Hranice na Moravě

Renesanční zámek byl ve městě Hranice postaven v 16.století na místě zbořeného hradu. Předchůdcem tohoto šlechtického sídla byla tvrz, pocházející již z doby založení města ve 13.století.

Tvrz se připomíná až roku 1398, kdy ji markrabě Jošt zastavil Mikuláši Tunklovi z Brníčka. V letech 1427 – 1470 náležely Hranice Tovačovským z Cimburka, kteří v místě tvrze postavili městský hrad. Roku 1475 koupil hranické panství Vilém z Pernštejna, který spolu se svým synem Janem zasloužil o zásadní přestavbu hradu i opevnění města.

Po roce 1547, kdy Pernštejnové Hranice prodali, se majitelé panství rychle střídali. Hrad byl neustále upravován. Jan Kropáč z Nevědomí hrad v letech 1554 - 1562 přestavěl renesančně. To byly však poslední roky hradu.

Jan mladší ze Žerotína, Jan Jetřich z Kunovic a Zdeněk Žampach z Potštejna, nechali Starý hrad po roce 1581 zbourat. Poté začali stavět zámeckou novostavbu, která byla dokončena roku 1609. Potom panství v roce 1612 koupil Václav Mol z Pohořelic, který dal krásně vyzdobit zámecké interiéry. Za stavovského povstání byl Václav Mol jedním z dvanácti moravských direktorů za panský stav, za což mu bylo hranické panství roku 1622 zkonfiskováno a císař Ferdinand II. je daroval olomouckému biskupu kardinálu Františku Ditrichštejnovi. Proti tomuto vlastníku se za třicetileté války vzbouřili hraničtí měšťané, takže roku 1626 muselo Hranice oblehnout a dobýt císařské vojsko.

Za třicetileté války roku 1643 vydrancovali Hranice Švédové. Zámek, využívaný jako kanceláře a byty už od 17. století, byl majetkem dědiců rodu Dietrichsteinů až do roku 1945. Po smrti Josefa z Ditrichštejna roku 1858 převzala hranické panství Gabriela z Ditrichštejna, provdaná za hraběte Hatzfelda–Weissweilera. Po její smrti roku 1909 zdědili Hranice Althanové, kterým panství náleželo do zestátnění roku 1945.

Poté byl sídlem okresního úřadu a spotřebního družstva Jednota. Po roce 1992 byla budova s padesáti pokoji neúspěšně nabízena k prodeji, až nakonec bylo rozhodnuto proměnit jej v nové sídlo městského úřadu. Rekonstrukce probíhala v letech 1996–1998. Zazděné arkády byly znovu otevřeny, nádvoří bylo zastřešeno a celý objekt získal po mnoha desetiletích reprezentativní podobu.

Slavnostní otevření zámku se konalo 24. října 1998. Přízemí zámku je volně přístupné, kromě úřadovny městské policie se zde nacházejí kanceláře, obchody a kavárna.

Jedná se o čtyřkřídlou dvoupatrovou budovu (spojovací severní křídlo je jednopatrové) s pozdně renesančním arkádovým nádvořím. Zámecký portál se znaky pochází z let 1612–1614. V jihozápadním nároží je umístěna válcová věž s osmibokou nástavbou, na korouhvičce má letopočet 1604.

Podobná věž stávala na severovýchodním nároží východního křídla zámku v dnešní Jiráskově ulici, která byla odstraněna při rozšiřování komunikace v 1. polovině 19. století. Reprezentační místnosti v jižním zámeckém křídle mají bohatou štukovou pozdně renesanční výzdobu s částečně dochovanou polychromií. Pod vrstvami vápenných nátěrů byly štuky znovu objeveny a renovovány v letech 1942–1944. V 1. patře stojí za pozornost portál se znakem Františka kardinála z Dietrichsteina z let 1622–1636, klasicistní majoliková kamna a dvojice novodobých mramorových krbů.

http://mic.hranet.cz/cs/stavebni-pamatky/zamek.html

http://www.castles.cz/zamek-hranice-na-morave/