Dolní Studénky - Kostel sv. Linharta

Protože jsou na šumpersku dvě obce s názvem Studénky, pro rozlišení jsou jedny Horní (nedaleko Štítů), druhé jsou Dolní, ty sousedí s městem, v l. 1980-90 byly dokonce k Šumperku připojeny (jak bylo zvykem), po revoluci jsou ovšem opět samostatné. V roce 2013 si obec připomíná 660 let založení.

Aby se s Horními Studénkami zas tak moc nelišily, je v obci kostel sv. Linharta (v Horních je rovněž). Na rozdíl od toho hornostudénského je ale dosti novější. V 16. století byla ve Studénkách zřejmě jen dřevěná kaple, v r. 1701 měl být postaven již zděný kostelík. Ten zcela nevyhovoval a byl v 19. století zcela přestavěn (dá se říci vystavěn zcela nový). Z původního kostela se toho moc nedochovalo, stavba je vystavěna ve stylu nejsbližším empíru. Jednolodní chrám s hranolovou věží nad průčelím. Presbytář s půlkruhovým závěrem i hlavní loď jsou zastropeny valenou klenbou, prostor osvětlují půlkruhová okna s vitrážemi. Venkovní jednoduchá omítka je jen na průčelí členěna lesénou. Na severní straně obraz Krista se vzkříšenými, podle všeho s kostelem na pozadí. Vnitřní omítky jsou hladké, malba na stropě s portréty světců (sv. Václav, Sv. Jan Nepomucký, sv. Cyril, sv. Metoděj), na klenebních obloucích je šablonová malba. Většina vybavení je z 19. a 20. století. Kromě tradiční Křížové cesty i několik obrazů s biblickými výjevy. Z poslední doby přibyly štukové reliéfy (sv. Jiří, sv. Václav aj.). Asi největší pamětihodností jsou renesanční náhrobky Estery Syrakovské a jejich dětí na jižní straně kostela. Na kůru starší varhany, může se jednat o nástroj z kostela sv. Barbory v Šumperku (skříň). Ten byl za josefínských reforem r. 1784 zrušen (později ovšem obnoven). Tehdy právě varhany získaly Dolní Studénky. Sv. Linhart byl významným franckým velmožem v 6. stol., vzdal se svého postavení a začal pomáhat chudým a potřebným. Patron zajatců i zločinců (!), vězňů, ale i poutníků, pastýřů, sedláků, čeledínů, kovářů, bednářů. Modlí se k němu i šestinedělky, či za dobrý porod, proti duševním chorobám a bolestem halvy.

Před kostelem u cesty kamenný kříž z r. 1844 s věnováním Franze Holšce z č. 50.

Kolem kostela je čilý dopravní a cyklistický ruch, velká část šumperských cyklistů tudy směřuje do hanáckých rovin, je to téměř jediný směr z města, který nevede do kopců a hor.

https://www.turistika.cz/mista/dolni-studenky-nahrobky-bukuvku-z-bukuvky

Poutní kostel sv. Linharta v Horních Studénkách je renesanční jednolodní stavbou z 16. století. Orientovaná stavba s polygonálním závěrem. Představěná kvadratická věž, sakristie na epištolní straně. Hladká fasáda s opěrnými pilíři, valená klenba s lunetami, bresbytář s hřebínkovou Křížovou klenbou. Stavební úpravy na něm byly prováděny v 18. a 19. století. Typově ojedinělá je ohradní zeď kolem kostela s hřbitovem s ambity ze stejné doby jako stavba kostela. Ambity mají oválný půdorys, jsou částčně zaklenuty valenou klenbou. Toto řešení je ojedinělé v této části severní Moravy. U vstupu do areálu klasicistní kříž z r. 1814 s četnými latinskými a českými nápisy.

