byl vystavěn nový družstevní kravín, do něhož bylo 26. dubna 1954 svedeno 60 dojnic. V roce 1955 do něj zavedli vodovod. Roku 1960 bylo zřízeno agitační středisko, v němž bylo prvním kulturním počinem literární pásmo k 15. výročí osvobození ČSR. V roce 1973 projel vsí cyklistický Závod míru. V letech 1974-1975 byla v akci Z vybudována MŠ. Stejně tak byla provedena asfaltová cesta z Nového Města na Voleč. Roku 1982 byla provedena adaptace agitačního střediska. 31. července 1976 navštívil obec člen ÚV a vedoucí tajemník KV KSČ František Tesař. V roce 1991 vznikla družstevní pekárna a o 2 roky později byl vypracován projekt vodovodu. V letech 2004-2006 probíhala výstavba dálnice D 11 (viz https://www.skanska.cz/co-delame/projekty/57371/Dalnice-D11%2C-stavba-11051-Chyst-Osicky%2C-km-68%2C000-78%2C910). Roku 2016 byl objeven rozsáhlý denárový poklad (1 689 mincí nebo jejich zlomků). 16. listopadu 2018 byla vysazena lípa na počest 100. výročí vzniku ČSR.

Nejvýraznějšími místními pamětihodnostmi jsou: dřevěná zvonička s kamenným křížem z roku 1877; hřbitovní kříž z roku 1901; pomník padlým v 1. světové válce, který byl slavnostně odhalen 21. srpna 1921 a dřevěný kříž v polích na jih od obce. Mezi nejvýznamnější chýšťské rodáky náleží: učitel rolnických a hospodářských škol František Prášil (* 12. srpna 1866 Chýšť), profesor obchodních škol Jan Pánek (30. května 1882 Chýšť - 23. září 1928 Praha) a plukovník Josef Pánek (6. dubna 1891 Chýšť - 2. července 1942 Pardubice), od roku 1933 zástupce velitele pěšího pluku č. 37 v Levoči, od roku 1936 zatímní a od roku 1937 řádný velitel téhož pluku, jenž se zúčastnil v rámci protektorátního vládního vojska protifašistického odboje. Zdejší rolník Václav Kukla z čp. 10 (3. května 1853 Chýšť - 10. srpna 1913 tamtéž) býval zase dlouholetým členem chlumeckého okresního zastupitelstva a členem, od roku 1877 účetním a následně posledních 16 let pokladníkem Okresní záložny hospodářské v Chlumci nad Cidlinou. Vedle toho byl v roce 1908 jmenován čestným členem obce a obdržel stříbrný záslužný kříž s korunou, oboje na počest 25 let ve funkci obecního starosty. Na závěr ještě dodejme, že ke vsi se vztahuje řada pověstí a legend, z nichž některé jsou zmíněny v knize "Pověsti z kraje Malátova a Klicperova" od Václava Horyny.