Kostel sv. Máří Magdalény v Heřmanicích

V roce 1352 bylo odváděno z Heřmanic 6 grošů papežského desátku. První zmínka o kostele však pochází až z roku 1358, kdy si kněz Jan z Mladých Buků směnil místo s plebánem Linhartem. Jako farní byl kostel připomínán v letech 1382, 1384, 1413 a 1439. V roce 1368 nastoupil místo zemřelého plebána Jana kněz Sulek, který si téhož roku vyměnil místo s knězem Benediktem z Voděrad a ten v témže roce s knězem Janem ze špitálu v Hradci Králové. Roku 1389 si plebán Matěj vyměnil místo s knězem Jiřím, oltářníkem ve Starých Bucích. V roce 1413 plebán Jiří koupil od převora královéhradeckého dominikánského kláštera Jana Spechta pro kostel sv. Magdaleny ostrov na Labi. Roku 1439 daroval Vít ze Sloupna 50 hřiven na mše. Posledním farářem podobojí tu byl Jiří Klement, který se musel v roce 1627 vystěhovat z Čech, protože nechtěl přistoupit ke straně pod jednou. Během válečných let byla řada věcí z kostela rozkradena nebo zničena saskými a švédskými vojáky. Kolem roku 1650, kdy zde kázali jezuité, připadl zdejší kostel k farnímu kostelu v Choustníkově Hradišti. Později tu byl ustanoven administrátor.

Protože počátkem 18. století původní stavba nepostačovala pro vzrůstající obec, byla roku 1720 zbořena a v letech 1720-1721 byl postaven nový chrám, a to nákladem Františka Antonína hraběte Šporka. V roce 1736 došlo ke zřízení lokálie. Roku 1758 se sem dostal za administrátora kněz P. Jan Antonín Želízko z Tourova, za jehož správy sem byla v roce 1766 přenesena z Maria Zellu kopie zázračného obrazu Panny Marie. Podle tradice ji sem měl přinést tkadlec Bartoloměj Kriegler z Kunzendorfu u Krzeszova, který ji 26. března téhož roku zavěsil na hrušeň u farské louky, aby se pomodlil. Poté obraz sejmul dolů, ale po 50-60 krocích se nemohl pohnout z místa, proto ho opět zavěsil na hrušeň, ale po jeho sejmutí se vše opět opakovalo. Po třetím zavěšení ho zde již zanechal a do svého domova vyrazil bez něj. Po několika měsících ho zdejší mistr sklenářský Jan Vácslav Hřebec zasadil do prosklené skříňky a přibil na strom. Již v červenci 1766 zde P. Želízko zastihl několik modlících se věřících a vyzval je, aby raději vyrazili do kostela na služby Boží. 5., 9., 12. a 15. srpna jich tu bylo ještě víc a navíc celý strom ověsili různými obrazy a hořícími svíčkami. Na pokyn královéhradecké konsistoře byl obraz přenesen do heřmanického kostela a ten se tak stal poutním místem, zejména o mariánských svátcích. Nejdříve byl obraz pověšen na postranní stěně, ale nakonec byl umístěn přímo na hlavním oltáři. V roce 1786 byl kostel povýšen na lokální a na místě staré fary byla vybudována roku 1834 nová kamenná. Téhož času byl opraven chrám a v roce 1855 byl vybílen zevnitř i zvenku. Roku 1882 shořela věž, přičemž se rozlily původní zvony. Následně byl kostel opraven a přestavěn do dnešní klasicistní podoby zednickým mistrem Františkem Červinkou. V roce 1909 byl uvnitř vymalován a znovu vydlážděn. Od 28. února 1964 je objekt kulturní památkou. Roku 1986 byla provedena generální oprava kostela. Drobné opravy probíhají i dnes, např. v roce 2011 se týkaly vstupních dveří.

Jedná se o jednolodní orientovanou barokní stavbu s představenou pozdně klasicistní dvoupatrovou věží na západě a s přilehlou sakristií a oratoří k presbytáři na severu. Fasáda kostela je žlutá, pískovcová ostění a sokl z pískovcových kvádrů. Střecha lodi, sakristie a presbytáře je zvalbená. Jehlancová věž je krytá plechem červeně natřeným, stejně tak i osmiboký sanktusník nad presbytářem. Západní průčelí kostela tvoří již zmíněná věž se vstupem v kamenném profilovaném portálku, nahoře s tabulovým nástavcem, v němž je nápis: „ERECTVM DEVOTIONIS ERGA GRATIOSAM IMAGINEM BEATAE VIRGINIS MARIAE B. KRIEGLER AFFIGIT EAM DIE 26 MARTII 1766 IN ARBORE INDE DIE 4 SEPTEMBRIS 1766 IN ECCLESIAM TRANSLATA ET IN ARA COLLOCATA EST. PIA VIRGO MARIA AVDI CVLTORES TVOS PERPETVO SVCCVRENS PROPITIA TVERE.“, a zakončený segmentovou římsou. Portál datován rokem 1766. Nad nástavcem portálu je v profilovaném rámu zašlá dobová freska s výjevem přenesení obrazu. Po stranách věže nárožní liseny s pískovcovými kordonovými římsami. Přízemí věže odděluje od patra výrazná bohatě profilovaná římsa. Věž je završena klasicistním trojúhelným štítem s tympanonem, pod nímž jsou hodiny po obou stranách s jednoduchými pilastry a pod nimi segmentový otvor s dřevěnými dvířky. Loď je tříosá, okna půlkruhová s plochými rámy a ve středu segmentem vypjatými římsami. Triumfální oblouk je segmentový, na pilastrech a kladí. Fasáda je členěna lisenovými rámci a kordonovou římsou. Presbytář má v přízemí pravoúhlý pískovcový portálek s ušima, dveře jsou původní svlakové. Vedle toho je pravoúhle zakončený, jedna okenní osa míří na východní a jedna na jižní stranu presbytáře. V přízemí se nacházejí též dobové nástěné fresky, jež jsou chráněné měděnými stříškami. K presbytáři přiléhá na severní straně obdélná sakristie s oratoří (na východní straně sakristie je vchod v mírném segmentu a nad ním pravoúhlé okno v pískovcovém ostění). Na severní straně sakristie je umístěna náhrobní deska rodičů velkého vojevůdce Albrechta z Valdštejna.

