Dolní Studénky – renesanční náhrobky Ester Syrakovské a jejich dětí

Nikdy jsem neskrýval skutečnost, že gotikcká architektura je pro mě nade vše. Svého času jsem dokonce ani jiné památky příliš neuznával a z dovolených, výletů a čundrů se vracel vždy jen s pár fotografiemi, protože artefakty z jiných časů jsem prostě považoval za nedůležité (mělo to i své výhody). Až později jsem vzal na milost vše po období renesance a například baroko jsem uznal za historický umělecký směr až relativně nedávno, a to ještě hlavně proto, že bych se při výletech do Rakouska jinak často nudil. Dnes už tedy mohu zodpovědně prohlásit, že k mým nejoblíbenějším památkám patří i smírčí kříže a renesanční náhrobníky.

Jedním z nich je náhrobek manželky Jana Bukůvky z Bukůvky a Třemešku, Estery Syrakovské z Pěrkova, který je součástí takového malého dolnostudénského Lapidária. Jak již jsem někde napsal, Estera byla potomkem rodu polského, tudíž by se měla správně psát jako Ester Sirakowska z Pierkowa. Tato krásná žena zemřela v pouhých třiceti letech, hlavně z důvodu neexistující antikoncepce a silné touze Jeníka Bukůvky po potomstvu. Jejich smutný příběh si teď v krátkosti připomeňme. Paní Estera porodila celkem šest dětí, ale jen první dvě se dožily dospělého věku. Dvě se narodily již mrtvé a dvě nepřežily více než první týden života. Při porodu šestého z nich – dcery Alinky – se rodinná tragédie završila. Tehdy se psal rok 1589 a Ester bylo teprve třicet let. Jan Bukůvka dal následně svou první manželku a jejich děti pochovat do interiéru českobratrské modlitebny v nedalekých Dolních Studénkách. Po výstavbě nového kostela byly jejich náhrobníky přesunuty na své současné místo, tedy na jižní stěnu kostela sv. Linharta. A toto místo bylo určeno skvěle; ze silnice není vidět, a zřejmě proto se dochovaly v neporušeném stavu dodnes. I pro většínu obyvatel Šumperska bývá setkání s nimi velkým objevem, který jsem i já učinil až ve věku dospělém.

Množné číslo jsem použil proto, že náhrobníky jsou dva. Ten menší – podélný - vznikl již za života Ester a zobrazuje tři vedle sebe klečící děti v trojarkádě. Všecnhy děti mají sepjaté ruce a jsou oblečeny ve stejné krátké kabátky a sukénky, s okružím kolem krku. Z nápisů nad nimi je zřejmé, že prostřední dítě je Petr Bukůvka, který zemřel po třech dnech života roku 1586. Ostatní dvě děti jsou označeny nápisem „URODIL SE MRTWY“ a představují Petrovo dvojče a chlapce, který se narodil o rok později. Vše uvedené si přečtete z nápisů v horní části vlysu. Ten prvnínám říká, že „WYTESANY SAV TYTO OBRAZY WLASTNICH DYTEK VROZENEHO PANA JANA Z BVKVWKY A NA TRZEMESSKV ZPLOZENEICH Z VROZENAV PANI ESTERAV SIRAKOWSKAV Z PIERKOWA NAKLADEM GEHO KTEREZ SAV SE ZRODILI LETHA 1586 MESICZE CZERWNA 23 DNE OKOLO POLEDNE VRODIL SE GEDEN SYN MRTWY“. Z druhého se dozvíme, že „TEZ HODINY VRODIL SE DRVHY SYN GMENEM PETR A VMRZEL TEHOZ LETHA 25 DNE CZERWNA SAVCZE ZYW DO TRZETIHO DNE. LETHA 1587 MIESICZE RZYGNA 25 DNE VRODIL SE TRZETI SYN MRTWY. GEGICHZTO DVSSYM WSSEMOHAVCZY PAN BVH RACZ MILOSTIW BEYTI A DO NEBESKE RADOSTI PRZIGITI. AMEN“.

Druhý náhrobek vznikl až v roce 1592, tedy tři roky po smrti Estery Syrakovské a její dcery. Tento náhrobník zobrazuje paní Esteru v prostém smutečním šatu. Ve svém náručí drží malou Alinku. Postavu rámuje arkáda, kterou nesou korintizující sloupy. Arkádu i podstavce sloupů zdobí rodové erby Ester, její maminky a babičky. I zde tvoří horní část nápisová deska, na které je uvedeno, že „LETHA 1592 WYTESAN GEST TENTO OBRAZ VROZENE ESTERY SIRAKOWSKE Z PIERKOWA MANZELKY WELMI MILE VROZENEHO PANA JANA BVKVWKY KTERAVZ GEST PAN BVH SMRTI CZASNAV Z TOHOTO SWIETA POWOLATI RACZIL NA TRZEMESSKV LETHA 1589 W PATEK PO HROMNICIC MEZI9 A10 HODINAV PRZED POLEDNEM W SSESTI NEDIELICH PO PORODV ALINCY DZIETETE GEGIHO POSLEDNIHO KTERAZ TAKY UMRZELA V SSESTI NEDIELCH ZA MATERAV SWOV GEGIZTO OBRAZEK WYTESAN W NARUCZIM GEGIM WSSEMOHAVCZI PAN BUH RACZ DUSSEM GEGIM MILOSTIW BEYTI A DO RADOSTI K SOBYE PRIGYTI AMEN“.

Tyto náhrobníky jsem vždy – coby laik – považoval za velmi zdařilé (také je mám nafoceny do posledního detailu na desítkách fotografií) a nijak jsem se nebránil ani myšlence, kterou některé informační prameny uvádějí, tedy že se jedná o dílo zručných italských kameníků. Dodnes také patří k tomu nejlepšímu, co jsem v tomto druhu funerálního umění u nás viděl. Proto mě trošku zaskočil názor slovutných odborníků, který si dovolím odcitovat. „Portréty Bukůvku na náhrobcích již zdaleka nedosahují úrovně portálu na Třemešku. Vyobrazení si ani nečiní nároky na portrétní věrnost, ale má být spíše jímavou připomínkou tragédie, která se v neuvěřitelně krátkém časovém rozmezí odehrála v novém třemešském zámku. Zatímco v Třemešku jsou zobrazeni živí lidé, z náhrobků v Dolních Studénkách vyprchal veškerý život a zůstala jen suchá stylizace rubášů a gest. Náhrobky pravděpodobně zhotovil na rozdíl od třemešského portálu druhořadý kameník, jehož původ zůstává prozatím neznámý“.

Ve srovnání s takovým klenotem, jakým – bezesporu - figurální portál třemešského zámku je (viz. https://www.turistika.cz/mista/tremesek-renesancni-zamecky-portal), lze možná i - částečně - souhlasit. Přesto se u paní Ester a jejich dětí opět rád v tichosti zastavím, kdykoliv pojedu kolem.