Hallstatt (Halštat) – kostnice (Beinhaus, Ossuarium)

Nádherné rakouské „unescové“ městečko Hallstatt nabízí svým návštěvníkům rovněž několik pozoruhodných památek. Zřejmě nejznámější z nich je tamní kostnice, nacházející se v prostorách hřbitovního areálu u kostela Nanebevzetí Panny Marie. Kostnice zde tvoří dolní část kaple – a tedy karneru - Archanděla Michaela (Michaelskapelle) a je svými pomalovanými lebkami skutečným světovým unikátem (i když jihomoravské Křtiny možná tak trošku konkurují). Nelze se proto ani moc divit, že sem denně proudí davy návštěvníků z celého světa. Těch zdobených lebek je zde přibližně šest stovek a byly pomalovány v období 18. až 20. století.

Zvyk malování lebek byl v této oblasti zejména v průběhu 19. století poměrně běžný, ale nikde se nevyužíval tak dlouho a intenzivně jako v Hallstattu, který má díky tomu největší „kolekci“ malovaných lebek vůbec. A paradoxně za to vděčí tak neromantické a nemystické věci, jako je nedostatek místa. V Hallstattu ho totiž bylo tak málo, že hroby na zdejším hřbitově musely být „obydleny novým nájemníkem“ vždy po 10 až 15 letech (proto zde také neexistují žádné rodinné hrobky). Ostatky „původního“ zesnulého tak byly vykopány, lebky vystaveny po dobu několika týdnů působení slunečního světla a následně uloženy v kostnici pod kaplí. Lebky se pomalovaly a popsaly proto, aby zůstala zachována identita bývalých rodinných příslušníků zdejších obyvatel. Proto jsou také lebky různě zdobné a na některých tak můžeme vidět třeba jen pouhé iniciály nebo dokonce část lebek zůstala „čistá“.

Pokud bychom chtěli pátrat po vzniku malovaných lebek hodně obšírně, asi bychom narazili na jisté „nesrovnalosti“. Jednotlivé typy malby mají totiž nejednotný styl i velmi zvláštní, svým způsobem i tak trošku nepochopitelný, vývoj. Navíc v halštatských úmrtních knihách bylo do roku 1900 zaznamenáno asi 30.000 úmrtí, ale lebek je podstatně méně. Na druhou stranu je fakt, že zde můžeme rozlišit různé rodinné tradice i několik malířů lebek. Nejstarší jsou přitom lebky s nejtmavějšími věnci i girlandami a toto „staré“ období pak zakončují úzké věnce s barevným křížem. Květinová výzdoba (většinou s černým křížem na čele) charakterizuje období následující. Malby z počátku 19. století poznáme podle oboustranných tenkých větviček břečťanu, latinským písmem a úzkým křížem. Zobrazován bývá nejčastěji dub, břečťan nebo oleandr. Vzácné jsou dvě lebky, na kterých je pod křížem symbolicky namalován had, představující prvotní hřích. Namalované vavříny pak představují hrdost, růže lásku.

V kostnici je v současné době uloženo přibližně 1.200 lebek, z nichž pomalováno je pouze 610 z nich. Zajímavý je přitom fakt, že kostnice v Hallstattu existuje již někdy od 12. století. Tradice malovat na lebky květinové věnce coby symbol hrobů prý vznikla na počátku 18. století, nejpozději v roce 1720. Přesto, že „výroba“ malovaných lebek skončila v 60. letech minulého století (a většina jich byla namalována v letech 1780 až 1900), pochází nejmladší lebka z roku 1995. Najdeme ji vpravo od kříže a patří ženě, která zemřela v roce 1983 a jejím posledním přáním bylo umístění lebky do zdejší slavné kostnice.

Největší sbírka lebek v Evropě je přístupná za poplatek ve výši 1,50 euro (děti zaplatí jen 0,50 euro). Za své peníze obdržíte kromě práva vstupu také text ve formátu A4 se základními informacemi o halštatské kostnici. Naštěstí čeština nechybí ...