Jezinka
Turistické cíle • Památky a muzea • Socha
Jsou díla, která člověk často míjí, aniž by se u nich zastavil, naproti tomu existují díla, někdy i dílka na která člověk pohlédne se zalíbením, někdy i vícekrát. K těm druhým patří (alespoň u mě) socha Jezinky v Sadech 1. máje v Šumperku. Socha, spíš soška je jedním z mnoha děl sochaře Jiřího Jílka (1925-81), ač původem z Prahy, zakotvil u nás v Jeseníkách (v Sobotíně) a dá se říci, že so k našim horám vybudoval kladný vztah, což nakonec vyplývá z jeho díla.
Kamenná socha, tedy spíš basreliéf je jedno z variací pohádkových postav, která sochař vytvořil. Předobrazem je jistě některá z jeho dřevěných sošek Jezinek, zde ovšem umístěná v oválném kameni výšky cca 120 cm. Zadní část sochy je zdobena ptačím reliéfem. Jak je Jezinka postava nezařaditelná, tak i ten pták může být jakýmkoliv druhem. Z pohádkových popisů víme, že Jezinky (či Jekyňky) žily patrně v nějakých skalních slujích či doupatech, ve volné přírodě. Podle Jílkovy sochy lze poznat, že byly spoře oděné (proto se chtěly neustále ohřívat). Čím se živily není zcela patrné, Smolíčka Pacholíčka sice unesly, ale za jakým účelem není známo (jestli byly lidožravé, či se měl v budoucnu podílet na reprodukčním cyklu). Možná že to ví zlatoparožnatý Jelen, ale ten nic neprozradil.
Jezinka není v Sadech 1. máje náhodou, nedaleko najdeme vchod do Galerie Jiřího Jílka, což je jedna z výstavních prostor šumperského muzea, umístěná v bývalé hospodářské části Pavlínina dvora. Nedaleko sochy Jezinky najdeme další sochu matky s dítětem, o kterou se nijak zvlášť nezajímám, přece jen i od pohledu je to olbřímí dílo socialistického realismu, kde byl spíš umělec placen za tunu osekaného kamene než za nějakou invenci. Naštěstí je socha po většinu roku skryta za bujnými rododendrony v okolí.