Horka nad Moravou - vodní mlýn a elektrárna

Turistické cíle • Technické zajímavosti • Mlýn

Vodní mlýn v obci Horka nad Moravou je v písemných pramenech zmiňován už roku 1250. Byl postaven mimo hlavní tok řeky Moravy na Mlýnském, protože na hlavním toku a v jeho blízkosti bývala při povodních poškozena řada vodních staveb.

Roku 1474 vešla v platnost tzv. Řimická smlouva, vydaná králem Vladislavem III. Ta zajišťovala jakýsi chod na Mlýnském potoce, na němž stálo několik mlýnů. Kromě nich nesměl být postaven žádný další, ale pokud někdo vystavěl nové vodní dílo, měl zaplatit pokutu 2000 kop grošů. Žádný mlynář se nesměl na svém mlýně , na jezu či žlabu pouštět na vlastní pěst do žádných změn, k nimž mohlo dojít pouze s vědomím a schválením mlynářů a vrchnosti, neboť každý mlynář musel nechat odtékat vodu tak, jak ji přijímal.

V případě, že by mlynář V Mladči u Litovle jako nejbližší k jezu na řece seznal za nutné něco opravit, měl poslat prvnímu sousedovi dřevěnou sekyrku, ten ji měl do hodiny předat dalšímu tak, aby ještě v průběhu téhož dne dorazila až na mlýn ve Lhotě nad Moravou. Ten musel další den vyrazit s pacholkem nebo mládkem k řimickému jezu, po cestě proti proudu se všude zastavit a vzít sebou všechny mlynáře s čeledí. Nejdéle dvě hodiny po úsvitu měla začít práce, která mohla skončit až po západu slunce. Každý měl být na místě den co den tak dlouho, až bude dílo hotové. Mlynáři z Mladče a Lhoty jako zástupci ostatních mlynářů měli dbát na dodržování těchto ustanovení, řídit práce na řimickém jezu a pokud to bude nezbytné, pozvat neposlušné mlynáře před litovelského rychtáře a nechat je odsoudit. Jestli by někdo z odsouzených nezaplatil uloženou pokutu, měl být s pomocí chudobínské vrchnosti uvězněn v Litovli tak dlouho, dokud povinnost neslpní.

V roce 1534 se dostal mlýn i celá ves do rukou města Olomouce.

V roce 1655 mlýn město pronajímalo a měl šest složení, z toho čtyři mouční, dvě na proso a stoupu na olej, která byla v provozu ještě roku 1841.

V roce 1834 koupil mlýn soukromník Josef Struska, který celý mlýn přestavěl. Dodnes se v některých částech areálu dochovaly pískovcové kameny s jeho jménem. Nákladné rekonstrukce mlýna se však ukázaly nad jeho možnosti, velmi se zadlužil a v roce 1854 musel mlýn prodat.

Novým majitelem se stal Němec Alois Siegl, který v roce 1887 dokončil přestavbu mlýna. Původní mlýnské kameny byly nahrazeny válci, které poháněla dvě mlýnská kola na spodní vodu.

Synové Aloise Siegla neměli zájem o pokračování mlynářské tradice a tak se Siegl rozhodl mlýn prodat.

V roce 1911 byla u mlýna zahájena výroba elektrické energie, která však stačila pouze k osvětlení objektu. Tehdy zde Rolnické družstevní závody daly do provozu Francisovu vodní turbínu. Výkon elektrárny zvýšila v roce 1948 turbína Kaplanova.

Po znárodnění nastalo období úpadku. Až roku 1992 po privatizaci nový majitel Rudolf Zinrák mlýn opravil a roku 1998 v něm opět zahájil provoz.

http://projektysipvz.gytool.cz/ProjektySIPVZ/Default.aspx?uid=517