Jubilejní obecná škola císaře Františka Josefa I. v Sezemicích

První zmínka o zdejší farní škole pochází z roku 1494, ale uvažuje se, že zde existovala ještě před Pernštejny, nejspíše při místním klášteře, a další informace o její existenci můžeme najít v urbářích pardubického panství z následujících let. Prvním známým učitelem byl Mikuláš Lanškrounský, a to v roce 1638. Z roku 1701 máme zmínku, že škola lehla popelem zároveň s požárem města.

Nejstarší škola měla stávat na rynečku mezi čp. 23 a 18. Roku 1817 byla bleskem zapálena, ale naštěstí shořela jen její střecha. Následně došlo k její opravě, ale již v roce 1832 vyhořela. Její zbylá část pak shořela hned o 3 roky později (i s veškerým školním nábytkem a většinou pomůcek), kdy vypukl požár v chlévě u staré školy. V té době zatím probíhalo jednání o výstavbě nové školní budovy, ale bylo komplikováno osobními animozitami a strachem z vysokého finančního nákladu.

10. července 1835 došlo k demolici spáleniště a stavivo z něho bylo využito při vybudování pivovaru. Děti se tak musely učit v domě "U zeleného stromu" na Velkém náměstí. Již následujícího roku byla zahájena výstavba nové školní budovy na místě staré školy. K jejímu slavnostnímu vysvěcení došlo 18. září 1838. Tehdy byla již trojtřídní a vyučoval na ní Antonín Buchna s dvojicí podučitelů. Roku 1850 se stala zdejší školní knihovna zakládajícím členem Matice české. V roce 1875 došlo k rozšíření školy na čtyřtřídní a roku 1877 vznikla poboční dívčí třída. V roce 1885 se ze školy stal již pětitřídní ústav s 1 pobočkou a roku 1892 byla zřízena zatímní pobočka při 4. třídě. Čtveřice tříd byla přímo ve škole, ostatní se musely umístit po pronajatých místnostech ve městě, jež byly absolutně nevyhovující pro školní výuku, ale tehdy se nedalo nic dělat.

Dašický farář P. Josef Nechvíle o tehdejší škole píše ve své knize "Sezemice, Dříteč, Kunětice a Hora Kunětická" toto: "Naproti kostelu stojí kamenná, pod jedno poschodí zbudovaná škola obecná pětitřídní. Nestávalo ale zde vždy školní stavení, nýbrž dle farní památní knihy na malém náměstí blíže domů Jana Štěrbovského, Daška a Koubka u masných krámů. Školní budova ta byla dvoupatrová, dolní čásť z kamena, hoření ze dřeva. Roku 1816. 5. července o 1/2 12. hod. v noci stará škola v hoření části shořela, spodek pak ostal. Na to byla zase opravena. Ale roku 1835. 27. dubna byla škola ta od paliče zase zapálena. Založeno bylo v chlévě, odkud se oheň vzňal. a stavení zničeno podruhé zcela. Na to najata místnosť pro školu v domě pana Ant. Tučka a pomýšleno na stavbu nové školy. Tato se vlastně měla stavěti ve farní zahradě, an ale pan farář Václ. Snětivý se proti tomu bránil, vyhlídnuto bylo pro školu nynější místo. Stavba byla začata r. 1836. a dokončena r. 1838., který rok 18. září v ní nastalo vyučování. Učitelové zde byli, pokud je lze v starých památkách shledati: 1676. Jan Sobol, kantor a varhaník, 1683. Franc Ignác, ředitel hudby, 1687. Václav Vaněček, 1694. Jiří Kubic, 1700. Jiří, kantor a varhaník, 1703. Jiří Kryšpín, 1709. Václ. Kohout, 1759. Mikuláš Stehlík, pak učitelé až do dnešní doby: Jelínek Kryšpín, Jan Půhoný, Josef Diviš, Jan Mašata, Antonín Langer, Antonín Buchna, Jan Baudyš, František Šiller."

Dlouhou dobu se uvažovalo o místě, kde by měla být nová škola situována. Teprve koncem roku 1896 byla vyhlášena veřejná soutěž na její výstavbu:

"Vyhláška.

Místní školní rada v Sezemicích zadá veřejným ofertním řízením stavbu nové pětitřídní obecné školy.

