Káranice

Jak již název této obce napovídá, tak měla vzniknout z toho důvodu, aby byl pobyt v ní za trest, o čemž se zmiňuje i prof. Antonín Profous ve své knize "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl II. CH-L":

"Káranice (v Káranici, do Káranice) ves 6 1/2 km vých. od Chlumce n. Cidl.: 1429 na Przestawlczich na tvrzi, -- w mlekosrbiech -- w Karaniczi na lidech platných a w Chuderziczich, DD. 20/57; 1544 (1494) w Sussinach tvrz - - w karniczych (!) 4 k. gr., DZ. 6 A 24; 1545 (1521) postoupil děd. svého w Chlumczy hradu -- Starewody, Karanicz (!), Chuderzicz, DZ. 84 D 15; 1559 zámkem a městem chlumczem - s vesnicemi -- chuderzicze, karannicze, Sstit., DZ. 13 G 18ʼ; 1790 Karanicz, Schaller XVI, 23; úř. 1854 Káranice.

U Sasínka čteme sice slc. káranice, e, f. káznice (Kott VI, 567), ale Kálal to slovo nemá a proto lze říci, že to bylo slovo umělé. - Naše MJ. vzniklo tedy substantivisující příponou -ice z adj. káraná, t. ves, v. stč. kárati ʽVorwürfe machen, züchtigenʼ (Geb. Sl. stč. II, 20), srboch.-csl. kárati ʽschlagen, strafenʼ (Bern. 487). Jm. Káranice bylo tedy přezdívkou vsi, která byla od vrchnosti vystavěna, aby do ní byli usídleni poddaní za trest (na po-kárání)."

Roku 1297 držel káranické okolí Všeslav ze Zachrašťan a Chudeřic, po kterém přešla ves do vlastnictví zemana Čeňka Šestáka z Přestavlk a posléze jeho syna Jana Šestáka z Přestavlk či též z Mlékosrb. První zmínka o vsi je však až v listině z 25. března 1429, v níž Unka z Přestavlk zapsal Dobraňovi ze Skochovic a Vaňkovi Kavalcovi z Lipoltic 3 000 kop grošů pražských na svých statcích "najprwé na Přestawlcích na twrzi, na popluží i na lidech platných, na řekách, na mlýně, na lukách, na lesiech, w Kosičkách na dworu poplužním, i na lidech platných, i na řekách, na lukách, na lesiech i na tom wšem, což k tomu příslušie, v Mlékosrbiech na dworu poplužním, na lidech na platných, na lukách, na řekách i na lesiech, i na tom na wšem, což k tomu příslušie, a we wsi v Karanici na lidech platných, w Chudeřicích na lidech platných, v Staréwuodě na lidech platných i s kostelním podacím, w Luhu na kostelním podání a na wsi Piesku na lidech platných, na řekách, na lukách, na mlýně, na lesiech i na tom na wšem, což k tomu příslušie, a na horách, w Nuticiech a w Litkowě na lidech platných, na lesiech, na potocích i na tom na wšem, což k tomu příslušie, a na tom na wšem, což kde mám aneb mieti budu". V roce 1437 byla ves držena Jiříkem a Karlem z Pouchobrad a od nich ji získali roku 1494 Pernštejnové, kteří připojili Káranice ke chlumeckému panství, v jehož rámci zůstaly až do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního. Roku 1547 měly Káranice 12 lidí osedlých a v roce 1654 pouze 8. Roku 1775 se zdejší hospodáři zapojili do selského povstání. V roce 1843 měly Káranice 26 domů a 196 obyvatel. 24. června 1848 zničilo veškerou úrodu velké krupobití.

