Hallstatt „pod Dachsteinem“; jezerní unescové městečko, které spojuje historii s nádhernou přírodou

Malebné hornorakouské městečko Hallstatt, ležící těsně nad hladinou stejnojmenného jezera, je místem, které by měl alespoň jednou navštívit snad úplně každý. A některé dny to tady – bez ohledu na počasí - také vypadá, jako by se sem přestěhovalo celé bývalé Československo (na druhou stranu tady alespoň člověk potkává samé půvabné ženy a dívky). No však také organizace UNESCO sem svou vlajku nezapíchla jen tak pro nic za nic … což ovšem znamená trvale přeplněná parkoviště a nepříjemný pocit, že jste na Václaváku, kde právě probíhá další kolo revolučního kvasu. A také nekonečné zástupy trvale fotografujících Asiatů …

Hned na úvod si ještě můžeme prozradit, že v Halštatu trvale žije necelých osm stovek obyvatel (v 18. století jich ovšem byly dva a půl tisíce) a městečko se nachází v oblasti Solné komory (Salzkammergut)), na severním úpatí masivu Dachsteinu a v nadmořské výšce 511 metrů. O tři metry níže je položeno Halštatské jezero (Hallstätter See), které je dlouhé 5,9 kilometru, široké 2,3 km a které dosahuje maximální hloubky 125 metrů. Poloha města určuje nejen jeho krásná panoramata, ale také podobu jednotlivých domů, tísnících se těsně vedle sebe a částečně postavených na kůlech zapuštěných pod hladinu jezera. Nedostatek místa zde dokonce způsobil, že i mrtví musejí pravidelně opouštět své hroby a místo v nich přenechat následovníkům. Díky tomu také vznikla zdejší nejznámější památka, kterou je unikátní kostnice v hřbitovním karneru (kostnice a kaple Archanděla Michaela). V té se v současné době nachází přibližně 1.200 lebek, z nichž je polovina pomalována, převážně rostlinnými motivy a jmény či monogramy s daty narození a úmrtí. Dvě lebky pod křížem však zdobí znamení hada coby připomínka prvotního hříchu.

Sice celý Hallstatt v podstatě tvoří jen jedna jediná ulice a malé Tržní náměstí (Marktplatz), ale katastr obce zahrnuje celkovou rozlohu – pro mnohé neuvěřitelných - téměř 60 km2. Více než třetinu této plochy tvoří lesy a tak se nelze divit, že ještě na konci 19. století se do městečka dalo dostat pouze lodí nebo po uzounké horské stezce. První silnice byla do Hallstattu přivedena až v roce 1890 a na druhé straně jezera, kam „domácí i hosty“ přepraví trajekt, je možno využít také železniční dopravu. Přitom toto místo bylo osídleno již v dobách pradávných; nejpozději v neolitu, tedy nějakých 5.000 let před Kristem. Velký význam zde vždy měla těžba soli a zřejmě i díky tomu získalo městečko již roku 1311 právo pořádat trhy. A odkud že se to vzaly názvy doba halštatská či halštatská kultura se jistě není třeba blíže rozepisovat ...

Ä na závěr je jistě potřeba zmínit nejen ty nejvýznamnější zdejší pamětihodnosti a turistické atrakce (půvab kombinace romantického městečka a nádherné okolní přírody je v podstatě slovy nepopsatelný a nelze se vůbec divit, že již od roku 1996 se jedná o pravou perlu na prestižním seznamu UNESCO), ale také fakt, že po příjezdu dlouhým tunelem najdeme parkoviště, která jsou zde nejen zpoplatněna (např. za auto se platí 5 €), ale většinou také zcela zaplněna (vzhledem k tomu, že sem prý denně zavítá okolo sedmi tisíc turistů, tak to nijak nepřekvapuje). A zajímavá je i skutečnost, že přesná kopie Hallstattu se od roku 2012 nachází v Číně (jenom nevím, jestli se dá pořídit i na oblíbených čínských nákupních servetech) …

V Hallstattu „pod Dachsteinem“ se nachází dva kostely, přičemž ten mladší (neogotický) – evangelický – je významnou dominantou města a vrcholem své věže dosahuje téměř na úroveň svatostánku katolického, který je historickým (stále ještě svým způsobem gotickým) klenotem, postaveným kvůli záplavám na vyvýšeném místě nad městem. Tento farní kostel pochází z roku 1520 a je zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie (chrámová věž je zřejmě jedinou dochovanou částí kostela z roku 1320). Kostel je halový, dvojlodní a vzácným vyřezávaným oltářem z roku 1515 se pyšnící (dalšími použitelnými přívlastky tohoto oltáře jsou např. mariánský, pozdně gotický, křídlový a významný i cenný).

Zapomenout nemůžeme ani na zdejší muzeum, které bylo slavnostně otevřeno už v roce 1898 a které se může pochlubit druhou největší rakouskou sbírku archeologických nálezů z doby halštatské (před muzeem můžeme vidět kopii nejstaršího dřevěného žebříku v Evropě). Nad městem se pak – ve výšce více než 800 nadmořských metrů - nachází přístupné (vstupné + lanovka přijde na 30 euro za osobu) solné doly, ke kterým nás vyveze lanovka (ty proslavil hlavně Mann im Salz, tedy prehistorický nebožtík, jehož tělo bylo dokonale zakonzervováno solí). Přímo v centru městečka můžeme na Mlýnském potoce – a u již zmíněného silničního tunelu na západní straně Hallstattu - vidět také vysoký vodopád  V okolí nechybí ani dva jeskynní systémy (jedenkrát v ledovém skupenství) nebo množství vysoce zajímavých turistických tras snad všech myslitelných obtížností … a všude si, pochopitelně, můžeme koupit tuny a tuny suvenýrů a jiných podobných „nezbytných zbytečností“ …