Hallstatt (Halštat) – kostel Nanebevzetí Panny Marie (Pfarrkirche Mariä Himmelfahrt)

Hřbitovní mariánský kostel v rakouském Hallstattu je současně také svatostánkem farním. Kostel, který bývá občas nazýván také Maria am Berg, tedy Panna Marie na vršku, je rovněž považován za nejvýznamnější památku tohoto nádherného města, které na svůj prestižní seznam zařadila i organizace UNESCO. Tento kostel, tyčící se na skále nad městem, byl sice dokončen „až“ v roce 1505, ale první katolický kostel zde byl postaven již nejpozději v roce 1150 a dodnes se z něj dochovala kostelní věž. Tento románský kostelík byl v roce 1320 rozšířen a zasvěcen Panně Marii Pomocné. Teprve v období pozdní gotiky byla zahájena výstavba současného kostela, který svou aktuální podobu získal po velkém požáru v roce 1750, kdy na románskou věž byla osazena barokní přilbice. Nedostatku gotiky se však na tomto místě ani dnes rozhodně bát nemusíme.

Do kostela v současné době vstupujeme velkým jižním portál, který byl postaven v roce 1519. Nad portálem můžeme vidět dvě fresky neznámého mistra tzv. Dunajské školy. Ve vstupní předsíni se pak nachází sousoší Ukřižování, které bývá většinou datováno do roku 1500 a připisováno tvůrci hlavního oltáře. Halový interiér na východní straně zakončuje dvojitý chór a osmihranný středový sloup jej rozděluje na západní část, která obsahuje i fragmenty někdejšího pozdně románského kostela, a chórovou část, kde najdeme oba gotické oltáře. Zejména díky interiérové restauraci z let 1967 a 2002 se dnes můžeme obdivovat interiérové podobě kostela z doby jeho dokončení. Dnešní varhany jsou ovšem již neogotické a v 1893 je postavil Johann Lachmayr. Neogotický je rovněž oltář Svatého kříže, který v letech 1893 až 1895 vytvořila zdejší umělecká škola pod vedením architekta Harmanna von Riewel. Obdobné údaje platí také pro kazatelnu, vytvořenou z kombinace dubového dřeva a mramoru. Chrámové lavice vznikly na počátku 18. století, křtitelnice je pozdně gotická.

Kromě vysoce ceněného  mariánského oltáře (Marienaltar), o kterém si něco prozradíme v závěru článku, se v kostele nachází také tzv. Knappenaltar (předpokládám že je to myšleno jako Oltář horníků, což by odkazovalo na okolní solné komory), tedy křídlový pozdně gotický oltář, pocházející z období okolo roku 1450. Tento křídlový „malý“ oltář, namalovaný olejem na zlatém pozadí, původně stával v Hauerkapelle na Salzbergu (je přímo hororová představa, že poté, co tam byl nahrazen oltářem barokním, měl být tento umělecký klenot spálen). Místo toho ale byl, naštěstí, v letech 1963 až 1965 zrestaurován. Díky tomu můžeme i dnes vidět centrální scénu Ukřižování i biskupská křídla (Rupert a Wolfgang). Nechybí ani původní zobrazení sv. Anny a sv. Kryštofa. Predela a vrcholová část jsou již neogotickým dílem Davida Bindera z roku 1897. V roce 1987 byla část oltáře ukradena a tyto panely byly následně nahrazeny černobílými replikami. Naopak byly v březnu roku 2017 objeveny fragmenty malby na čtyřech zadních panelech (díky tomu byl tento oltář až do září 2018 mimo kostel a není proto ani součástí fotogalerie k tomuto článku).

Hlavním klenotem kostela je však již zmíněný oltář Panny Marie. Jedná se o tzv. pentaptych, tedy oltář s hlavní hlavní centrální části, dvěmi pohyblivými křídly vnějšími a dvěmi vnitřními. Součásti tohoto nádherného pozdně gotického oltáře jsou kromě malovaných panelů také pozlacené sochy a reliéfy. Tento křídlový mariánský oltář byl postaven v dílně Leonharda Astla (žák slavného tyrolského malíře a sochaře Michaela Pachera), pravděpodobně v letech 1510 až 1520. O jeho původní podobu jej nepřipravily ani renovace v letech 1656, 1735, 1750, 1855, 1895 a 1985.

Oltář Panny Marie je téměř 10,5 metru vysoký a – při otevřených křídlech - 5 m široký. Všechny sochy, reliéfy a řezbářská výzdoba jsou zhotoveny z lipového dřeva, zbylé části oltáře, včetně centrálního panelu, ze dřeva jedlového. Díky dvojici pohyblivých křídel může být oltář prezentován ve třech různých variantách. V pracovní dny i v období půstu je oltář zavřen a v té době můžeme vidět sochy sv. Jiří a sv. Floriána i obrazy s motivy ze života Ježíše (Dvanáctiletý Ježíš v chrámu, Ježíšův odchod od matky, Svatba v Káni a Vzkříšení Ježíše). Při otevření vnějších křídel jsou odhaleny scény ze života Panny Marie a z Ježíšova dětství. Tato podoba oltáře je k vidění zejména během Adventu a Vánoc a nabízí např. obrazy Sen sv. Josefa (tady je unikátní fakt, že tato scéna zachycuje sv. Josefa, který váhá, jestli se má oženit s těhotnou Marií - následně se mu ve snu zjeví anděl a nařídí mu, aby s Marií zůstal … a přitom má v rukou poselství, kde je latinsky nypsaáno, aby Josef Marii za manželku nepřijal), sv. Jáchym a sv. Anna, Obřízka Ježíše, Navštívení Panny Marie, Klanění Tří králů nebo Útěk do Egypta.

Pokud je oltář zcela otevřen (je tedy s otevřenými vnitřními křídly) – což se většinou děje jen v dny nejvýznamnějších mariánských svátků - uvidíme také Narození, Zvěstování i Smrt Panny Marie a k tomu Uvedení Ježíše do chrámu. Obdivovat v té době můžeme také centrální část, kde se nachází Panna Marie s Ježíškem v náručí, sv. Kateřina, sv. Barbora a andělé. Predela se naopak dochovala jen částečně, protože zmizelo Narození Krista a pohyblivá křídla. Součástí oltáře je ještě desítka soch ve dvou úrovních. Můžeme zde vidět např. sv. Jana Evangelistu, sv. Mikuláše, sv. Kryštofa, sv. Štěpána, sv. Ondřeje nebo sv. Šimona. Zmínit musíme rovněž zadní stranu tohoto oltáře. I ta je totiž celá malovaná a jejich šest polí spojuje téma Posledního soudu. Najdeme zde mj. témata Vstup spravedlivých do nebe, Kristus jako soudce světa, Vzkříšení mrtvých nebo Pád zatracených do pekla. Na zadní straně predely je zobrazena sv. Veronika s rouškou, sv. Petr a sv. Pavel.  

Bonusem k návštěvě kostela Nanebevzetí Panny Marie v Halštatu je pak procházka po zdejším krásném hřbitově (slouží jako místo posledního odpočinku protestantům i katolíkům a současně jako vyhlídková plošina pro všechny), na kterém se nachází také gotická kaple Archanděla Michaela z roku 1313, jejíž součástí je zdejší slavná kostnice.