O rok později se staly Káranice samostatnou politickou obcí. V letech 1848-1861 byl rychtářem a nato prvním zvoleným obecním starostou Jan Vosáhlo z čp. 18. 21. listopadu 1857 byly slavnostně posvěceny nově vybudovaná Boží muka. 30. června 1866 utekli zdejší obyvatelé do lesů k Běloveskému rybníku, aby se tam ukryli před pruskými vojáky. 7. prosince 1868 shodila velká vichřice Boží muka a několik stodol i domů. V roce 1873 byla vybudována severozápadní dráha. Roku 1888 byla postavena socha u mlýnské cesty. V roce 1891 byla pořízena nová stříkačka (v "Národních listech" z 9. srpna 1891 se hovoří o potvrzení stanov SDH v Káranicích). Roku 1893 došlo ke zřízení osobní zastávky na trati severozápadní dráhy. O 3 roky později byl ustaven SDH, jehož stanovy byly schváleny c. k. místodržitelstvím až v roce 1898. Roku 1901 byla postavena hasičská kolna s místností pro stříkačku. V roce 1904 došlo k založení Spořitelního a záložního spolku pro Káranice a Chudeřice. Roku 1906 byla postavena obecní váha a založeno Hospodářské strojní družstvo pro Káranice a okolí. V roce 1907 byla postavena kolna strojního družstva a zvonička. Téhož roku vznikla Hospodářsko-čtenářská beseda. V roce 1908 byl opraven kříž a jeho oplocení. Na památku 60. výročí anování císaře Františka Josefa I. byly na návsi vysázeny lípy a u kůlny strojního družstva topoly. Téhož roku začalo Vodní družstvo pro Káranice a okolí s melioracemi zdejších pozemků. V roce 1909 bylo obcí koupeno čp. 8, z něhož se stal posléze obecní dům, přičemž bývalá návesní pastouška čp. 17 byla zbourána. O rok později vyhrála obec užívací právo k rybníku Pavlasu. Roku 1911 byl zrušen obecní rybníček. V letech 1912-1914 byl veden soudní spor o rybník Pavlas, jenž obec nakonec prohrála. V roce 1913 se od Káranic odtrhly Chudeřice. 28. června 1914 se v Káranicích uskutečnil župní hasičský sjezd. Roku 1915 byl zrekvírován zvonek, ale na prosbu starosty byl ponechán ve zvoničce. V noci z 27. na 28. listopad 1917 vyhořela stavení čp. 28, 11 a 36. Z front 1. světové války se nevrátilo 5 místních mužů (Josef Petr, Josef Bendák, Josef Šimek, Adolf Doležálek a Josef Pacholátko z čp. 48).