Hlavní oltář se skládá z oltářního kamene, posvěceného v roce 1648, a tumby rakvovitého tvaru. Dřevěné sloupy jsou diagonálně stavěné s úseky kladí. Tabernákl je otáčecí. Nad ním se v rokokovém rámu nachází kopie Panny Marie Mariazellské. Ve středu je novodobý obraz sv. Máří Magdalény. Sloupový nástavec obsahuje starý obraz Korunování Panny Marie a sochu sv. Michala ve vrcholu. Nad postranními brankami jsou sochy sv. Petra a Pavla z 1. poloviny 18. století. Celý hlavní oltář byl opraven v roce 1847. Postranní oltáře sv. Antonína a Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého a sv. Františka Serafínského pocházejí z většiny z poloviny 18. století. Kazatelna s pětibokým řečništěm a na stříšce se sochou Ježíše Krista pochází z 1. poloviny 18. století. K její obnově došlo roku 1849. Dřevěná křtitelnice bíle lakovaná a zlacená má uvnitř cínovou nádobu s nápisem: „Lasset die Kinder zu mir kommen und weret ihnen nicht den Solcher ist das Himmelreich. Mathe, XVIII.“ Na víku je text: „Anno 1704 Ist dieser Teufstein durch Görge Jeschke den Aeltessten zu Gradlitz erbautet in die Gradlitzer alhiesige Kirche zu der Ehre Gottes und allen Gottliebenden Seelen verehrt undt auffer richtet worden auch zur Trost der Armen Seelen welche in der Erbsünde empfangen und geboren werden dass sie durch das Baad des Sacrament der heilichen Tauff mögen abgewaschen undt in das Buch des Leben mögen eingeschrieben werden undt dadurch vehasten Kinder der ewigen Seeligkeit zu werden das Ahne inallen den lieben Seelen wünschen Ist den 14 Juli gestiftet und abgesetzt worden zum andencken den Görge Jakob Jezechkens des Altesten 3 Mess. Gellesen werden.“ Její opravu provedl v roce 1847 Kryštof Morák z Vlčkovic. Dřevěná socha sv. Jana Nepomuckého v předsíni a bronzová zlacená monstrance pocházejí z 1. poloviny 18. století. Křížová cesta byla pořízena roku 1882, stejně tak varhany od Karla Schiffnera z Prahy, jež byly opraveny v letech 1902 (Josef Vanický), 1977 (Miroslav Heger), 1985 (František Nožina) a 2011 (Vít Mišoň).

Zvony byly pořízeny u vdovy Villerové v Brně jako náhrada těch, jež se rozlily za požáru 25. června 1882 (větší s českým nápisem: „CHWALTE HOSPODINA NA CÝMBALICH VTIESSENI WSSELIKÝ DUCH CHWAL HOSPODINA CHWALTE PANA NA CYMBALICH DOBRZE ZNIEGICÝCH. Jakož Gest Moyzyss Powýssil hada Na Paussti Tak ma Powyssen Býti Syn Czlowieka Aby Každý kdož wierzi W nieho neZahinul ale miel Žiwot wieczný. Albrecht Waczlaw Euzebius Z Waldssteina a na Herzmaniczých. Letha 1602.“ byl z roku 1602; prostřední zvon s textem: „Gos Mich Anton Schneider in Königgrätz 1821.“ byl přelit v letech 1772 a 1821; menší Poledník s nápisem: „DOMINE CLAMAVI AD TE EXAUDI ME INTENDE VOCI ME CUM CLAMAVERO AD TE – PSAL: 141. B. W. V. O. F. Z. A: SV. O. G. B. Y. D. V. F. A. H. V. R. D. VL. F. A. H. GEORG KLEMENT PFARHERR. GEORG ACHATZ SCHRETER. IOHANNES LEOFART. NICLAS OTT. CHRISTOF WEINLICH. ANDREAS BALZAR. ADAM BROSH. LORENZ WERSICH. HANS GRA. HANS IACOB.“ pocházel z roku 1621). Za 1. světové války však byly zrekvírovány.

Ze zdejších náhrobních kamenů jsou významné náhrobníky rodičů Albrechta z Valdštejna (Viléma staršího z Valdštejna a na Heřmanicích z roku 1595 a Markéty ze Smiřic z roku 1593), jež jsou z bílého mramoru a byly původně zasazeny ve sklípku, 85 cm pod podlahou kněžiště. Kolem roku 1900 byly vyňaty a zasazeny do stěn po obou stranách hlavního oltáře. Zvenku je do kostelních zdí zasazena čtveřice náhrobních desek, z nichž k přečtení je jen ta z roku 1578 a náležející Hedvice z Valdštejna, dceři Viléma staršího z Valdštejna a na Heřmanicích. Zajímavý je též cyklus fresek ze života Panny Marie ze 2. poloviny 19. století, nalézající se též zvenku kostela.