Hrob Anny Gromesové aneb příběh hororové romantiky, velké lásky i obyčejného šílenství (Moravská Třebová)
Hrob Anny Gromesové patří k největším atrakcím moravskotřebovského hřbitova na Křížovém vrchu. A neproslavila ho přitom ani skvostná funerální architektura ani přebohatá sochařská výzdoba, ale „pouze“ jeden neobyčejný příběh o lásce až za hrob. Příběh, který zaujme a potěší jak příznivce Mrtvé nevěsty Tima Burtona, tak čtenářky červené knihovny. A možná i některé nekrofily ...
Takže bylo nebylo … ale ono se to prý skutečně takto nějak celé odehrálo.
Anna Glässerová byla dcerou revírníka z malé vísky Karlín a ve svých sedmnácti letech – tedy koncem roku 1818 – se bláznivě zamilovala do Josefa Herknera, který byl synem moravskotřebovského purkmistra. Jejich romantický vztah trval téměř pět let, ale zejména Annin otec s ním nesouhlasil. A tak si Anna - Josefem ovšem nazývaná Netty - musela v roce 1824 vzít za muže syna rychtáře z Linhartic Franze Gromese. Asi z toho byla skutečně hodně nešťastná, protože po necelém roce manželství Anna zemřela žalem (ve skutečnosti na chrlení krve).
Anna Gromesová byla 25.1.1825 pohřbena na moravskotřebovském hřbitově. Josef Herkner ale její tělo z rodinného hrobu nedlouho po pohřbu tajně vykopal a přenesl ho do své zahrady na úbočí Křížového vrchu, kde ho uložil do skalního hrobu. V předvečer Annina svátku pak cestu z města ke své zahradě vyzdobil planoucími pochodněmi. I na zahradě hořely pochodně, které prý tvořily nápisy „Tobě tam" nebo „Ať se to tu jmenuje Annino odpočinutí", a v pozadí hrála hudba. Ale stále nikdo jakoby nic netušil …
O to větší překvapení nastalo téměř o století později. V roce 1924 byl totiž rodinný hrob Gromesových otevřen a zjistilo se, že Anniny ostatky jaksi chybí. Zůstaly zde jen zbytky dřevěné rakve. Mezitím se ovšem zahrada Josefa Herknera stala kamenolomem, ve kterém roku 1934 objevili skalní hrob s kostrou ženy. Brzy se zjistilo, že tělo bylo do hrobu uloženo bez rakve, pouze na vrstvu květin a hedvábí. Nebylo nejmenších pochyb o tom, že se jedná právě o Annu Gromesovou. A tu teď čekala ještě jedna cesta - na přání nevlastní vnučky byly totiž Anniny ostatky vráceny zpět do hrobu Gromesových.
Josef Herkner přežil svou osudovou lásku o 13 let, aby se poté zastřelil. A protože bylo úřady zkonstatováno, že tak učinil ve stavu nepříčetnosti, mohl být i jako sebevrah pochován v posvěcené půdě hřbitova. Paradoxně se tak stalo jen asi 20 metrů od místa, kde měla být – a dnes už opět je – ke svému posledního odpočinku uložena Anna Gromesová. Josefův hrob už dnes ale budete na hřbitově hledat marně, takže je to skutečně velmi smutný příběh. Oba milenci vlastně vedle sebe mohli spočinout až na hřbitově, a i to jen na část minulého století.
Hrob Anny Gromesové se nachází mezi hřbitovním kostelem a lapidáriem a zdobí ho postava zoufalé ženy. Možná je to právě Anna, smutná hrdinka snad nejznámější pověsti tohoto kraje. Koneckonců se Anna s Josefem dostali nejen na stránky knih, ale i na divadelní prkna nebo do textu písničkáře Petra Linharta nazvaného Annenruhe.
Není sice oficiálně dokázáno, že se vše skutečně událo tak, jak je popsáno výše, ale v každém případě se dá o všech zúčastněných osobách dočíst v tehdejších matrikách. Např. Annin právoplatný manžel zemřel roku 1880. Dokonce je doložena i ona „pochodňová slavnost" v roce 1825 a dopisy s básničkami, které si Anna s Josefem vyměňovali, získalo moravskotřebovské muzeum. Náhodou jistě nemůže být ani skutečnost, že se údolíčku mezi Moravskou Třebovou a Linharticemi dodnes říká Anenské.