V roce 1922 bylo vybudováno železniční nákladiště, kam byla přesunuta i obecní váha. 19. září 1922 vyhořelo Steklovo stavení čp. 4, hospodářství Františka Synka a stodola Františka Kvasničky. O rok později stavěl parní pilu u nádraží J. Flídr z Kratonoh, ale nakonec skončil tento závod v konkursu a katr byl odsud odvezen. Tehdy byla opravena rovněž hasičská kolna. V letech 1922-1925 došlo k parcelaci třesického, chudeřického a obědovického dvora. Roku 1924 byla postavena nádražní budova, otevřen nový obecní písník a ustaven SDO. 30. dubna 1924 vyhořelo čp. 29. V roce 1925 byla provedena elektrifikace obce. 7. března téhož roku se rozsvítily první žárovky v obci, ale na nádraží se začalo svítit až v září 1925. V témže roce došlo k likvidaci strojního družstva a zbourání jeho kolny. O 2 roky později byla elektrická síť rozšířena do domků za nádražím. Roku 1929 postavil novou parní pilu chlumecký stavitel J. Izák. O rok později vznikl mlýn s pekárnou Františka Fidlera. V letech 1931-1932 byla na pomezí káranického a chudeřického katastru postavena nová školní budova. Roku 1934 se ustavil nový SDH a bývalý rybník Pavlas byl rozdělen mezi 14 místních hospodářů. Jednalo se o 9 ha, 90 arů a 28 m2, za něž bylo utrženo 30 426 Kč. 18. dubna 1936 byla na návsi zasazena Švehlova lípa. V noci z 18. na 19. června téhož roku vyhořel Fidlerův mlýn, ale ještě v témže roce byl jeho provoz obnoven. Rovněž došlo na stavbu nové silnice do Obědovic. Za německé okupace nesla obec pojmenování Karanitz. V noci z 5. na 6. května 1945 došlo k přestřelce mezi místními a příslušníky SS, během níž padli: Václav Schovánek z čp. 36 (v Horynově "Vlastivědě" je psán jako Václav Chovanec z čp. 6), Josef Pacholátko, Ignác Grochovec a Josef Klazar. 9. května 1945 přijela Rudá armáda. Po osvobození odešlo 9 rodin osidlovat Němci opuštěné Sudety. Roku 1951 zanikl SDO. 9. března 1953 došlo k ustavení JZD, které po 3 letech vybudovalo kravín pro 100 dojnic (stavba byla dokončena až v roce 1958). 1. listopadu 1956 byla v obci zřízena pošta, jež se k 25. dubnu 1971 přemístila do obecního domu čp. 48. 6. prosince téhož roku zasáhla obec velká vichřice, jež strhla jižní štít mlýna, který zdemoloval pekárnu, v níž byl zraněn zde přespávající mlynář. K obnově štítu došlo až v roce 1958. Roku 1957 byla v akci Z postavena nová hasičská zbrojnice, opraveny místní sochy a zřízen místní rozhlas. O rok později vandalové poškodili sochu Panny Marie. V letech 1957-1959 byl zřízen nový hřbitov. 1. dubna 1961 začala do obce zajíždět pojízdná prodejna a 1. října téhož roku zahájila svůj provoz samoobsluha. V roce 1961 byla ve dvoře čp. 20 vybudována nová vodní nádrž (rozšířena o rok později) a postaveno nové elektrické vedení, k němuž později přibyla měnírna elektrického proudu pro elektrifikaci železniční trati. V červenci 1963 zapálily jiskry od parní lokomotivy 15 ha pšeničného pole. Vzniklá škoda dosáhla 84 000 Kčs. 6. ledna 1966 začaly jezdit nákladní a od 20. ledna i osobní vlaky na elektrický pohon. Téhož roku byla vystavěna nová mostní váha. Postupně byla budována rovněž kanalizace. V roce 1968 byl zřízen park u nádraží. V letech 1969-1970 byla dokončena největší a nejsložitější část kanalizace. 1. července 1972 došlo k sloučení JZD Káranice a Chudeřice. 7. prosince 1972 vybuchla v čp. 21 tlaková plynová láhev, přičemž 3 osoby byly popáleny. Téhož roku byla ustavena nová místní organizace Čs. svazu žen. V roce 1977 byla dokončena stavba samoobsluhy. Roku 1980 došlo k rekonstrukci veřejného osvětlení. V letech 1992-1993 bylo zrekonstruováno a přestavěno čp. 15, v němž byla otevřena nová obecní restaurace. Roku 1994 došlo k vybudování tenisového hřiště. V roce 1996 byly do země položeny telefonní kabely. Roku 1997 byla zahájena plynofikace.

Ze zdejších pamětihodností musíme zmínit: sochu Panny Marie z roku 1968 (pořízena spolu se hřbitovním křížem z občanské sbírky, jež vynesla 2 100 Kčs a oba objekty vyšly pouze na 700 Kčs) na kamenném podstavci z roku 1912 na křížení silnic v západní části obce; kamenný kříž a zvoničku před čp. 6; pomník obětem obou světových válek z roku 1955 na křížení silnic v centru obce; kamenný pískovcový balvan s kovaným křížkem na památku padlým z Káranic 6. května 1945 u silnice I/11 a budovu nádraží čp. 50. Řada zajímavých objektů však během staletí zanikla, např. řada roubených stavení a stodol, a to i dlouhá léta tomuto trendu odolávající roubená stodola Josefa Dvořáka. Obcí rovněž vede dvojice cyklotras: č. 4199 Praskačka - Lhota pod Libčany - Kratonohy - Káranice - Chudeřice - Chlumec nad Cidlinou - Libice nad Cidlinou a č. 4272 Měník - Kosičky - Káranice - Chudeřice - Chýšť - Sopřeč. Nejznámějším místním rodákem byl starobydžovský řídící učitel Josef Sura (7. května 1877 Káranice - 28. ledna 1937 Chlumec nad Cidlinou). Na závěr je ještě třeba dodat, že v obci žil ruský legionář a držitel řádu Svatého Jiří Václav Sýkora (15. listopadu 1896 Libčany - 28. února 1933 Varnsdorf) a v Chlumci nad Cidlinou a v Káranicích vyrůstal básník, literární kritik, historik a překladatel Josef Rumler (20. července 1922 Chlumec nad Cidlinou - 1. listopadu 1999 Praha).