Zadají se jedinému podnikateli tyto práce:

1. zednická a nádennická práce s hmotou a potřebnými nosiči dle rozpočtu .. zl. 19.838.50

2. kamenická s hmotou ....... ,, 776.77

3. tesařská ,, ....... ,, 5268.19

4. pokrývačská ,, ....... ,, 641.13

5. natěračská ,, ....... ,, 346.10

6. sklenářská ,, ....... ,, 550.03

Úhrnem zl. 27.420.72

Plány, rozpočty a podmínky na zadání prací uvedených vyloženy jsou počínaje 1. lednem 1897 v úřadních hodinách v obecní kanceláři k volnému nahlédnutí.

Oferty náležitě zapečetěné a dle podmínek řádně sepsané buďtež podány v protokole obecního úřadu v Sezemicích nejdéle do 15. ledna 1897 do 5 hod. odp.

Vadium ustanoveno v předepsaných podmínkách.

Z místní školní rady v Sezemicích, dne 22. prosince 1896.

Josef Plecháček, předseda."

Následně došlo k její výstavbě nákladem přiškolených obcí: Sezemic, Počápel, Kladiny a Lukovny. Využito bylo místo vedle staré školy, kde byly zakoupeny za 6 400 zlatých domy čp. 168-169. Nová škola byla na památku 40letého panování císaře Františka Josefa I. pojmenována jako "Jubilejní obecná škola císaře Františka Josefa I." a k jejímu slavnostnímu vysvěcení došlo 4. září 1898. Její zařízení bylo většinou pořízeno podle plánů někdejšího řídícího učitele Františka Schillera. Již 10. října 1899 navštívil školu sám c. k. místodržitel království Českého Karel hrabě Coudenhove za doprovodu c. k. okresního hejtmana Eduarda Schellera a c. k. okresního školního inspektora Františka Bělohlávka.

V tomto stavu vydržela škola s čp. 168 až do vzniku ČSR, pokud nepočítáme některé drobné vnitřní úpravy. Roku 1920 zde byla umístěna rovněž nově vzniklá měšťanská škola (od roku 1948 národní škola) a o 2 roky později došlo ke sloučení obecné školy chlapecké a dívčí v obecnou školu smíšenou, jež byla správou oddělena od měšťanské školy smíšené. V roce 1924 pak byla občanská škola chlapecká s dívčí koedukací rozdělena ve 2 školy - chlapeckou a dívčí, spojené co do správy. Obě školy zde vydržely fungovat až téměř do konce 2. světové války. Teprve počátkem roku 1945 se v ní usídlil oddíl padákových myslivců v síle praporu, který vystřídal protiletadlové baterie, umístěné zde v roce 1944 k ochraně Pardubic. Naštěstí v polovině března 1945 odešel tento elitní oddíl na frontu a ve škole bylo zřízeno sběrné středisko pro rekonvalescenty Luftwaffe. 7. května 1945 opustili školu poslední němečtí vojáci. Roku 1949 byl zaveden do školy elektrický proud, a to díky 10 členům sezemické jednoty Svazu bojovníků za svobodu (původně byli jen 3; František Hons, Antonín Veselka, Jan Kout, Čeněk Vaněk, Josef Štěrba, František Chvála, Josef Bachtík, Josef Bukovský, Václav Valečka a Karel Pánek), kteří provedli veškeré práce zdarma a rovněž věnovali škole zdarma materiál (1 103 m různých trubek a drátů a 260 kusů součástek).

V roce 1953 byla obě školní zařízení sloučena v jednotnou osmiletou střední školu, zahrnující 1. - 8. postupný ročník, a z ní se roku 1960 stala základní devítiletá škola. Když byla v roce 1981 slavnostně otevřena nová školní budova, byla přestěhována škola právě tam. Od té doby sloužil objekt k bydlení a vystřídala se v něm řada provozoven, z nichž jmenujme např. v letech 1992-2000 zámečnictví a nástrojařství Miroslava Noska, v letech 1992-2002 šití textilního zboží Ing. Zuzany Vavřinové, jež spolu s Ing. Jiřím Vavřinou vlastní sousední objekt čp. 170 se známým Penzionem Ve Staré Škole, v letech 2002-2009 truhlářství a ateliér restaurování Lubomíra Vandase a v letech 2009-2012 masérský salon Dity Marečkové. V současnosti jsou jeho majiteli Marian a Rudolf Kašparovi a v místě se nachází Bar Stará škola, do roku 2013 známý jako Ronga bar. Dále jsou v domě ordinace lékařů (od roku 2014 Dent K s. r. o. a od roku 2015 MUDr. Hana Machytková s. r. o.), od toho je také označován jako Bytový dům-Zdravotní středisko. Poslední změnou ve stavu budovy bylo v roce 2019 odstranění překážek bezbariérového užívání stavby.