Dominantou malebné horské vísky Horní Studénky je pozoruhodný kostel sv. Leonarda, který obklopuje snad ještě zajímavější hřbitov, jehož ohradní zeď je tvořena renesančně-barokními ambity. V regionu se jedná o naprostý unikát a s trochou nadsázky tak lze říct, že zdejší areál v mnohém silně připomíná daleko věhlasnější stavby, jako je například kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře u Žďáru nad Sázavou nebo pražský kostel Panny Marie Vítězné, nacházející se protentokrát na Hoře Bílé. Koneckonců ve všech třech případech se jedná také o místa poutní a i ten zdejší kostel býval původně chrámem mariánským. Historie kostela je však tak trošku nejasná a kopíruje v mnohém historii obce. O té se také říká, že první písemná zmínka o ní pochází z počátku 16. století i to, že v polovině 14. století již prokazatelně existovala.

Předpokládá se, že první kostel zde stával již v 15. století (některé informační prameny sice jeho vznik posouvají ještě o století dále, ale to se nezdá příliš pravděpodobné). Stejně tak je nejasná doba vzniku ohradních ambitů. Můžete se dočíst variantu o 16. století, stejně jako o přelomu I. a II. třetiny 18. století. Tady bych se přikláněl k pravdivosti obou variant s tím, že ambity byly – po přestavbě kostela – skutečně přestavěny v roce 1734. V každém případě můžeme konstatovat, že někdejší mariánský – a později českobratrský – kostel byl zasvěcen francouzskému světci Leonardovi (Linhartovi), ochránci dobytka, sedláků a zajatců, někdy v průběhu 16. století. Do své dnešní podoby byl kostel přestavěn (nebo většinově nově vystaven) v roce 1666. Chrám postupně výrazně zbohatl, a to díky tisícům poutníků, mířícím k sošce sv. Leonarda (v 19. století také v obci žilo 2x tolik obyvatel, co dnes). Jeho součástí byl tehdy také starý zvon z roku 1568, který byl, bohužel, během I. světové války zrekvírován. Za II. světové války (v roce 1941) byla pro změnu zdejší pouť považována za protiněmeckou manifestaci a následně byla zakázána.

Kostel je tedy dnes jednolodní orientovanou stavbou v renesančně-barokní podobě. Za zmínku stojí také skutečnost, že klenotem zdejšího svatostánku má být – údajně prastará - soška sv. Linharta, kterému je kostel zasvěcen a který má ve znaku i zdejší farnost. Není to ovšem tak úplně pravda, protože tato milá soška pochází pravděpodobně až z počátku 17. století. U ohrazeného hřbitovního areálu se většinou uvádí oválný půdorys, letecký pohled věak spíše připomíná loga zavedených firem jako je Renault nebo Tři sestry.

Ponapoleonský klasicistní kříž u kostela pochází z roku 1814 a zdobí jej takřka nekonečný nápis: „Tento kříž obětován jest Pánu od celé obce Studýnské po ukončené dvacetileté francouzské vojně, která skrz jejich Rebeli a jejich krále zabití začala, že Francouzi, Rakousi, Prajzli a Rusi zmáhati a dvakrát ve Vídni a dvakrát v Berlíně až do Moskvy přišli však nazpátek skrze Rusy spolu Rakušani a Prajzli až do Paříže zahnáni a tam pokoj ujednani byl, kde Napolion Bonaparte před tím ve Francouzích za císaře vyzdvižen, zas skrz ten pokoj z trůnu zhozen a na Ostrov Elbu od vítězů pod vartu Angličanům oddán byl. V ten čas též slavně posvěcen skrze zdejšího velebnýho Pána správce duchovního Augustýna Beinhaura. Dne 31. juli 1814“. Fujtajbl.

Celý areál hřbitovního kostela sv. Leonarda (Linharta) byl – naprosto oprávněně - zařazen na seznam kulturních památek České republiky již v roce 1958. Památkové ochraně se tak těší nejen samotná budova kostela, ale i ohradní zeď s ambity, celý hřbitov se vstupní bránou, klasicistní kříž před vchodem i nedaleká kaplička.