Bažantnice u Jaroměře

Toto pojmenování je dodnes určeno pro pozemky, jež jsou rozmístěny mezi jaroměřským Jakubským Předměstím a řekou Úpou a Rychnovkem a nacházejí se na holocénních nivních sedimentech (hlínách, píscích, štěrcích), které sem byly dlouhá staletí zanášeny jak řekou Úpou, tak jejími rameny, z nichž se později staly díky regulačním i melioračním pracím pouhé odvodňovací příkopy, mnohdy později zrušené a zasypané. Sám původ názvu je rovněž poměrně jasný, neboť v těchto místech byli svého času chováni bažanti.

Ještě předtím se tu však nacházela dvojice rybníků, jež vznikla někdy v raném středověku a vydržela zde až do konce 16. století, kdy byla zrušena a pouze u hráze uprostřed luk zůstalo malé loviště. Zdejší krajina bývala podmočená, takže se příliš nehodila na nějaké zemědělské účely, takže bylo rozhodnuto, že obec má pastvin již dost a lépe bude, když tu vznikne nový les, protože dřeva nebývalo v těch dobách nikdy dost. Rozhodnutím městské rady byla tato místa tedy osázena duby, z nichž se postupem času vytvořila velká a krásná dubina, o níž se hovoří k 1. říjnu 1753 v souvislosti s komisí "pro distracione" (pro prodej), jež sem zavítala z Hradce Králové.

Jak bylo již výše jmenováno, tak se v této dubině nacházela bažantnice, ale ve skutečnosti se jednalo o 2 samostatné a nepropojené části, jak píše Václav Hejna ve svých "Vzpomínkách ze staré i nové Jaroměře": "Když se šlo od Úpského mostu pěšinkou po lukách, přišlo se nejprve na první hráz, za kterou na pravo nacházela se malá bažantnice, dnes zbytek asi 25 dubů, pak se přišlo po hrázi k pěkné myslivně zděné, s mansardovou střechou šindelovou, za kteroužto se nacházel hlavní les, bažantnice, kterou vedla stezka na Zvolskou stráň do Zvole. Mezi velkou a malou bažantnicí v šíři asi 100 kroků byly lučiny a přes tyto se také chodilo z malé bažantnice do velké. Tato velká bažantnice měla výměry 54 korců, bylo v ní přes 700 dubů a asi 500 kusů stromů jiného druhu, podle odhadní listiny v roce 1872 vydané, městským lesním panem Karlem Knězourkem a odhadnuté celkem na 15.772 zlatých, mimo malé bažantnice." Jinou zmínku o městské bažantnici nalezneme k roku 1734, kdy obec koupila část tzv. Cikánovské chrasti "na schránku a pro chování ptactva bažantního".

Výše zmíněná myslivna byla v bažantnici, jejíž stav dokládá např. I. vojenské mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c079), vystavěna někdy na přelomu 17. a 18. století (podle Antonína Knappa až po roce 1758, protože tehdy měl ještě městský myslivec bydlet v Čáslavkách), protože město do té doby trpělo značným pytláctvím, takže nezbývalo nic jiného, než v ní zřídit stavení pro městského lesního správce, kterým však bývali většinou penzionovaní lesníci z jiných panství, neboť měsíční plat ve výši 8 zlatých by jinak k životu nestačil. Alespoň bydlení však měli víceméně výborné, protože přímo u zvolské cesty se nacházející stavení, číslem popisným obdařené poprvé v roce 1771, obsahovalo 2 pokoje, kuchyň, příslušenství pro lesního, byt pro hajného a pod ním byl ještě navíc chlév pro hovězí dobytek. Do roku 1860 tu působil lesní Brabec, jehož nahradil předem zmíněný Karel Knězourek (jeho jméno se uvádí i v nepřesné podobě Kněžourek), který sem přišel z bělohradského velkostatku.

