Hazardující kněz a lidská pýcha v největším Wroclawském chrámu

Turistické cíle • Památky a muzea • Chrám

Fotografie (1) • Foto: Luca_Raspberry

Není pochyb, že kostel sv. Alžběty je jednou z nejkrásnějších budov na Wroclawském Rynku. Celý chrám je 68m dlouhý, 22m široký a jeho věž, která dnes slouží jako vyhlídková, je 93m vysoká. Stavba byla pravděpodobně zahájena v první třetině 14. století, kdy byla Wroclaw součástí Českého království. Český lev je v městském znaku zachován dodnes. Chrám původně patřil řádu Maltézských rytířů, kteří provozovali i přilehlý hospic. Později se stal jedním ze dvou farních kostelů ve městě, ovšem většinu svojí historie patřil Evangelické církvi. Za změnou majitele nebyly kupodivu náboženské bouře otřásající Evropou 16.století. Historie sahá k muži jménem Erhard Scultetus, knězi, který v chrámu sloužil v osudném roce 1525. Kromě nemalého počtu dobrých vlastností, jak se na Božího služebníka sluší a patří, měl jednu slabost. Rád a hojně holdoval hazardu. Jednoho dne hrál kostky s Heinrichem Rybischem, městským radním protestantského vyznání. Nejdříve stálo štěstí na jeho straně, ale jak to tak bývá, nevěděl, kdy přestat. S vidinou snadného zisku vsadil do jedné hry vše, co za celý večer vyhrál. Vrtkavá štěstěna ho opustila a zákonitě prohrál. Rybish byl mazaný muž a když viděl Scultetův zápal do hry, nezaváhal a nabídl svému soupeři, že může ve hře zůstat, pokud vsadí něco opravdu hodnotného. Bude tak mít možnost získat zpět peníze, o které tak náhle přišel. Sám prý vsadil zlatý řetěz tak dlouhý, že zavěšen na krku statného muže sahal až na zem. Scultetus se zamyslel a rozhodl se vsadit to nejcennější, co mohl – kostel sv. Alžběty. Netřeba dodávat, že prohrál, kostel připadl protestantům a rozmařilý mnich strávil zbytek života v hanbě.Za doby Erharda Sculteta se kostel pyšnil 130m vysokou věží a byl tak jednou z nejvyšší staveb ve Slezsku. Wroclawané byli na svoji věž náležitě hrdí a chvástali se, že její zářící kovová špička sahá skoro až do nebe. V roce 1529 se přihnala obrovská bouře a majestátní špici strhla. Jako zázrakem nebyl nikdo zraněn, ale pod troskami byla nalezena mrtvá černá kočka – znamení ďábla. Kněží vše vyložili jako Boží trest, kdy byl zničen symbol lidské pýchy, ale andělé sestoupili v bouři z nebes a podpírali vrchol věže, aby při pádu nikoho nezranil. Podruhé již obyvatelé města osud nepokoušeli a nynější věž je vysoká pouhých 93 metrů.V těsné blízkosti chrámu stojí pitoreskní budovy spojené bránou – Jeníček a Mařenka. Přes pohádkový název je jejich historie spíše temná. Před několika staletími bylo pod dlažbu mezi kostelem a domy pohřbeno několik tovaryšů, kteří neposlouchali své pány. Byli tak vystaveni největší možné potupě, když po jejich hrobech chodili lidé cestou do kostela. Na bráně je dodnes nápis „Mors janua Vitae“ - Smrt je bránou do života. Tudy se totiž chodilo na přilehlý hřbitov. O jednom z hrobů se traduje legenda, že v něm byla pohřbena nepoctivá obchodnice s plátnem, která se zjevovala mezi půlnocí a dobou, kdy se ráno otevíral trh. Až když bylo její tělo nalezeno a spáleno, duše doznala pokoje. Tento příběh inspiroval Johanna Wolfganga von Goethe během jeho pobytu ve Wroclawi k sepsání básně Tanec mrtvých.

Poslední aktualizace: 21.5.2015

Nadmořská výška:

124 metrů nad mořem

Hazardující kněz a lidská pýcha v největším Wroclawském chrámu na mapě