Hranice (na Moravě) – Panna Marie Immaculata

Nějaký ten morový sloup má v podstatě každé slušné město, leckdy i lepší vesnice. Sloupy se ale nestavěly nutně na památku nějaké infekce, ale leckdy po požáru, povodni a jiné obdobné katastrofě. Vlastně se ustálily obecně dvě podoby, buď jde o sloup, který dekoruje zobrazení Pánaboha. Protože jak víme, bůh se odhaluje ve třech podobách, Otec, Syn a Duch svatý, tak to bývá sloup se Svatou Trojicí. Druhým typem jsou sloupy Mariánské, tedy s Pannou Marií. Ta může být samotná, případně může být zobrazená s malým Ježíšem v náručí (to je obvykle tzv. Panna Marie vítězná). To první samotné zobrazení se obvykle traduje jako Neposkvrněná, neboli Immaculata. Důvodem toho neposkvrnění ale není zázračné početí Krista, ale už samotné zázračné početí samotné Panenky Marie. Ano, už její maminka (tedy sv. Anna) počala poněkud netradičně.

Ponechme stranou biologiecké otázky. Zobrazení Panny Marie mimoděk (možná i záměrně) navazuje na antické tradice. Hlavně ty řecké. Z dějepisu víme, staré Řecko se dlouhou dobu dělilo na samostatné městské státy, přítrž tomu učinili až Makedonci a později Římané. Každý stát měl svého patronátního boha nebo bohyni. Poněkud výjimečnější postavení měly v mezi řeckými městy jak známo Athény, které i svým pojmenováním přímo poukazují na bohyni moudrosti, vzdělání (ale i válečnici). Jak víme, ta se nikdy neprovdala a pomineme-li snahy holywoodských filmařů, byla i bezdětná=panenská (obdobně na tom byla Artemis, ale tu uctívali v Efesu).

Na Akropoli mívali velkou sochu Pallas Athény, jakožto ochránkyně města. Z toho slova pallas se odvozuje ochranitelský význam kultovních předmětů – paládií.

Svoje paládium tak mají i Hranice (na Moravě). V tomto případě ale nejde o morový sloup. Socha Panny Marie – Immaculaty je umístěna na sloupu korintského tvarosloví na hlavním městském náměstí (Masarykově). Pískovcová socha je pojatá tradičně jako prostovlasá postava s hvězdnou svatozáří. Ruce má sepjaté, stojí na zeměkouli, kterou obtáčí ďábel v podobě hada, světice ho nohou drtí. Neznáme autora díla, ale známe rok vzniku, 1729 a iniciátora, zřejmě i donátora, kterým byl hejtman Josef Antonín Böhm (1685–1750). Socha nhradila starší sochu dřevěnou, kterou nechal vytvořit otec, Jan Böhm v devadesátých letech 17. století. Ten byl mj. Majitelem domu na dnešní náměstní parcele s č. 121, který ve zmodernizované podobě existuje s restaurací Beseda.

Socha byla původně umístěná na nižším kamenném podstavci. Současný podstavec, tedy sloup je dílem místního sochaře Baltazara Piskoře (1803–64) a vznikl podle projektu jeho bratra Antonína (1815–56). Samotný sloup byl postaven v roce 1839 a v roce 1858 byla dokonce socha pozlacená nákladem pekaře Josefa Jakeše. Zlacená je dnes jen svatozář.

Žlábkovaný korintský sloup je zakončen hlavcií s rostlinným a volutovým dekorem. Základ díla tvoří ustupující kamenný podstavec, jehož čtyři boky zdobí motivy čtyř evangelistů: býk sv. Lukáše, orel sv. Jana, hlavička sv. Matouše a lev sv. Marka. To vše je obehnáno železným zábradlím na třech stupních. Zábradlí zdobí mariánské motivy. Sloup byl v poněkud špatném technickém stavu, prto byl v l. 2016–17 opraven v nákladu cca 660 tis. Kč.