Jaroměřský (Heřmanický) rybník

Město Jaroměř mívalo od středověku také své rybniční hospodářství, a to již minimálně od 15. století. Tehdy se zde však nacházelo více vodních ploch, takže nejde někdy identifikovat, zda se jednalo o ten či jiný rybník. Maximálně tak jde vycházet z jeho polohy. Takto se dá odvodit, že první zmínka o existenci Jaroměřského rybníka pochází z roku 1492. Tehdy měla jaroměřská městská obec spor se svým sousedem Vaňkem (Václavem) Plesem ze Sloupna na Heřmanicích o rybník, který ležel v jaroměřských polích pod strání k Heřmanicím. Díky podkomořímu Albrechtu z Boskovic došlo k jeho urovnání a v sobotu po sv. Stanislavu v roce 1494 došlo k podepsání smlouvy, podle níž dala Jaroměř svému sousedovi za ten rybník náhradu ve výši 700 kop grošů českých. Protože však nemohla být tato smlouva vložena do zemských desek, byl požádán český král Vladislav Jagellonský, aby ji schválil a potvrdil, což se stalo 13. června 1497. Tím bylo rozhodnuto, aby měla Jaroměř a její následovníci tento rybník, drželi ho a používali ke svým účelům, aniž by došlo k nějakým sporům a zmatkům.

Takto tomu bylo i po třicetileté válce, i když nějakou dobu byl rybník držen jako trest v rukou královské komory, kdy se roku 1651 hovoří o trojici městských rybníků, z nichž do jednoho se mohlo nasadit 50 kop plodu a ten byl odhadnut na 400 kop. Avšak užitek z něj sotva stačil na údržbu náhonu, jímž byla do něj přiváděna voda. Druhý rybník byl kompletně zarostlý rákosem a třetí sloužil jako výtažní. V té době byl rybník ještě jmenován jako Heřmanský či Heřmanický, a to kvůli jeho poloze. Z neznámých důvodů byl kolem roku 1750 zrušen, což dokazuje I. vojenské mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783, v němž již není zanesen (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c079). Sice se nedochovala přesná doba jeho zániku a jeho důvod, ale nedá se pochybovat o tom, že šlo o stejné důvody, díky nimž byly rušeny vodní plochy po celém širém okolí, kdy se chov ryb přestal vyplácet. K tomu je ještě třeba dodat to, že ještě v roce 1754 se hovořilo o stavu rybníka Heřmanského, ale zda byl tehdy ještě napuštěn, tak to s jistotou nemůžeme říci.

Tehdy si totiž městská obec myslela, že jí přinese větší finance na jeho místě hospodařit zemědělsky a využívat ho jako pole, sad či pastvinu. Sice nedlouho poté se zjistilo, že se mýlila, protože zmatky v rybníkářství a chovu ryb se posléze uklidnily a ceny se opětovně narovnaly, ale vzhledem k jiným záležitostem nebylo rozhodnuto o jeho obnovení. Proto ho nenalezneme jak v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA169018400), tak v jeho reambulaci z roku 1877, v níž byla místa po něm využívána zejména k polnímu hospodaření (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_2486_4). Václav Hejna o tom všem píše ve své knize "Vzpomínky ze staré i nové Jaroměře" následující: "Před dávnými lety, jistě sta lety, měla Jaroměř více rybníků kolem města se nacházejících, z nichž té doby velký užitek brala. Z těchto rybníků nalézaly se dva na místě bývalé bažantnice, ohraničené dvěma hrázemi, stavy, jak se do poslední doby říkalo; jedna hráz začínala pod kopcem silnice k Rychnovku vedoucí, šla přes celá luka a točila se až k samé řece Úpě; druhá hráz protínala tento velký rybník a začínala pod strání, kde nahoře jest hlídač, a spojila se vprostřed s velkou hrází. Když ke konci století šestnáctého rybníky vypuštěny a ponecháno jen malé loviště u hráze uprostřed luk, vysušené rybníky osázeny duby, až ke stezce do stráně Zvolské vedoucí, a tak na místě těchto rybníků vyrostla velká dubina, nazvaná bažantnicí. Dle paměti jaroměřských musel to býti již v roce 1753 pěkný les, poněvadž dne 1. října t. r. slavná komise pro distracione z Hradce Králové do bažantnice vyjeti jest ráčila. Jak jsem v začátku uvedl, byl to krásný háj, kam obyvatelstvo Jaroměřské a Josefovské rádo chodilo a kde se většinou rozličné slavnosti a výlety spolků a společností odbývaly."

K jeho obnově došlo až po 2. světové válce, i když obdobné snahy se objevily jak za 1. republiky, tak dokonce během protektorátního období, avšak vždy vyšly naprázdno. K jeho znovuzřízení v rámci dvouletého plánu došlo až v letech 1949-1950, kdy do těchto prací zasáhl KNV, který nejenže zařídil zapůjčení buldozeru a rypadla, ale též pozměnil na základě nejnovějších poznatků plány rybničních objektů. Tehdy se neosvědčila pracovní povinnost, takže vše leželo na bedrech různých brigádníků. Zejména šlo o studenty a vojáky místní posádky. Ti navíc pomohli při lámání kamene na novou sypanou hráz. K tomu již v letech 1938-1945 vznikl pás zeleně pod hřbitovem, což nově vybudovanému rybníku značně pomohlo. Vznikl totiž nejen jako výkrmný kapří rybník, ale rovněž jako přirozená zásobárna vody a svébytný biotop jaroměřské avifauny.

Město se však z nově vybudované vodní plochy, dotované náhonem z Běluňky (napouštěcí objekt byl vybudován pod Polcovským dvorem), dlouho neradovalo, protože počátkem 50. let 20. století se dostala do rukou státu, a to nejen na základě od 1. ledna 1953 účinného zákona č. 62/1952 Sb. o rybářství (viz https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1952-62). Následně se však vrátila do rukou města, aby na ní hospodařilo Státní rybářství Litomyšl, středisko Opočno. V roce 1962 pak měla hloubku 0,6 m a v jižní části pak až 2 m, alespoň podle vojenské topografické mapy v měřítku 1 : 10 000 od podplukovníka J. Přenosila z roku 1966 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=topo1952&idrastru=D7_2__M-33-56-D-d-3). Později se však rybník opětovně dostal do majetku státu, který ho počátkem 90. let 20. století vydal jako náhradní restituci Kryštofu Jaroslavu Kolowratu Krakowskému Liebsteinskému, takže původně městský rybník, který neměl nic společného s tímto rodem, natož s jinými šlechtici, byl Jaroměři de facto odejmut a dán do majetku někomu jinému. V současné době má tato vodní plocha výměru kolem 26,8 ha a patří od smrti výše jmenovaného restituenta Janu Egonu Kolowratu Krakovskému Liebsteinskému, který alespoň ponechal v severní části velké rákosové porosty, kde by mohly hnízdit různé druhy vodního ptactva. Hospodařením na něm je pak pověřena Správa Kolowratského rybářství se sídlem v Opočně (viz https://www.kolowrat.cz/cs/rybnikarstvi).