Pak však přišlo období, kdy bylo rozhodnuto o vykácení této dubiny. Hovořilo se o tomto kroku sice dlouho, takže to nebylo jako blesk z čistého nebe, když městské zastupitelstvo 16. března 1873 odsouhlasilo vykácení dubiny velké bažantnice, aby na jejím místě vznikly pastviny a pole, což přinese obecní pokladně více financí než dlouho rostoucí listnatý porost. Oficiálně se však hovořilo o získání peněz ke zřízení reálky, opravě a výstavbě mostů a mnoha dalších věcech. Ještě na té schůzi došlo ke zvolení komise k prozkoumání lesní půdy a odpadu stromoví v bažantnici.

Tento krok však vyvolal mezi obyvatelstvem velkou nevoli, přičemž v čele všech protestujících stanul kupec a starosta Jakubského Předměstí Václav Zouzal (psán i jako Zauzal), jehož protestní dopis podepsalo 140 významných občanů obou jaroměřských předměstí. Těm však nebylo u městských zastupitelů dáno sluchu a 3. března 1873 byla zahájena veřejná dražba bažantnického stromoví, v níž bylo prodáno na 700 dubů, jejichž odhadní cena byla stanovena na 12 000 zlatých. Nakonec bylo utrženo 26 000 zlatých, protože zdejší duby měly opravdu kvalitní dřevo. K nim když se připočítaly ještě příjmy z předchozích let ve výši 5 564 zlatých, tak nám vyjde, že likvidace bažantnické dubiny přinesla městu celkem 31 564 zlatých. Z nich pak byl založen zvláštní fond ke kulturním a jiným městským potřebám. Samotné kácení probíhalo až do následujícího roku, kdy byla rovněž zbourána myslivna a její obyvatelé se přestěhovali do Hradce Králové. Pro obecní potřebu tu pak bylo ponecháno pouze 15 velkých dubů.

Následně se začalo s úpravou pařeziny na pole, která byla pronajímána zájemcům vždy na šestileté období. Zůstala tedy jen malá bažantnice, jež však byla později též postupně vykácena. Stejný osud měly ještě dosud dochované hráze středověkých rybníků, když došlo k jejich rozkopání a rozvezení (památkou na ně je pouze místní pojmenování "U poltruby"), aby se na jejich místě upravila pole nebo pastviny, které byly pronajímány nebo přímo prodány novým vlastníkům. Jak probíhala tato likvidace, tak o tom si můžeme udělat představu porovnáním indikační skici stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA169018400) s reambulací stabilního katastru z roku 1877 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=orm&idrastru=B2_a_4C_2486_4). Jak zmizel zdejší les, tak postupem času vymizela též pojmenování jeho částí - Dubina, Jesuitská, Kanovnická, Kominička, Louka bajrovská, Muzikantská louka, Na Úpě, Špitální louka (Špitálka) a V rybníce.

Mnozí z obyvatel Jaroměře po dlouhá léta usilovali o to, aby byl les v Bažantnici obnoven, ale k tomu nikdy nedošlo. Jedinou změnou se stalo scelování pozemků v rámci socializace vesnice a jejich postupné meliorování a jiné úpravy, zahájené již před 1. světovou válkou po celém okolí, např. regulace Úpy a meliorace přilehlých pozemků v letech 1901-1907, provedené jaroměřským vodním družstvem a znamenající odstranění zbylých dřevin z luk; v režimu nouzových prací řízené meliorace obecních luk v Bažantnici, které byly povoleny zemským výborem v roce 1931. Není tedy divu, že se s tímto dlouhá léta nemohli místní srovnat, když sem chodili na procházky, výlety (svého času sem několikrát prý zajel na vyjížďku i František Antonín hrabě Špork) a konaly se zde i různé kulturní a společenské akce a dokladem toho může být právě obsáhlá kapitola "Jaroměřská bažantnice" v již výše citované knize Václava Hejny "Vzpomínky ze staré i nové Jaroměře" z roku 1936, ale různé zmínky v řadě jiných periodik i knih. Na závěr není od věci nezmínit malé povzdechnutí Theodora Zouzala z roku 1906: "Prospěchy hospodářské zvítězily i zde jako všude jinde a nám jest vzíti v náhradu zahrady a umělý park." Jak symbolické i pro dnešní dobu!